Maroko, země, do které jsem se poprvé chystal počátkem roku 2010 (nakonec nevyšlo) a od té doby se o to pokoušel. Země, která mě něčím táhla a táhne doteď.
Maroko jsem navštívil s dalšími osmi lidmi v rámci více než deset tisíc kilometrů dlouhé cesty autem trvající tři týdny. Vlastnit auto bylo velkou výhodou, která nám umožnila mimo jiné kempovat v přírodě, objevit zapadlé vesnice a setkat se s milými a pohostinnými obyvateli. Většinu pobytu v Maroku jsme trávili tedy v přírodě, ať už na pobřeží, v horách či na poušti.
Navštívili jsme tedy jak známé památky v Casablance a Marrákeši, ochladili se u vodopádů v Ouzoudu, ohřáli v poušti a vylezli na nejvyšší vrchol severní Afriky, Jebel Toubkal.
- Jak jsme jeli do Afriky…
- Po pobřeží Atlantiku – Pláž národů, přírodní rezervace Lac Sidi Boughaba a Casablanca
- Do marockého vnitrozemí – pohoštění v berberské vesnici a vodopády Ouzoud
- Sahara – tři dny v poušti
- Královské město Marrákeš a Jebel Toubkal – nejvyšší hora severní Afriky
- Rabat, Tanger a zpátky do Evropy
Dojmy z cesty mám veskrze pozitivní, přesto nenaplnila mé očekávání ve všech ohledech, a plánuji se do Maroka v následujících letech vrátit, nejlépe sám.
Pingback: Teherán – metropole zahalená smogem | zennie.cz