Dnešní příspěvek o Maroku je poslední. Výlet se chýlí ke konci, naše hlavní cíle jsou splněny a naším posledním cílem je už jen návrat do Evropy. Stále nám zbývá nějaký čas a rozhodujeme se, jak ho využít. Nabízí se Casablanca (mešita, která předtím nevyšla), nepříliš známé hlavní město Rabat, dále Fez či Meknes a nakonec také Tanger, přes který stejně musíme zpět do Evropy.
Nakonec je kolektivně dohodnuta návštěva Rabatu. Rabat je hlavním městem Maroka, ne však zdaleka nejznámějším a největším (jeho populace je oproti Casablance zhruba desetinová). Je však součástí většího souměstí s městem Salé, o kterém jsem psal dříve.
Z vnitrozemí tedy jedeme po dálnici od Marrákeše. Po únavě z Toubkalu nevolíme noční přejezd, zhruba ve dvě v noci zastavujeme na dálničním odpočívadle, kde na karimatkách pod širákem vedle dálnice spíme zhruba do sedmi. Pokračujeme dál do Rabatu, později zjišťujeme, že jsme ztratili dálniční lístek (kvůli mýtnému) z Marrákeše. Přemýšlíme, co teď, nikde ho nenacházíme, necháváme tomu nakonec volný průběh. Úsměv řidičky na personál mýtné brány u Rabatu stačí k tomu, aby nám uvěřili, odkud jedeme, neplatíme tedy nic navíc a ještě je nám pochválena zvířecí hlava na kapotě. Mýtné je v Maroku vybíráno na většině dálnic, ale na rozdíl od Evropy netvoří zásadní položku v rozpočtu.
Před Rabatem ještě zajíždíme do Salé pro pár nákupů, pak na návštěvu pár památek v Rabatu a nakonec si dáváme rozchod.
Mauzoleum Mohammeda V.
Mohammed V. byl vládcem Maroka v letech 1927 až 1961. Spolu s ním je v mauzoleu pohřben jeho syn a nástupce Hassan II., předposlední vládce Maroka.
Mauzoleum
Mauzoleum
Před mauzoleem
Autem společně přejíždíme do centra, dáváme si pár hodin volno. Já mířím do nedaleké mediny, tou procházím až do kasby (pevnosti) – Kasbah des Oudayas. Pomalu trochu jinou cestou pak zpátky.
Rabatská medina
Rabatská medina
Kasbah de Oudayas
Uvnitř Kasbah de Oudayas
Uvnitř Kasbah de Oudayas
Uvnitř Kasbah de Oudayas
Zde se vlévá do moře řeka Bou Regreg, která odděluje Rabat (vlevo) od Salé (vpravo).
Celkově jsem měl z Rabatu velice dobrý pocit. Asi právě proto, že to není turisticky atraktivní město, takže v medině nejsou otravní naháněči, vlastně tam ani nebyly žádné nápisy ve francouzštině (natož v angličtině). Ani jsem necítil nebezpečí, že by mě někdo chtěl okrást (na rozdíl od Marrákeše). Medina taky velice pěkná.
Večer nás čeká znovu návštěva Carrefouru (poslední výměna peněz), po ní se stavujeme na čerpací stanici. Potřebujeme, aby tam brali karty, takže jedeme místo lokálních řetězců k Shellu. Tam jsme vybídnuti, ať se stavíme na jídlo, až zapadne slunce. Zvažujeme to, máme ještě hodinu čas.
Během té hodiny míříme na nedalekou poštu, co jsme zahlédli z auta. Píšeme a posíláme pohledy, ve zbylém čase se zakecáváme s místními (a nakonec vymlátíme pravou mlhovku na autě). Smůla, blbá náhoda. Vracíme se nakonec k Shellu.
U Shellu na venkovních stolcích už sedí spousta lidí s harirou a chleby. Ale nejí, slunce ještě nezapadlo. Harira je tradiční polévka, obvykle se jí právě při ramadánu. Po několika minutách se ozývá z mešity hlas imáma a místní se pouštějí do jídla. My si taky jdeme pro hariru a chleby, bohužel, nádobí je rozebráno (takže někteří dostáváme do hrnků, někteří vůbec) a chleby si už taky lidi rozebrali. Když nás místní vidí zmateně chodit tam a zpátky, nakonec nás obdarovávají svými polévkami i chleby. Velice příjemný zážitek.
Je pozdě a z Rabatu už daleko nedojedeme. Původní plán jet na pláž nakonec zavrhujeme a na noc se uchylujeme do nedalekého národního parku, kde jsme strávili svou první noc v Maroku. Na místo trefíme už jednoduše. Okolo půlnoci už půlka lidí spí, ostatní se chystají, v tom přijíždí dva lidi na motorce a vyhazují nás. Kempování zakázáno. Teď už se nám nechce budit ostatní, vše balit a jít hledat jiné místo na spaní. Volíme taktiku nerozumění francouzštině a po čase dostáváme svolení tu zůstat, pokud vypadneme v 6 ráno. Což jsme stejně měli v plánu.
Do Tangeru ráno nám zbývají asi dvě a půl hodiny cesty. V Tangeru si dáváme poslední zastávku, asi hodinu a půl volna. Opět mířím do mediny a k pobřeží se zastávkou na trhu pro něco dobrého. Kupuju si skvělý chleba za pár dirhamů a sladkosti domů.
Tanger
Tanger
Medina v Tangeru
Na trhu
Tanger
Z Tangeru jsem měl podobný strach jako z Marrákeše, kvůli tomu, že je nejčastějším cílem turistů na jednodenních výletech ze Španělska. Sice jsem potkal pár organizovaných davů, ale nic hrozného, město bylo docela prázdné, asi štěstí na čas. Medina velice pěkná a bez lidí.
Sedáme do auta a jedeme pro naftu. Nafta je tady o dvacet korun na litr levnější než v Evropě, takže bereme zásoby. Pak už jen do přístavu. Tam bohužel tentokrát projíždějí rentgenem úplně všechna auta (obvykle jen vybraná), takže celý proces, než se dostaneme ke španělským břehům, trvá téměř půl dne.
Na pláž v Maroku jsme se vykašlali, většina na pláž chce, takže se pro tento účel zastavujeme ještě v Tarifě, do Málagy už to do setmění nestíháme. Kvůli téhle zastávce nestíháme Gibraltar, škoda. V noci dojíždíme až do Granady, nocujeme u opuštěné chatky v horách kus za městem.
Pláž v Tarifě
Ráno musí auto podstoupit servis v Granadě, takže máme celý den volno. Město jsme prochodili už dřív, necháme se vysadit na předměstí, kde jsou obydlené jeskyně. Tam se procházíme, kecáme s místníma lidma (většinou černoši, dostali jsme i pozvání dovnitř – nejsou vybaveny vůbec špatně).
Pohled na Granadu od jeskyní
Pak už jen dlouhé hodiny čekáme, než je auto připraveno, ve mestě nakupujeme poslední zásoby na cestu (pivo, víno, jídlo…) a jedeme domů. Tentokrát naplno. Výlet už máme za sebou, neděláme zbytečné zastávky (občas na navaření, WC, protáhnutí se), vystřídá se několikrát všech pět řidičů a po dvou nocích a dvou dnech s minimem zastávek dojíždíme zpátky domů na Moravu…
Pingback: Maroko |