Noční přejezd z Ouzoudu byl náročný a nepříjemný. Na rozdíl od přesunů po Evropě, kde jsme většinu času strávili na dálnicích, v Maroku tato noc vedla přes Atlas, což znamenalo několik hodin klikatých cest. Noční cestou jsme byli navíc ochuzeni o výhled na vrcholky Atlasu, které přesahují nadmořskou výšku čtyř tisíc metrů. Noc je nám dále znepříjemněna naším spolucestujícím. Zaprvé už jen tím, že je nás v autě deset místo devíti, zadruhé tím, že okolo čtvrté hodiny ranní v horách začne protestovat, že mu musíme zastavit, že tady je poslední benzinka před východem slunce, kvůli ramadánu se musí najíst. Po vyzvání, ať si teda něco vezme s sebou na cestu mizí, že do 10 minut přijde, čekáme na něj dalších 40 minut.
Zastávka krátce po východu slunce
Zagora
Cesta do M'Hamidu
Cesta do M'Hamidu
Varovné cedule "pozor poušť" :)
M'Hamid, městečko na konci cesty
Krátce stavíme ve městě Zagora, pak pokračujeme až do M’Hamidu. M’Hamid je městečko pár kilometrů od alžírské hranice, cesta tady končí. Náš spolucestovatel nám slíbil, že nás ubytuje u své rodiny, z čehož se vyklubal další podvod. Po příjezdu do M’Hamidu nás tedy vítá Obamův bratranec, který na nás už čeká s džípem, co nás odveze do pouště za jeho rodinou. Jenom za 800 dirhamů (skoro 2000 Kč), no super cena. Hádáme se, až ho posíláme někam, že opravdu nemáme zájem, do pouště si dojedeme sami naším autem (na to samozřejmě tvrdí, že to přece nejde) zadarmo. Když ho posíláme, že my jedem do pouště na jedno místo, co známe, ať si jede za svoji rodinou, naráz nemůže, protože na to nemá peníze. Co se dá dělat, je z toho hádka, nakonec ho tam nechat nechcem, jede s náma. Místo v poušti opravdu vyhlédnuté máme, pod poledním sluncem tam ale jet nechcem, vyjíždíme kousek před město a rozbalujeme věci na vaření.
Marocké dirhamy
Náš “kamarád”, co leží ve stínu, zatímco my si chystáme oběd, se spřáteluje s další partou Berberů, kterým zpočátku nechceme věřit ani slovo (turistická oblast), nakonec bereme jejich nabídku na vykoupání se v bazénu za 20 dirhamů. Co se dá dělat v létě pod poledním sluncem v poušti než skočit do bazénu, že? :) Stejně nemáme co na práci, na místo spaní máme v plánu dorazit až večer.
Bazének
Dále pokračujeme po takovéto cestě...
...až zmizí a my dojedeme až sem, na místo pod dunami, kde strávíme pár nocí.
Poušť
První pohled na písečné duny
Toto je jedna z mála oblastí v Maroku, kde najdeme písečné přesypy. Přestože většina lidí, co nikdy nebyla v poušti, si ji představujou takhle, není to pravda. Poušť je vyprahlá krajina, samotné duny zabírají minimální plochu. V Maroku jsou oblasti s většími dunami pouze dvě.
Duny
Duny
Večer chvíli blbneme v dunách, po setmění kecáme s Berbery u stanu.
Ráno se dělíme na dvě party, většina z nás chce dál blbnout v dunách, já se přidávám k menší skupině – jedeme na trhy do nedaleké vesničky Tagounite.
Týpek, jemuž patřil stan, kde jsme těch pár dní spali
Tagounite. Přestože je od turistického M'Hamidu kousek, na turistu jsme tu nenarazili a ceny byly od M'Hamidu naprosto odlišné.
Stánek se vším možným
Řeznictví
Kořenářství
Mandle
Další ze stánků
Největší část trhu - ovoce a zelenina
Trh
Trh
Trh
Trh
Trh
Tagounite
Zbytek dne je opět relaxace, flákání se v poušti.
V poušti
V poušti, naše obydlí. Velbloud má na sobě pro označení jedno z písmen tradiční berberské abecedy, tifinagh.
Projížďky na velbloudech.
Třetí den ráno máme na programu peší pochod do Tagounitu. Z toho bohužel fotky nemám, kvůli technickým potížím s foťákem. Z Tagounitu odjíždíme zpět do Vysokého Atlasu, kde máme v úmyslu zdolat nejvyšší vrchol, Jebel Toubkal.
Pingback: Maroko |