Zakarpatská Ukrajina, část druhá – Syněvyr, Pereniz

30. prosinec 2013 – 2. leden 2014

Cesta z Koločavy do Syněvyrske Poljany trvá asi hodinku, je to sice kousek, ale po cestě, která je téměř nonstop pokryta náledím nebo rovnou ledem, ještě běhají koně a kdo ví co, takže raději pomalu.

V Poljaně se nijak nezdržujeme. Poprosíme místní, jestli by nám na pár dní pohlídali auto, a vyrážíme směrem na poloninu Pereniz, kde máme nocleh na další dva dny. Pereniz je dostupná po lesní cestě jen pěšky nebo na koni. První kilometr jdeme pěšky se všemi věcmi, pak se nám podaří přesvědčit místní, aby nám za menší úplatu půjčili koně na vyvezení zavazadel. Daří se. Zavazadla 20 lidí však něco váží, tak po pár set metrech místní shánějí dalšího koně a zapřáhnou ho taky. I bez zavazadel je cesta nepříjemná, led na cestě do kopce šíleně klouže. Na kopci místním dáváme asi 100 hriven (víc odmítli) a ubytováváme se na chatě.

Další dopoledne trávíme ještě s místními na Perenizi.

Okolo poledne scházíme dolů do malebné Poljany, nakupujeme a jdeme kus za vesnici na procházku z Syněvyrskemu Ozeru/jezeru. Opět to nebereme po hlavní cestě, ale po méně frekventované zasněžené turistické trase, aby to byla zábava.

Po sestupu z kopce přicházíme k jezeru zezadu. Jezero je kompletně zamrzlé. Na druhé straně je spousta stánků a parkoviště. Netušil jsem, že tady bude teď tolik turismu. Tím líp, že jsme šli zezadu a tomuto se úplně vyhli.

Pak se vracíme zpět až na Pereniz. Do kopce z Poljany jdeme už za tmy, což je na zamrzlou cestu do kopce dost nepříjemné. Nahoře oslavujeme Silvestr.

Ranní vstávání je trochu náročnější. Půlka party se ráno vrací domů, tak je Albert jede doprovodit do Volovce, většina lidí zatím spí, já s pár lidmi jdem na dvouhodinovou procházku po místní malebné přírodě, vypravujeme se na nedaleký vrcholek.

Odpoledne scházíme dolů, vyzvedáváme auto a jedeme hodit běloruské kamarády na vlak do Volovce. Pak posedět na večeři a hurá do Kyjeva.

Po několika hodinách přijíždíme ke Lvovu, načež přichází nápad tady udělat krátkou přestávku. Zrovna totiž běloruští kolegové, kteří s námi trávili Silvestra, sem měli před pár hodinami přijet a v pronajatém bytě nocovat, než odjedou ráno do Minsku. Kontaktujeme je, dlouho neodpovídají, nicméně zvažujeme, že se tak jako tak projdeme po nočním městě. Ostatně jsme vyjeli dřív, než jsme čekali, a nechceme být v Kyjevě moc brzo.

Zrovna když parkujeme v centru, tak se ozývají, tak podle mapy naviguju pár kilometrů na sever od centra. Většina z naší party zůstává na bytě na krátký spánek a/nebo, jen tři se odpojujeme, přece jen toho chceme využít a trochu se projít po městě, kde jsme nikdy nebyli.

Ve městě není moc živo (jak se dá čekat v jednu ráno), ale nakonec stihneme prohlídku starého města, večeři i pivo.

O půl čtvrté ráno nás Albert vyzvedává a hurá dále do Kyjeva.