V Hong Kongu mi zbývají ještě asi tři dny času. Pokud teda bez problémů dostanu vízum. Dneska mě stěhují z většího pokoje do maličkého singlu, který mám od začátku zaplacený. Tam už se sotva vejdu já a moje krosna. Zítra mě však čeká shánění nového bydlení, protože mi rezervace končí. Když jsem ji dělal, netušil jsem, jak se vízová procedura prodlouží.

Na dnešek jsem se znovu domluvil s Manem, že zajdeme večer někam na pivo. Den mám volný a nikam dál se mi nechce, tak se dívám po muzeích v Kowloonu. Je jich tam dost, ale nejsem moc muzejní typ, takže mě z nich většina nebere. Nakonec najdu Science Museum, tak tam vyrážím.

Drtivou většinu návštěvníků tvoří rodiny s malými dětmi, ostatně tak nějak jsou všechny exponáty koncipovány. Nic moc nového se nedozvídám, ale leckteré věci jsou pěkné, zajímavé, muzeum je dost interaktivní. A má asi čtyři patra, dá se tam strávit dost času.

Čas na večeři, mířím zpátky do Chungking Mansions k Indovi, kde už jsem byl na jídle několikrát. Po cestě mě ještě rozesměje plakát KFC, kde je jako limitovaná edice k jídlu nabízen boršč.

Pak už sedám na autobus stejně jako včera a jedu do Tai Po. Těsně předtím dostávám od Mana dobrou zprávu, a to, že přijede i Oscar, který původně myslel, že to vůbec nestihne. No, ostatně už je asi půl jedenácté, když do Tai Po dojíždíme. Sedáme do německé hospody na pivo. Zpátky pak jedu vlakem KCR, když vystupuju na East Tsim Sha Tsui, ještě se rozhoduju zajít projít k Avenue of Stars. Je asi půl jedné, tak je tu příjemný klídek…

Na další den stále plánuju výlet na jeden z okolních ostrovů anebo do východních Nových teritorií, kde se dají absolvovat pěkné pěší túry, ale to nakonec vzdávám, protože nemám rozumnou obuv a nakonec mě zdrží shánění ubytování. Musím ubytování prodloužit, ale na místě, kde bydlím, už to nejde, protože je zarezervováno. Nevadí, v Chungking Mansions je ubytovacích zařízení spoustu, takže obcházím jedno patro po druhém a ptám se. Když projdu 13 pater a nenajdu nic, jsem dost zásadně překvapen, důvod se dozvídám až později – v Číně akorát dneska začly svátky, takže hromada Číňanů vyrazila na výlet do Hong Kongu. O tom jsem dříve nevěděl, takže jsem neměl potřebu něco shánět dříve. Nakonec vyrážím do jiného bloku Chungking Mansions a nakonec jediný pokoj najdu. Single za 180 HKD. Pokoj dost odporný, ale stejně se tam moc nezdržuju, nic moc na výběr není a navíc je zhruba třikrát větší než ten, co jsem měl doteď.

Pak trochu procházím i spodní patra Chungking Mansions, což jak už jsem psal dříve, je pro spoustu lidí dost děsivým místem, pro mě ale naopak dost zajímavým. Natáčím video…

Z Tsim Sha Tsui pak vyrážím kousek na sever, do Kowloon Walled City Park. Což je park nacházející se na území někdejšího Kowloon Walled City – po dlouhá leta kvůli nevyjasněnému statusu “území nikoho”, od kterého dávala ruce pryč jak Velká Británie, tak Čína. Právě kvůli tomu se do Walled City stěhovali nelegální přistěhovalci a kvetl nelegální business, od doktorů a zubařů bez licencí až po drogy a prostituci. Hustota zalidnění Walled City narostla do neuvěřitelných hodnot. Přestože bylo v 90. letech 20. století zničeno a lidi vládou přestěhováni, Walled City se velice pěkně dochovalo na spoustě fotografií, především zajímavé jsou galerie kanadského fotografa Grega Girarda.

Po fascinujícím místě, které bylo před 20 lety srovnáno se zemí, dnes zůstal městský park, ve kterém jako památka na Walled City zůstává monument v podobě modelu čtvrti.

Zpátky do Kowloonu (6 km) se chci vracet pěšky, ale nakonec jsem nějaký chcíplý, tak se na plánovanou procházku Mong Koku přesouvám metrem. Vystupuju na zastávce Prince Edward a uličkami Mong Koku procházím na jih až do Tsim Sha Tsui. Mong Kok je také jedna z mých oblíbených čtvrtí, kterou procházím už trochu nostalgicky. Taky se jedná o místo s jednou z nejvyšších hustot zalidnění na světě a mám pocit, že tady byla vyfocena spoustu fotek “typického” Hong Kongu. Sice jsem plánoval dorazit později, abych viděl spíš noční atmosféru, ale i teď je super.

Na chvíli se vracím na pokoj, ale jelikož následující den (snad!) odjedu do Číny, jdu se naposled projít k Avenue of Stars, a to konkrétně podívat se na světelnou show Symphony of Lights. Viděl jsem ji víckrát, ale při této nejdelší návštěvě HK ještě ne, a byla by škoda to vynechat, když to mám od Chungking Mansions pár set metrů.

Následující den bych měl mít hotové čínské vízum. Přivstávám si, věci nechávám odložené na pokoji, a mířím rychle metrem do Wan Chai. Vízum jsem dostal. Nakonec celé třicetidenní! Sláva. Na oslavu vyrážím ještě o tři zastávky metrem dál na Fortress Hill do své oblíbené indické restaurace. Je to od mého bydlení z ruky, tak jsem tam během této návštěvy HK nebyl, ale když už jsem ve Wan Chai, tak tam zajedu. Dokonce mě místní majitel poznává.

Pak se vracím do Kowloonu, na internetu rezervuju ubytování v Guangzhou (jelikož jsem nevěděl, jak na tom budu s vízem, nekupoval jsem předem), kupuju letenku do Shanghaie s odletem za dva dny, sedám na KCR a odjíždím na čínskou hranici…

Na dnešní den se mi konečně podařilo spojit se kamarádem Manem, který bydlí v Tai Po v Nových teritoriích, z Kowloonu zhruba na dvou třetinách cesty na čínskou hranici. Už jsem se s ním i s dalším kamarádem Oscarem sešel krátce v baru v Causeway Bay v únoru, kdy mě šokovalo, jak se z dvou mladých lidí, kteří ještě před pár měsíci s krosnami cestovali a užívali si po Evropě, stali přespříliš zaměstnaní pracující v oblecích, kteří se z kanceláře dostanou okolo jedenácté večerní. Ani teď na tom nejsou o moc lépe, přestože Man si čas najde, Oscar i dnes v sobotu bohužel sedí v práci a omlouvá se, že se vůbec nestíhá se mnou sejít.

Po poledni vyrážím na Manovu radu do Nových teritorií poprvé autobusem – prý je to rychlejší. Mně to ostatně vyhovuje, protože téměř všechna doprava v Hong Kongu je dvoupatrová, a novou perspektivu z předních sedaček v horním patře autobusu si užívám. Cesta trvá necelou hodinu.

V Tai Po mě Man vyzvedává a okamžitě se ptá, co si teda dáme k jídlu. Nechávám mu volnou ruku, tak říká, že tady mají skvělý malatang. To mě trochu děsí, protože tohle jídlo není v Číně nic extra a hlavně nemám ani trochu v lásce chuť mala, jakousi brnivost, kterou způsobuje koření huajiao, sichuanský pepř. Ale tak co, zkusím to, ostatně jídlo v Hong Kongu je obecně velice vychvalované, což jsem zatím moc neměl šanci poznat, protože bez znalosti kuchyně nebo místního doprovodu není tak jednoduché některá skvělá místa objevit. K tomu pidan, další věc, kterou málokterý Evropan může, i když mně osobně to úplně nevadí, ale sám bych si to taky rozhodně neobjednal. Je jeden z druhů nakládaných vajíček, běžně nazýván jako “stoletá vejce”. U malatang se mě Man ptá, jak moc mala pálivou ji chci. Volím level 2 z 5, abych to aspoň vyzkoušel, i když mala nemusím. Když si v půlce postěžuju, že je to přece jen o trochu silnější, než jsem čekal, zjišťuju, že jsem otázku špatně pochopil, protože 2 je druhá nejsilnější varianta, ne nejslabší. Chm.

Pak se jdem projít po centru Tai Po, je tu několik rušných ulic a známý trh. A odstavený vagon na kolejích, který slouží jako dekorace parku.

Pak pro mě Man má nachystané kolo, že se projedem po okolí. Přes vyhlídkovou věž na kraji Tai Po jedeme pohodovým tempem s několika zastávkami asi 12 km k hrázi nádrže Plover Cove.

Po návratu zpátky je čas na večeři. Jdeme do nějaké velice populární místní restaurace, kde asi půl hodiny čekáme na stůl – záruka kvality. K zakousnutí k pivu Man objednává smažené rybí kůže – nezní to nijak skvěle, ale je to fajn a k pivu se hodí. Dále pak youtiao (smažené tyčky z těsta bez náplně) obalené v nějakém tenkém těstu, velice dobré. Na hlavní jídlo trochu čekáme – nějaká zapečená miska rýže s omáčkou a různými věcmi. Dobré, až na “vyhlášený” kantonský párek v tom – sladký. Kromě párku fajn.

Sedíme ještě asi hodinku u piva, než se vracím na bus zpátky do Tsim Sha Tsui.

Do Hong Kongu se vracím zhruba po dvou měsících v dubnu 2013. Důvody jsou prosté, potřebuju někam vypadnout z předraženého Japonska, přičemž nejvíce se vyplatí Čína, protože odtamtud se můžu dostat domů, aniž bych si musel platit letenku, a Hong Kong je místem, kde je vyřízení víza víceméně nejjednodušší a následná doprava do Číny nejsnazší. A ostatně, návštěva Hong Kongu na pár dní nikdy neuškodí, i když teď se mi bohužel protáhla na delší dobu, než jsem si představoval. Bohužel ne proto, že by se mi v HK nelíbilo, ale protože nelidské ceny za nelidskou kvalitu ubytování mě tady dost ruinovaly.

Z Osaky přes Shanghai (kde nabíráme asi tříhodinové zpoždění, z nějž část musím sedět na zakouřeném gatu, protože nikde jinde nejsou žádné dostupné informace o tom, jestli dneska odletíme – prostě cítím, že jsem zpět v Číně) přilétám do Hong Kongu 24. dubna večer. Po čtyřech letech nostalgicky sedám na bus A31, který jezdí na Nathan Road. Tentokrát se v Hong Kongu zdržím dýl než posledně a nemám tolik peněz, abych uplatil o něco lepší hostely na ostrově, takže spím v neblaze proslulých Chungking Mansions v Kowloonu. Tentokrát mám však štěstí na docela dobrý podnik (ale teda cena odpovídající), hlavně navíc jsem na prvních pár nocí místo zaplaceného singlu dostal pokoj pro tři (který je teda zhruba poloviční oproti single v hotelu v Japonsku, kde jsou pokoje na západní standard dost malé), takže se v něm dá i hnout, navíc s výhledem přímo na křižovatku Nathan Road s Peking Road, super.

Hned ráno v Chungking Mansions měním peníze (večer se mi zdály kurzy dost nevýhodné, tak jsem se na to vykašlal… a ráno, hle, kurzy úplně jinde, když byly otevřené všechny směnárny a ne jen pár jako večer) a vyrážím na ostrov. Prioritou je co nejdříve vyřídit čínské vízum a vypadnout do Číny. Letadlo domů mi letí asi za 25 dní a ještě bych rád v Číně něco stihnul.

Do čínského visa office mířím v Hong Kongu poprvé, takže mi trochu trvá, než ho najdu. Ale daří se. Fronta venku je cca na 20 minut, zdržuje to bezpečnostní kontrola a hlavně výtahy. Vyjíždím nahoru do velké haly, kde beru formuláře, až po jejich vyplnění dostávám pořadový lístek, na který čekám ještě asi hodinu. O Hong Kongu se vždycky říkalo, že je to úplně nejsnazší místo pro získání čínského víza, moje zkušenost je taková, že i tak je to otravnější, než bych čekal. Standardní vízum je sice levnější než v ČR, ale to se značně kompenzuje drahým ubytováním v HK. Proto většina lidí volí možnost expresního vyřízení. Do 24 hodin je to asi za dvojnásobnou cenu, což je pořád méně, než to stojí v ČR (minimálně stálo v té době, v polovině roku 2014 v Praze vízum zlevnilo z 50 na 30 EUR). Já se pokouším o částečné urychlení, které by mělo být o něco dražší a být asi za dva nebo tři dny, ale to je mi rezolutně zamítnuto poté, co úřednice za přepážkou odhalí, že mám více pasů, což po mě chce vysvětlit. Nakonec mi bere oba pasy, které mám u sebe (čímž náhle porušuju místní zákon, protože u sebe nemám platný doklad totožnosti – a ostatně zrovna odkládání pasů na ambasádách je jedním z důvodů, proč u sebe vozím více pasů), a oznamuje mi, že si ještě rozmyslí, jestli mi dají vízum na 14 nebo 30 dní.

Následující dny tedy trávím v nervozitě, zaprvé musím prodlužovat pobyt v Hong Kongu asi o dva dny (kvůli víkendu, který prodloužení víza o dost protáhl), zadruhé nemám žádný pas (což mi může způsobit zásadní problém při shánění ubytování), zatřetí netrpělivě čekám, jaké vízum dostanu – ode dne, kdy chci vstoupit do Číny, mám do odletu do Evropy 16 dnů, resp. 15, kdybych počítal, že imigrační přepážkou projdu den před odletem, protože odlétám 00:40. Takže dostat čtrnáctidenní vízum by mě docela rozladilo.

Po cestě zpátky mám čas, se trochu projdu a na pevninu to beru Star Ferry, levnější než metro a s pěknějšími výhledy. Dneska je v HK výjimečně krásně. Zbytek dne trávím na pokoji a v okolí, přeci jen potřebuju ještě dospat náročné dny v Japonsku a na prohlídku HK mi teď zbyde času dost.

Další ráno přemýšlím, co podniknu. Jelikož večeře u Indů včera byla dražší, než bych si myslel, a musím šetřit, tak bohužel nezbývá než k obědu zvolit McDonald’s, jehož zvýhodněné Big Mac Menu je zdaleka nejlevnějším obědem, co se tady dá sehnat. Pak po krátkém přemýšlení (turistická lákadla v Hong Kongu už jsem z velké části prošel) rozhoduju o výletu na Lion Rock, kopec v pohoří, které rozděluje “ještě Kowloon” od Nových teritorií. Sedám na metro, které mi jede přímo z Tsim Sha Tsui, a vyrážím do města Wong Tai Sin. Bohužel, než tam dojedu, obloha se stihne zatáhnout, což mi ohrožuje plány na výstup. Okolní kopce jsou akorát na hranici mraků. Chvíli to pozoruju, pak si říkám, že vystoupit zkusím, pokud to nepůjde nebo to nebude stát za to, vrátím se.

Hned kousek od nádraží začíná prudké stoupání. Celou cestu lemují obytné mrakodrapy (jak je v HK běžné). Až asi po půlhodině nacházím odbočku do lesa. Je u něj stánek, takže ještě kupuju pití. Paní vypadá dost překvapeně, když tam někdo v tuto dobu přichází, ještě k tomu s bílou tváří.

Po lesní cestě jdu na vrchol ještě asi hodinu a půl. Z velké části už bohužel v dešti úplné mlze. Shora není vidět vůbec nic.

Dolů to nakonec beru druhou stranou. Měl by tady být průchod do města Sha Tin. Značení je dost špatné, má GPS mapa taky, takže trochu bloudím (cesty se průběžně rozdělují), ale nakonec úspěšně scházím dolů do města Tai Wai, které je blíž než Sha Tin (ale neznám ho, protože jsem tam na rozdíl od Sha Tinu dříve nikdy nebyl). Stejně jako na Wong Tai Sin, i na nová města na severní straně je skvělý pohled (pokud není v mlze). Po cestě to ještě beru oklikou k další známé skále – Amah Rock. Z Tai Wai se KCRkem vracím zpátky do Kowloonu…

Když jsem kupoval letenku na Taiwan, potřeboval jsem zpáteční letenku někam, kde se mě nedotýká vízová povinnost. Nejprve jsem měl v plánu Bangkok, ale nakonec jsem jej vyměnil za Singapur. V obou případech byla nejlevnější zpáteční cesta z Kaohsiungu s Air Macau přes Macao. Jelikož jsem plánoval letět v období Jarních slavností, věděl jsem, že ceny půjdou prudce nahoru, proto jsem letenku koupil za dobrou cenu už v říjnu. V listopadu mi však volal personál Air Macau, že můj let Macao-Singapur byl zrušen. Společnost mi nabídla změnu na přímý let z Kaohsiungu do Singapuru, což… by nebylo špatné, ale přece jen jsem měl mít v Macau 12h přestup, který jsem plánoval využít na prohlídku města. V Macau už jsem sice byl dříve, ale nikdy v noci, chtěl jsem teď vidět, jak je město nasvícené. Proto jsem se u letecké společnosti informoval, zda není možnost nahradit úsek cesty Macao-Singapur jiným způsobem. Přišla nabídka na výměnu za let z Hong Kongu (a možnost výběru z asi osmi letů každý den), požádal jsem o odložení odletu o dva dny a večerní let do Singapuru, což bylo ve výsledku schváleno. K tomu ještě nabídka na proplacení trajektu z Macaa do HK a vlaku na letiště v HK, bohužel je proplacení možné až po proletění segmentu do Singapuru, takže asi nevyužiju (pokud se nerozhodnu v dubnu z HK podívat znovu do Macaa, což ještě zvážím).

Můj plán byl tedy strávit jednu noc v Macau a jednu noc v Hong Kongu. Přílet do Macaa o půl jedenácté dopoledne, odlet z HK o dva dny později ve čtyři odpoledne. Na prohlídku obou měst čas rozhodně nestačí, ale už jsem je navštívil dřív, takže si chci spíše zavzpomínat a navštívit známé. Plán nevychází, ubytovaní v Macau je předražené, o čemž vím, takže plánuju využít Couchsurfing, ale ani to se ve výsledku nějak nepodaří (řeším to příliš pozdě), tak nakonec rezervuju dvě noci v hostelu v Hong Kongu.

Noc před odletem z Kaohsiungu nespím kvůli různému zařizování a starostem vzniklým z toho, že jsem o den spletl odlet. Před šestou ranní snídám a vydávám se na metro, které mě odveze až na letiště. Let do Macaa trvá asi hodinu a čtvrt. Dostávám místo na levé straně letadla u okýnka, což je ideální pro výhled na Hong Kong, bude-li dobrá trasa a počasí. Trasa je dobrá, přelétáme nad Novými teritoriemi a věřím, že by byl na ostrov Hong Kong krásný výhled, nebýt toho, že je zahalen v souvislé vrstvě mraků. Smůla. Mraky prolétáme až těsně před přistáním, jsou velice nízko, jinými slovy je opravdu hnusně. Letiště v Macau je proslavené mezi fanoušky létání, jelikož je přistávací dráha vybudována na samostatném umělém ostrově (který je tvořen jen onou dráhou) a se samotným Macaem (s ostrovem Taipa přesněji) je spojen “mosty”, po kterých jezdí autobusy. V příletové hale měním 100 taiwanských dolarů a dostávám 25 pataca. Jelikož jsem pěkně unavený a nic akčního v úvahu nepřipadá, nakonec se rozhoduju jen krátce projít po městě a pak přesunout do HK. Někde musím ale odložit zavazadla, čtu, že to jde na letišti i v přístavu. Tak chytám bus do přístavu, platím 5 pataca a hledám úschovnu. Doptám se a když ji konečně najdu, zjišťuju, že za každý kus zavazadla se platí 20 pataca na hodinu. To je opravdu dost, takže nakonec mi nezbývá nic jiného než schovat krosnu (velký batoh nezbývá než vzít s sebou) za poslední peníze, které vystačí jen na hodinu. Mohl jsem sice směnit víc peněz, jenže jsem měl jen tisícidolarovku (a co bych s tolika patacami dělal).

Letiště v Macau, ze kterého bohužel není skoro nic vidět

Místní měna

Takže mám hodinu času. To je opravdu málo :) Přemýšlím, kam vyrazit, a řeknu si, že zkusím dojít ke zřícenině kostelu sv. Pavla, taková hlavní památka v Macau, kterou už jsem viděl dříve. Někdy bych chtěl navštívit ostrovy jižní části Macaa (Taipa a Coloane… teda dnes už je to jeden ostrov, protože mezi nimi byla vysušena půda a byla na ní postavena nová casina), ale holt na to teď není čas a hlavně energie. Ke kostelu je to nejbližší cestou asi 3 km (dalo by se to asi vzít autobusem… kdybych na něj měl peníze), takže spěchám, to mi samozřejmě ztěžují semafory a ohrazené chodníky. Vracím se trochu jinou cestou, nakonec celý okruh zvládám asi za hodinu a deset minut. V úschovně nic nenamítají (a kdyby… tak stejně další peníze nemám) a jdu (kartou) kupovat lístek na trajekt. Odjíždí za 25 minut.

Výhled na poloostrov Macao

Procházka po Macau

Procházka po Macau

Asi nejznámější místo v Macau

Spíš lost in translation? :)

Loď do HK

Cesta do HK trvá asi hodinu, část prospím. Přístav je propojen s obchodním centrem (centrum HK je jedno velké obchodní centrum…) takže není těžké najít směnárnu, kde měním taiwanské dolary na hongkongské. Když jsem byl v HK poprvé, spal jsem v Kowloonu v Mirador Mansions (spolu s Chungking Mansions neblaze proslulé budovy, kde se mimo jiné hromadí i levné a ne moc pěkné noclehárny), teď jsem zjistil, že se dost levných hostelů objevilo i na ostrově, konkrétně v Causeway Bay a okolí. Můj se teda nachází na Fortress Hill, ještě o dvě zastávky metra dál, kde jsem nikdy nebyl. Proto jsem ostatně jel trajektem z Macaa rovnou na ostrov a ne do Kowloonu, což se taky dá. Ze směnárny tedy rovnou mířím ven, kde už to poznávám, a lezu do metra na Sheung Wan. Na Fortress Hill je to asi sedm zastávek, odtud ještě kousek pěšky, hostel najdu docela rychle a ubytuju se.

Okolí Fortress Hill

Jsou asi čtyři odpoledne a já jsem pořádně unavený. Nic se mi nechce, ale v noci bych rád vyběhl na Victoria Peak a odtud se podíval na světelnou show Symphony of Lights. Do té doby nějak nevím, co dělat, takže vzhledem k únavě se rozhoduju na dvě hodinky pospat. Smůla. Z nějakého důvodu mi nezazvonil budík a budím se přesně ve 20:00, kdy světelná show začíná. Jdu ven pro nějakou večeři a za dvě hodinky spát.

Další den mám celý den prázdný, mým cílem není ani tak chodit po městě, jako se sejít s kamarádkou Shan (která před rokem studovala v Brně) a s kamarády Oscarem a Manem, se kterými jsem se seznámil před dvěma lety v Praze, když se připojili k mé taiwanské kamarádce, která v té době cestovala po Evropě a já ji přijel provést po Praze. Shan má do dvou odpoledne školu, Man končí v práci až o půl jedenácté v noci (to mi nějak nevadí, další den mi stačí vstát v poledne na check-out) a Oscar pravděpodobně nemůže kvůli práci vůbec. Ráno se tedy vypravuju metrem na Central, odtud jdu na trajekt Star Ferry do Kowloonu. Tam jde velice snadno přejet i metrem, ale Star Ferry je něco, co k HK patří, výhledy z něj jsou super, takže volím tuto cestu, opět, abych si zavzpomínal.

Na Centralu

Star Ferry

I v Kowloonu se pohybuju po známých trasách, po nábřeží Avenue of Stars jdu po Nathan Road do Kowloon Parku, přes něj k místu, kde je pěkná vyhlídka na nové finanční centrum (IFC), nejvyšší mrakodrap Hong Kongu (484 m). Když jsem tu byl poprvé, ještě byl rozestavěný. Je na něm vyhlídka, ale asi neplánuju (drahá, navíc při pohledu na ostrov svítí velice silné slunce, takže by fotky nestály za moc), ale mám ještě asi hodinu času, takže bych k němu chtěl pěšky dojít. To není tak jednoduché, protože v okolí je jedno obrovské staveniště a několikrát se musím otáčet, abych našel průchozí cestu. Když dojdu na místo, jsou akorát dvě hodiny, takže hledám wifi síť (to není naštěstí tak složité, vláda HK poskytuje připojení zdarma ve stanicích metra, v parcích a dalších veřejných prostranstvích), abych kontaktoval Shan a zeptal se, kde a kdy se sejdem, bohužel mi místo toho přijde zpráva, že je jí špatně a jde domů. Tak smůla.

Na kowloonském nábřeží

Na kowloonském nábřeží

Nathan Road

Neblaze proslulé Chungking Mansions

Kowloon Park

Kowloon Park

Ptačí hnízda - cena zhruba 317 000 Kč/kg

Pod novým IFC

Než chci nasednout do metra, v hale si fotím velký plakát lakájící na návštěvu Guiyangu – pro mě velké překvapení, ani velká část Číňanů tohle město nezná… plakáty ale visí všude v hongkongském metru, jelikož místní aerolinky otevírají novou linku HK-Guiyang. Po vyfocení ke mně přichází jedna paní, která se mě anglicky ptá, jestli jsem fotil, řeknu že jo, prý ať jí ty fotky ukážu. Nějak předpokládám, že patří k nějaké ochrance, vím, že focení je v podobných prostorách často zakázané, tak nijak neprotestuju a na její žádost fotky mažu a ptám se, proč. Až po smazání mi to celé přijde podivné, po domazání se znovu dožaduje, ať jí ukážu foťák, což už mě vytáčí a podmiňuju to tím, když mi to nějak zdůvodní. Když odmítá, kašlu na ni a jdu na WC, ale jde celou dobu za mnou a začíná vyšilovat, ať jí foťák znovu ukážu, navíc mi zastoupí cestu na WC. Stále odmítám až do té doby, co přijde chlapík z ochranky v reflexní vestě. Paní hned ustupuje, ptám se ho, co to má znamenat (evidentně je tu paní známá firma). Odpovídá, že prý paní má nějaký… “disorder”, na což ona hned reaguje, že ne “disorder”, ale “issue”. Konečně se dostanu na WC, chlapík tam za mnou pak přijde a jen s úsměvem dovysvětluje, že si z ní nemám nic dělat, a gestikuluje něco ve smyslu, že paní je holt mimo. Jen co vyjdu ven, se mě paní znovu chytne a zase začíná škemrat, ale už ji ignoruju po další stometrové cestě k automatu na lístky (který mi taky zastoupí, takže rychle se přesouvám k vedlejšímu) a turniketu při vstupu do metra, kde se jí konečně nadobro zbavím. Uff o_O A plakát lákající do Guiyangu si fotím pak na jiné stanici, no.

Upoutávka na Guiyang

Metrem se vracím zpátky na ostrov. Chci vylézt na Victoria Peak, kde uvidím světelnou show Symphony of Lights, kterou jsem nestihl včera. A vzhledem k tomu, že mám hromadu času, tak si říkám, že můžu jít dřív a stihnout i pohled za světla (který jsem doteď shora neviděl). Na Peak jezdí zubačka, která je ale docela drahá. Platit se mi nechce, navíc když mám hromadu času, vyjdu to pěšky. Po cestě metrem si teprve uvědomuju, že bych mohl vystoupit o zastávku dřív na Centralu a odtud se nechat eskalátory vyvézt až do čtvrti Mid-Levels. Odsud právě jezdí eskalátory, které tvoří prý nejdelší systém eskalátorů na světě, navíc jsou zdarma (co víc, pro majitele karet Octopus Card jsou zde umístěny senzory, při přiložení karty mají pak držitelé slevu na příští jízdu metrem). Zastavuju se v Subway na bagetu (nebyl jsem v Subway asi rok a půl), kterou si dám o kousek výše u mešity Jamia, kde už to taky znám (a posledně jsem tam taky svačil). Pak vyjedu poslední úsek eskalátoru a podle mapy, kterou jsem si ráno vyfotil, mířím na Victoria Peak. Asi po půlhodině se mě skupinka Britů ptá na cestu a dodává, že prý na zubačce jsou fronty tak na hodinu, takže jsem znovu rád, že jsem zvolil pěší výstup. Když už jsem skoro nahoře, špatně odbočím a kvůli tomu se moje procházka prodlužuje skoro o hodinu, než najdu správnou cestu, ale aspoň si obejdu ubytovací komplexy, které se na Peaku nachází. Zajímalo by mě, kolik takový byt s výhledem na Victoria Harbour stojí a kdo si to tady může dovolit…

Zpátky na ostrově

Pěšky na Peak

Pěšky na Peak

Peak Tower

Když jsem tady byl poprvé, pozoroval jsem noční Hong Kong z jedné vyhlídky zdarma, ale vím, že je velmi malá a na delší dobu bych tam místo se stativem neobsadil. Chtěl jsem najít něco jiného, jiné místo s pěkným výhledem, ale nedaří se – všude výhledu brání vzrostlé stromy. Nakonec se rozhoduju vylézt na Peak Tower (díky svému tvaru přezdívaná “wok”), vstupné 30 HKD není zase taková hrůza (a ušetřil jsem je tím, že jsem šel nahoru pěšky). Nahoře samozřejmě hromada lidí. Fotím ještě denní výhled, ale slunce pomalu zapadá (na druhé straně). Do Symphony of Lights je ještě hodina a půl času, takže sedím na lavičce a lezu po netu (i tady je wifi zdarma). Asi 15 minut před show se vydávám shánět místo, kam bych postavil stativ, a už je to velice problematické.

Výhled na HK ještě za světla

Začíná se stmívat...

A za chvíli je tma.

Světelná show je sama o sobě velice krásná, někdo mi však tvrdil, že z Peaku nic moc. Když už jsem ji viděl zespoda, říkal jsem si, že to nevadí, aspoň uvidím změnu. Ale opravdu je to hloupost, jelikož všechny efekty směřují na druhou stranu, směrem ke Kowloonu (odkud je výhled opravdu pěkný). Takže ze světelné show nevidím fakt nic. Dokonce se mi ani nedaří naladit hudbu k show na rádiu (možná jsem měl informace s neaktuální frekvencí). Velké zklamání, měl jsem radši jet do Kowloonu nebo na jiné místo s pěkným výhledem. Jediné, co šlo vidět, byly efekty na budově The Centre (na jejíchž zachycení by ale bylo třeba video) a slabá záře reflektorů, Z nějakého důvodu vůbec nebyly použity lasery (které dříve byly a z velké části utvářely můj pozitivní dojem), právě aspoň ty jsem čekal.

Cesta dolů mi trvá asi hodinu, chystám se na stanici metra Admiralty, odtud zpátky na Fortress Hill. Po cestě ještě fotím pár mrakodrapů a pár pokusů o fotek light tracks, když už mám ten stativ a v HK je na tyto fotky tolik krásných příležitostí. Okolo půl jedenácté se vracím zpátky na hostel a spojuju se s Manem. Domlouváme sraz v Causeway Bay a nečekaně přijde i Oscar. Scházíme se akorát o půlnoci. Prý mají teď oba v práci šíleně napilno, takže každý den ráno pracují až takhle dlouho, nezávidím. Jdeme na Hoegaarden do baru a asi dvě hodiny sedíme do zavíračky. Připadám si jako bych mluvil s téměř jinými lidmi, před dvěma lety mladí cestovatelé, dnes vytížení businessmani v obleku… škoda, že nemáme na sebe více času, ale už jsme se domluvili, že se sejdeme znovu v dubnu. Nasedáme do taxíku, odvezou mě na Fortress Hill a pokračují domů do Nových Teritorií.

Můj oblíbený mrakodrap

Můj oblíbený mrakodrap

Někde u Admiralty

Další den už nikam nespěchám. Vzhledem k tomu, že jdu spát někdy o půl páté, jsem rád, že se mi podaří vyhrabat z postele před jedenáctou. Po check-outu zajdu naproti hostelu k Indovi na vynikající vindaloo, o půl hodiny později chytám autobus na letiště. Mám sice časovou rezervu, ale když je doprava na ostrově pěkně ucpaná, začínám mít trochu starosti. Půl hodiny trvá jenom dojet na Causeway Bay, který je dvě zastávky metrem. Okolo Wan Chai se to naštěstí rozjíždí a jakmile přejedem tunelem do Kowloonu, už to jde plynule, na letišti jsem zhruba dvě hodiny před odletem.

Loučení s HK - vjezd do tunelu na Kowloon

Odbavení trvá asi deset minut. Právě kvůli tomu, jak byla moje letenka měněna, ji nemůžou jaksi najít v systému, self check-in nefunguje vůbec a na přepážce po mě požadují vytištěný itinerář (nestačí ani číslo letenky), po delší době ho někde najdu. Dále se mě dost vyptávají na to, kam letím po Singapuru, nevím jestli je to z důvodu kontroly výjezdu, ale musím vysvětlovat, že odtud jedu do Malajsie, odtud do Indonésie a odtud ještě nevím kam. Naštěstí mám vytištěnou letenku z Kuala Lumpur do Jakarty, takže je vše ok, takhle přísná kontrola mě dost zaskočila. Místa u okénka už jsou však plná, smůla, čeká mě čtyřhodinový let v uličce…

Tento den jsem se vyhrabal z hostelu o trochu později, protože jsem musel všechno nabalit a připravit na odlet. Také jsem měl trochu uvolněnější program, nemohl jsem být tak akční, protože zaprvé už jsem byl za ty dny pěkně unavený, zadruhé jsem celý den musel na zádech tahat těžkou krosnu.

Začal jsem cestou metrem do čtvrti Mong Kok. Je to čtvrť s asi největší hustotou zalidnění v celém HK, ale důvod proč jsem tam jel byl ten, že se zde denně konají známé trhy. Začal jsem na ulici Tung Choi, na které se koná Ladies’ Market. Bohužel jsem ho moc neviděl. Zapomněl jsem zkontrolovat, kdy začíná, a uviděl jsem, jak teprve lidi rozbalují stánky. Bylo okolo desáté hodiny, trh začíná v poledne a tou dobou už jsem měl v plánu být někde jinde. Na Ladies’ Market se prodává (překvapivě) zboží pro ženy, a to hlavně oblečení, ale i jiné věci. Já teda viděl jen asi dva stánky s rozbaleným zbožím, zbytek se chystal.

Po příjezdu do Mong Kok. Na rozdíl od jižního Kowloonu je zde vidět velké množství vysokých budov, které nejsou nikterak vzhledné.

...některé teda ano, ale ty asi nebudou obytné :)

Tady se připravuje Ladies' Market.

Pokročil jsem tedy o několik bloků na sever, kde se koná Goldfish Market, tedy trh s rybkami, ale s okrasnými. Podle Rough Guide se zde má nacházet nespočet prodejců s vystavenými igelitovými sáčky s rybkami, ale opět jsem zde byl evidentně příliš brzo (ačkoli jsem doteď nezjistil, kdy vlastně trh má začínat) – viděl jsem takovéhoto prodejce přesně jednoho. Ulice však byla lemovaná obchody, z jejichž názvů bylo evidentní, že mají co do činění s rybami, byly však stále zavřené.

Další z ulic čtvrti Mong Kok

No a tady jsou rybičky ^^

Další obchod

Další trhy na sousední ulici (vesměs oblečení)

Trhy

Pak jsem pokračoval dále na severovýchod za dalším trhem – tentokrát to byl květinový trh. Aspoň, že ten trochu žil.

Květinový trh

Květinový trh

Květinový trh

Květinový trh

A jako poslední jsem navštívil další blízký trh – ptačí trh. Taky bohužel moc nežil.

Ptačí trh

Ptačí trh

Hned na sever od ptačího trhu se rozprostírá Boundary Street. Ulice, která dnes rozděluje Kowloon od toho, čemu se říká “New Kowloon”. V minulosti však ulice hrála mnohem větší roli, oddělovala totiž Hong Kong od Číny.

Boundary Street

Před polednem jsem se dále vydal na ostrov Lantau, největší ostrov Hong Kongu. Na ostrově je jen pár malých měst/vesnic, zbytek tvoří lesy a kopce, je tedy určitě pěkným místem úniku při delším pobytu. Kazí to akorát Disneyland :) Na ostrově je toho k vidění hodně, dokonce existuje pěší turistická stezka po obvodu celého ostrova dlouhá asi 70 km. Já se pro nedostatek času rozhodl jen pro (asi) nejznámější atrakci, tedy velkou sochu Buddhy nad vesničkou Ngong Ping. Tam se dá dostat nejlépe z města Tung Chung – buď tradičně autobusem nebo lanovkou, která byla dostavěna asi před dvěma lety. Samozřejmě jsem zvolil příjemnější (a o dost dražší, bohužel) alternativu, lanovku.

Foceno z "metra" po cestě z Mong Koku do Tung Chung (západní Lantau). V uvozovkách proto, že se tady tomu vlastně ani neříká metro, ale MTR (mass-transit railway), poprvé tady jsem viděl, že vedlo nad zemí. Tung Chung je od Kowloonu docela daleko, tak půl hodiny cesty ještě s přestupem, konečná jedné z linek.

Stejně jako na minulé fotce se jedná o další z "nových měst", Tsing Yi na stejnojmenném ostrůvku (mezi Kowloonem a Lantau). To množství nudných vysokých stejných paneláků mě stále udivovalo.

Pěkná fontána v Tung Chung ;)

Před nastoupením do lanovky. Ačkoli byla středa, krátce po poledni, fronta na lanovku trvala okolo 30 minut.

Lanovka nejdřív projede na Chek Lap Kok (letištní ostrov, vpravo), poté zahýbá doleva zpět na Lantau.

Z lanovky na Lantau

Takto mimochodem z výšky vypadá Tung Chung. Než byl v roce 1998 ostrov Chek Lap Kok proměněn v obrovské mezinárodní letiště, jednalo se o malou rybářskou vesnici. Poté začalo město velice rychle expandovat.

Letiště

"Tradičnější" cesta

Lantau

Lantau

Vesnička Ngong Ping. Nenechte se zmást názvem, nejedná se o obyčejnou vesničku, jen o sérii obchodů a jídelen pro turisty ;)

Ngong Ping

Výstup k Buddhovi

U velkého Buddhy

U velkého Buddhy

Za celé čtyři dny se snad poprvé ukázalo slunce. A zrovna tam, kde se mi hodilo úplně nejméně ;)

Každopádně, Tian Tan Buddha neboli prostě Velký Buddha je vyhotoven z bronzu, byl dokončen v roce 1993 a do roku 2007 se jednalo o největšího sedícího bronzového Buddhu (dle wiki). Je vysoký 34 metrů.

Zpět dole pod Buddhou po cestě do Po Lin Monastery, kousek od Ngong Ping.

Po Lin Monastery

Po Lin Monastery

Po Lin Monastery

Po Lin Monastery

Poté jsem už jen zašel na oběd, sjel dolů do Tung Chung a chytl první autobus na letiště (které je od Tung Chung v podstatě jen přes most). Mimochodem, nahoře na lanovku jsem čekal opět asi půl hodiny, bylo tam strašné množství lidí. Co mě vyloženě naštvalo, byli místní. Strašně po sobě řvali, strkali do sebe (a do ostatních) a hlavně podlézali lano a předbíhali a ještě se tím evidentně strašně bavili. Z 90 % se jednalo o nějaké důchodce. Když to shrnu a řeknu natvrdo, tak jsem se cítil téměř “jako doma”. Ta “asijská slušnost”, kterou znám z jiných zemí, jako by naráz neexistovala. Vzhledem k tomu, že jsem tam takhle půl hodiny čekal, tahal s sebou těžkou krosnu a ještě jsem současně spěchal na letiště, tak mi tohle dokázalo pěkně zkazit náladu.

Ještě jeden pohled na letiště shora

Na letišti

Ze tohoto dne tu mám pár fotek z rána (většina z nich už tu v nějaké podobě byla) a pak z večera. Začněme tím méně zajímavějším ránem.

Ještě jednou Nathan Road (bydlel jsem na ní, takže ji mam hodněkrát, no ;) )

Ještě jednou Space Museum (šel jsem znovu okolo...)

Kowloon

Znovu výhled ze Star Ferry

U přístavu v Centralu

Pěkný výhled na vyvýšené chodníky v Central

A teď ten večer.

Už v minulém příspěvku jsem zmínil světelnou show. Možná někteří z vás ví, že v Hong Kongu se každý den v 8 večer koná světelná+laserová+hudební show mrakodrapů doprovázená hudbou. Jmenuje se A Symphony of Lights a trvá 14 minut. Začíná vždy úvodem, představením jednotlivých budov, které se show účastní – těch je celkem 44. Většina jich je na HK Island, pár ale i v Kowloonu. Toto představení probíhá (podle toho, co je za den v týdnu) v angličtině, kantonštině či v čínštině. Já měl to štěstí, že ji napoprvé chytil v angličtině. Hudba hraje na několika místech – u přístavu Star Ferry v Tsim Sha Tsui (odtud jsem ji pozoroval já), na Avenue of Stars a na nějakém náměstí ve Wan Chai. Samozřejmě je možné ji sledovat odkudkoli (ačkoli nábřeží Kowloonu je nejoblíbenější) – hudba se dá totiž naladit i na rádiu (na třech různých frekvencích podle požadovaného jazyka).

Světelná show mě rozhodně nezklamala, co víc, velmi se mi líbila. I ta hudba je taková… pěkná, veselá, pohodová. Přikládám video. Trvá něco přes 8 minut, jsou v něm dvě části. Nemám to nahrané celé, po chvíli jsem to přerušil (zaprvé jsem měl stále problém s nedostatkem místa na kartě a hloupý mov zabírá 4x tolik co obyčejné avi, zadruhé střední část mi přišla trochu nudná, zatřetí jsem také chtěl udělat pár fotek). Bohužel mě u videa mrzí nízká kvalita, rozlišení je QVGA, holt natočeno digitálem. A věc co mě mrzí nejvíc je, že když se na to dívám na videu, tak mi to nepřijde zdaleka tak pěkné, jako to bylo na místě…

No a pár doprovodných fotek:

Symphony of Lights

Symphony of Lights

Symphony of Lights

Dále jsem se vypravil na Victoria Peak. Plánoval jsem to už předchozí den, ale jak jsem zmínil – přišel jsem o kartu ve foťáku a bez toho to nemělo cenu.

Victoria Peak (neboli prostě “The Peak”) je asi třetím největším vrcholem HK (552 m.n.m.) a vypíná se nad Centralem a Mid-Levels (je také vyznačen na mapce, která je v úvodním postu). Jde o jednu z nejznámějších a nejnavštěvovanější lokací v Hong Kongu. Proč? Jednoduše kvůli nádhernému výhledu na mrakodrapy, jak ve dne, tak i v noci. A především v noci. Já si na něj udělal výlet jen v noci a musím říct, že výhled byl opravdu dechberoucí.

Na Peak se dá dostat několika způsoby, ať už je to autem, autobusem, nebo “tradičnější” cestou, kterou volí drtivá většina turistů – a to je “Peak Tram”. Ačkoli má v názvu “tram”, jedná se technicky vzato o zubačku, kterou nalezneme třeba na Petříně. Cesta je pěkně strmá, trasa je dlouhá 1.4 km, za tuto vzdálenost “tram” překoná převýšení bezmála 400 m – nezdá se to, ale docela to člověka tlačí do té sedačky ;) Úplně nahoru na Peak se dostat nedá, je zde radiostanice, takže většina lidí pozoruje mrakodrapy z blízkosti horní stanice Peak Tram, z několika pěších stezek okolo Peaku anebo ze střechy Peak Tower, budovy, jež je po svém tvaru přezdívána “Flying Wok” a jedná se opět o nákupní a zábavní centrum (jako by jich v HK bylo málo). Já se spokojil z výhledem od horní stanice, přece jen mi nepřišlo nutné utrácet další hromadu peněz za to, abych to viděl z cca o 20 metrů vyšší výšky. Už Peak Tram sama o sobě stojí asi 120 Kč za tu párminutovou jízdu (holt na turistických atrakcích se vydělává). Mimochodem, horní stanice Peak Tram je ještě asi o 20 metrů níže než vrchol nejvyšší budovy (IFC) ;)

Znovu Central a Admiralty, tentokrát zblízka a v noci

Po cestě na Peak Tram

Peak Tram přijela k dolní stanici

Peak Tram

Nahoře

Tak toto je Peak Tower, aka Flying Wok

... no, jen stejne jako minule kdyz jsem ukazoval fotku cedule, se mi libi, jak jsou "straightforward" :)

Výhled na Aberdeen - město na jižním pobřeží ostrova

No a konečně slibovaný výhled na mrakodrapy. Fotil jsem asi půl hodiny z různých míst, různý záběr a nastavení foťáku. Po nějakém přemýšlení vybírám tuto fotografii jako nejpěknější.

Bank of China zblízka

Po sestupu z Peaku bylo 11 v noci, stále jsem však chtěl navštívit jednu lokaci, kterou jsem dosud nestihl – noční trh na Temple Street ve čtvrti Yau Ma Tei. To bylo z Centralu asi 15 minut metrem. Jedná se o jeden z nejznámějších trhů, prodává se zde jak jídlo (i když docela málo), tak (především) oblečení a různé další věci.

Vstup do metra

Plán

Jordan Road, jedna z větších ulic v Yau Ma Tei

Přicházím na Temple Street

Temple Street

Temple Street

Temple Street

Temple Street

Pěšky jsem se vrátil do Tsim Sha Tsui. Toto je Kowloonská mešita.

No a ještě jedna fotka trochu pozdní večeře ^^

Vyprávění navazuje na minulou kapitolu, Sha Tin, odkud jsem se vrátil zpět do Kowloonu, odtud trajektem na HK Island.

Zpět v Tsim Sha Tsui, po cestě do přístavu Star Ferry. Fotil jsem přímo kvůli ceduli, protože mě zaujalo, že na každé třetí ceduli (kdekoli v HK) rovnou vyhrožují "prosecution" :)

Vesmírné muzeum

A muzeum umění. Obě budovy se nacházejí téměř na jižním nábřeží Tsim Sha Tsui, ze kterého byly foceny včerejší fotky.

Avenue of Stars ve dne

A denní panorama HK Island od North Point...

...přes Causeway Bay...

...a Wan Chai...

...až po Central.

Znovu hodinová věž

Přístav Star Ferry

Po nalodění na Star Ferry

Tady bych konečně mohl vysvětlit: Star Ferry je společnost, která už více než sto let poskytuje dopravu napříč přístavem Victoria – tedy mezi Kowloonem a HK Island. Samozřejmě docházelo ke změnám, nicméně nejstarší z lodí, které jsou dodnes v provozu, pocházejí z padesátých let. Lodí je v provozu 12, z nichž 10 funguje už 40-50 let. Každá loď má od vzniku své jméno, které je na ní napsané – Morning Star, Celestial Star a tak dále. Zdaleka nejpopulárnější trasa je mezi Tsim Sha Tsui a Central, přičemž přístavy Star Ferry jsou i ve Wan Chai a Hung Hom. Je z nich dnes určitým způsobem turistická atrakce (výhled je pěkný), ale také regulérní dopravní prostředek – jedna jízda na dolní palubě (na horní jsem jel jen jednou, jelikož má skleněná okna, takže se špatně fotí) stojí pouhých 1.7 HKD. To je v přepočtu zhruba 4.50 Kč :) Jízda metrem nebo autobusem na stejnou vzdálenost vyjde asi na 8 HKD. Star Ferry údajně denně přepraví přes 70 000 lidí.

Po příjezdu do čtvrti Central

Ve čtvrtích Central a Mid-levels je možné se téměř všude dostat pomocí takovýchto vyvýšených chodníků. Je to velice pohodlné, protože není třeba nikde na širokých cestách (a že jich tam je) čekat na přechodech nebo každou chvíli lézt do/z podchodu. Rozcestí na těchto chodnících jsou přehledně značena, chodníky velice často procházejí spodními patry mrakodrapů. A opět je v téměř každém nějaké nákupní centrum.

Co je toto staveniště? Ano, evidentně se opět jedná o "land reclaimation", která zde neustále intenzivně probíhá. Za posledních několik desítek let se kvůli tomuto prý zmenšila velikost i kapacita přístavu Victoria Harbour zhruba na polovinu.

Zajímavé vysoké budovy, kamkoli se člověk podívá...

Central

IFC

Dříve zmiňované finanční centrum, nejvyšší budova HK. Dovnitř se bohužel člověk nedostane (že by byl pěkný výhled z horního patra :) ), pouze do prvních pater, kde se nachází… ano, obrovský obchoďák IFC Mall :)

Central

Jedna z hlavních tříd ostrova, Connaught Road

A další z nich, Des Voeux Road

Dvoupatrové tramvaje :)

Central

Central

Central

Eskalátor

Toto je další “atrakce”. Alespoň pro mě, jakožto turistu. Z Centralu do Mid-Levels vede série posuvných chodníků a eskalátorů. Dle wiki se jedná o “longest outdoor covered escalator system in the world”. Pro místní opět slouží jako populární dopravní prostředek (denně přepraví 55 000 lidí) – používání je zadarmo, údajně se za používání dají i získat bonusové body na čipovou kartu (k placení dopravy po městě). Eskalátory jezdí v brzkých ranních hodinách dolů a celý zbytek dne nahoru (Mid-levels se nachází na úpatí Victoria Peaku, tedy značně výš než Central). Série eskalátorů je dlouhá 800 m a překoná převýšení 135 m. U dolního konce se nachází Central Market, na který jsem byl zvědavý, nicméně byl zavřený (a nevím proč, podle údajů v průvodci měl v tu dobu fungovat).

Pohled směrem "dolů" z eskalátoru.

Mid-levels

Obchody jako 7-Eleven jsem si velice oblíbil v Japonsku (kde je takovýchto řetězců asi 5 a jsou k nalezení téměř všude, v HK jen 7-Eleven), takže jsem do něj hned vběhl, stejně jsem měl hlad. Bohužel oproti Japonsku je výběr v obchodech velice malý a hotová jídla skoro žádná, jediná možnost byla koupit nějaké balené pečivo… a co budu říkat, opět jsem byl zklamán, protože pečivo je jedna z mála věcí, co prostě Asiati neumí :) (v Japonsku se v těchto všudypřítomných nonstop obchůdcích dalo pořídit zboží všech druhů, nejčastěji jsem nakupoval hotová jídla… která jsou tam levná a dobrá, většinou nějaká rýže nebo nudle s masem, hodí vám to do mikrovlnky a jen to sníst. Na cestách po Japonsku se mi tento levný a rychlý způsob stravy osvědčil.)

Sto let stará mešita Jamia v Mid-Levels, u horního konce eskalátorů.

Mešita Jamia

Nahoře v Mid-Levels toho moc zajímavého není. Já byl hlavně zvědavý na ten eskalátor :) Je tam snad jen ta mešita, o kousek dál nějaká synagoga. Ani o mešity, ani o synagogy nějaký aktivní zájem nemám, ale když je to při cestě, tak se samozřejmě podívám. K synagoze jsem přišel, byla obestavená vysokým plotem (nedalo se dostat blíž), tak jsem si ji vyfotil aspoň přes plot, na fotce nebylo stejně pořádně nic vidět, načež se mne hned chopil hlídkující policista, který mi nakázal fotku vymazat, že je zakázáno fotit :) Takže jsem pak sestoupil k chrámu Man Mo a zpět do Centralu.

Chrám Man Mo. Jedná se o jednu z nejstarších dochovaných budov v okolí, byl postaven v roce 1847.

Chrám Man Mo

Chrám Man Mo

Zase nějaká podivná budova... :)

Průchod čtvrtí Sheung Wan

Až zpět na Des Voeux Road, kde jsem naskočil na tramvaj.

Ještě pohled z nábřeží na Kowloon, vlevo dříve popisovaná budova. Výškových budov je v Kowloonu naplánováno víc (že by docházelo místo na ostrově? :) ), takže se (podle slov průvodce) třeba časem dočkáme podobné skyline i v Kowloonu :)

Znovu Des Voeux Road

A už jedu tramvají do Causeway Bay. Protlačit se úplně dopředu na horním patře trvalo nejméně 15 minut, protože všechny tramvaje jsou pěkně nacpané. Dvoupatrové tramvaje na ostrově jsou dalším velice levným způsobem dopravy, platí jednotné jízdné 2 HKD (~5 Kč).

Po vystoupení v Causeway Bay, cesta ze Sheung Wan trvala asi 20 minut.

Causeway Bay

Proč se tedy tato čtvrť nazývá “bay”, když je to pevnina? Odpověď je jednoduchá, protože to před několika desítkami let opravdu byl záliv :) Než z něj udělali pevninu. Analogicky poloostrov na severu této čtvrti má stále v názvu slovo “island” :) Několik dalších čtvrtí v Hong Kongu má mimochodem v názvu slabiku 灣 (wān), nevím, jestli si ji mám vykládat stejně nebo se jedná opravdu jen o název :)

Victoria Park, respektive jedno z několika různých hřišť na jeho okraji. Samotný park byl z velké části uzavřený kvůli tomu, že tam probíhala nějaká mezinárodní Flower Show.

Chrám Tin Hau, údajně několik století starý. Hledal jsem jej asi půl hodiny, narazil na něj náhodou krátce poté, co jsem hledání vzdal. A asi jsem zbytečně zabíjel čas, dovnitř se nedalo dostat a zvenku mi nepřišel nijak zajímavý.

Zpět ve Victoria Parku, začíná se stmívat a budovy začínají svítit.

Fotky hlavních silnic, pohled na východ...

...a na západ

Ještě jednou Kowloon

Pohled na Wan Chai

Causeway Bay

Times Square po cestě do Wan Chai

Times Square

Times Square

Přilehlý trh

Ve Wan Chai se nachází jiné velké tržiště, to jsem nestihl, protože jsem spěchal do přístavu - potřeboval jsem v 8 večer (tato fotka je focená akorát v 7) být v Kowloonu.

Wan Chai

Svítící budovu v dálce uprostřed fotografie beru jako nejzajímavější a svoji nejoblíbenější budovu v HK :) Je to třetí místní nejvyšší stavba, budova Bank of China.

Z trajektu. Budova vlevo (nízká) je kongresové a výstavní centrum, hned vedle je přístav Star Ferry Wan Chai.

A noční panorama Centralu

Tímto můj den končil, alespoň co se týče fotek. Spěchal jsem do Kowloonu z toho důvodu, abych stihl světelnou show. Tu rozeberu až v dalším příspěvku :) Problém je totiž v tom, že při přejezdu trajektem jsem měnil kartu ve foťáku (došlo místo), udělal pár fotek a videí s druhou kartou a… ta po patnácti minutách přestala fungovat, samozřejmě se všemi videi a fotkami. Takže jsem se musel druhý den na stejné místo nahrát znovu, protože jsem o dané fotky nechtěl přijít, ačkoli se mi to ani trochu nehodilo do plánu. Nefunkční karta (protože jsem měl jen jednu další – a to tu plnou) mi zkazila náladu natolik, že jsem zrušil zbytek plánu pro onen den (bez foťáku to nemělo cenu) a vydal se na večeři a zpět na hostel.

Ráno mě čekalo vstávání okolo osmé hodiny a odchod z hostelu zhruba o hodinu později. Nejdříve jsem se rozhodl pro procházku po Tsim Sha Tsui – a tu jsem začal Kowloon parkem, který jsem měl jen pár kroků od hostelu.

Před východem z hostelu

Nathan Road ve dne

Kowloon park. Toto místo mi bylo docela sympatické. Hlavně po ránu se tady najde strašné množství lidí, kteří konají různé podivné pohyby - jinými slovy cvičí taichi.

Kowloon Park

Kowloon Park

Kowloon Park

Kowloon Park

Kowloon Park

Voliéra

Cesta z Kowloon parku směrem k západnímu pobřeží Tsim Sha Tsui. Budova napravo je obrovský Royal Pacific Hotel.

Pohled z téhož místa dolů na Canton Road - další z hlavních cest v Kowloonu

Royal Pacific Hotel ještě jednou z trochu jiné perspektivy :) Poprvé jsem byl ještě překvapený, později při návštěvě HK Island jsem si na podobné pohledy nahoru docela zvykl :)

Východní pobřeží Tsim Sha Tsui, naproti prosvítá Central

A pohled na druhou stranu, na sever - přístaviště China Ferry Pier.

Vysoká budova vlevo je “International Commerce Center”. Její dostavení se plánuje na rok 2010, tímto by se měla stát nejvyšší budovou HK se svou výškou 490 m. Současnou nejvyšší budovou HK je “International Finance Center” ve čtvrti Central s výškou 415 m (sedmá nejvyšší na světě) a lze ji vidět na předchozí fotce, stejně tak jako na fotkách z prvního dne (a ještě se na mnoha fotkách objeví).

Po městě se nachází plno automatů na pití (což je velice užitečné), ne však zdaleka takové množství jako v Japonsku :)

Ještě jedna fotka z Kowloon parku při vracení zpět k Nathan Road

Pak jsem plánoval pokračovat na HK Island, jenže zároveň jsem v HK plánoval navštívit jeden chrám. Najednou jsem si uvědomil, že při zbytku mého plánu se mi to nepodaří nikam dál nacpat, protože je docela daleko. Tak jsem se rozhodl jej navštívit teď a HK Island odložit na odpoledne. Takže jsem se vrátil zpět, nasedl na vlak a asi po půlhodině dojel do městečka Sha Tin v Nových Teritoriích, kde se nacházel můj cíl – Monastery of Ten Thousand Buddhas.

Uličky čtvrtě East Tsim Sha Tsui

East Tsim Sha Tsui je (překvapivě) východní část Tsim Sha Tsui. V čem je tato část města jiná? Že se nachází na “reclaimed” půdě. Nějak se mi nedaří vymyslet, jak se tomuto říká česky? “Vysušená” půda pro nedostatek obydlitelného prostoru, před pár desítkami let zde bylo moře. “Land reclaimation” není v HK nic zvláštního, jak ještě zmíním později u jiných míst.

Do East Tsim Sha Tsui jsem šel proto, že se zde nachází konečná stanice linky KCR – Kowloon-Canton Railway, tedy železnice, která spojuje Kowloon s Novými Teritorii a končí na čínské hranici (kde se musí vystoupit, projít kontrolou a hned se dá navázat na vlaky dále do Číny). Hodně lidí při návštěvě Hong Kongu dělá krátký výlet do Shenzhenu, což je město hned za hranicemi, právě kvůli tomu, že se tam dá velice jednoduše dostat linkou KCR. Sám jsem o tom uvažoval, nakonec jsem to zavrhnul – neměl jsem totiž v HK tolik času, v Shenzhenu není zas tak moc věcí k vidění. Nějaké tam jsou, ale bylo pro mě výhodnější více času věnovat v HK. Navíc by se mi moc nevyplácelo platit za vízum – na hranicích se dá získat vízum, které platí jen pro Shenzhen po dobu pěti dní. Stojí jen část toho, co regulérní vízum, stejně by se mi to asi nevyplatilo, když ještě zvážím, že bych několik hodin musel zabít na imigraci (tam i zpět) a tak dále.

Sha Tin

Fotka výše byla vyfocena hned po vystoupení z KCR vlaku ve městě Sha Tin. Je to jedno z “nových měst”, která velice rychlým tempem rostou, v současné době má asi 300 000 obyvatel. Nová města vypadají (bohužel) z velké části stejně/podobně – všude hromada opravdu vysokých paneláků (musím říct, že jsem ještě nikdy neviděl takto vysoký barák *s takto malou podstavou* – a to jsou v HK i vyšší než ty, co jsou na této fotce) – nebyla mi taková města moc sympatická. Samozřejmě se v Nových Teritoriích nacházejí také vesnice a menší města, která jsou odlehlejší a pěknější. Jen jsem přes ně neprojížděl vlakem.

Takto začíná cesta k Monastery of Ten Thousand Buddhas. Vede do kopce, dlouhá je skoro kilometr a je lemovaná zlatými sochami arhatů.

Schody ke klášteru

Schody ke klášteru

Schody ke klášteru

Klášter desetitisíce Buddhů

Klášter desetitisíce Buddhů

Klášter desetitisíce Buddhů

Klášter desetitisíce Buddhů

A zde máte oněch deset tisíc Buddhů

Klášter desetitisíce Buddhů

Klášter desetitisíce Buddhů

Výhled shora na Sha Tin

Další z obřích nákupních center... je přímo spojené s nádražím Sha Tin

Sha Tin

Repost z fóra asiantitulky.cz

Začalo to vlastně už 7.3. ráno, odjezd z Moravy se konal tento den ráno, abych stihl v 18:00 odlet z Ruzyně. Krátký let na letiště Heathrow proběhl bez komplikací, stejně jako následný dvanáctihodinový let na letiště Chek Lap Kok v Hong Kongu. Přiletěl jsem v šest hodin večer místního času, bylo okolo dvaceti stupňů, mlha a lehce pršelo – na místní poměry nic moc, ale vzhledem k tomu, že v ČR stále sněžilo, tak nějaké stížnosti nejsou moc na místě.

První fotky sice nesouvisí s Hong Kongem, ale proč je nezveřejnit. Nemohl jsem spát, takže jsem občas vyhlédl z okénka, nad většinou Asie nebyly mraky (ale většinou nebylo moc k vidění). Foceno nad Čínou. Nádhera :)

Fotky z letadla

Fotky z letadla

Po příletu následoval přesun autobusem do centra města. Pro lepší orientaci (a aby bylo jasné, o čem budu mluvit později) linkuji odněkud z netu orientační mapu HK a pak mapu “centra”, do níž jsem připsal popisy některých čtvrtí, o kterých se později pokusím zmínit. Hong Kong se skládá ze čtyř “regionů”, a to Hong Kong Island, Kowloon (poloostrov na pevnině směrem od Číny) – tyto dva “regiony” tvoří takové “centrum” HK. Dále jsou tu Nová teritoria (území, které dříve připadalo Číně; nachází se mezi Kowloonem a čínskou hranicí a vyrůstají zde nová a nová sídliště, nicméně je možné zde najít i hodně pěknou přírodu) a okolní ostrovy (největší ostrov Lantau je dvakrát větší než HK Island, ostrov Chek Lap Kok byl před dvanácti lety proměněn v obrovské mezinárodní letiště, ostrůvek Lamma je proslulý plážemi a prý vynikajícími plody moře – a přes 200 dalších malých ostrůvků).

Mapa Hong Kong SAR

Mapa Kowloonu a severní části ostrova HK

Téměř všechna veřejná doprava (snad kromě metra) v HK je dvoupatrová. HK je myslím jediné místo, kde jezdí výhradně dvoupatrové tramvaje (na fotce čekání na bus z letiště).

Někde v Kowloonu

Takže jsem někdy o půl osmé večer dorazil na hostel v Kowloonu. Na hostelu jsem se dal do řeči se “spolubydlícím” z Německa, který byl (respektive stále je) dlouhodobě na cestách, a vyrazili jsme spolu na jídlo – už to v okolí znal, takže mě zavedl do levné jídelny, kde jsem si dal po dlouhé době zase nějaké asijské jídlo.

Večeře a kolega z Německa

Tyto nápisy jsou skoro všude, kde se přechází a nejsou přechody. V HK se jezdí, na rozdíl od Číny, vlevo.

Nathan Road

Toto je Nathan Road. Hlavní dopravní tepna v Kowloonu táhnoucí se od jižního nábřeží ve čtvrti Tsim Sha Tsui (asi nejživější čtvrť v Kowloonu, ve které jsem strávil zbytek dne) až daleko do Nových teritorií. Je zde velice živo (to ale v Kowloonu skoro všude) a ulice je lemována nejrůznějšími obchody. Velké množství z nich velice levně prodává (zajisté originální) značkové hodinky a (zajisté originální a spolehlivou) elektroniku. Kromě toho na Nathan Road každou chvíli někdo otravuje. Jen co jsem se kdykoli kdekoli zastavil (a občas jsem se nemusel ani zastavovat), hned mi přišel někdo nabízet zboží. Často se jednalo o elektroniku, ale úplně nejčastěji nabízeli se směšným přízvukem “wočis” nebo rovnou “rolex” ;) A nejednalo se o místní, většinou to byli nějací Arabové/Indové, méně častěji černoši. Poté, co jsem vystoupil z letištního autobusu s krosnou, tak jsem měl taky co dělat, abych se zbavil návalu lidí, co mi nabízeli ubytování. Moje chyba, nečekal jsem to a když mě oslovili, tak jsem jim odpověděl (že mám ubytování rezervované) a pak už se jich těžko zbavovalo. Po prvních zkušenostech s takovýmito lidmi jsem se samozřejmě rychle naučil je ignorovat úplně. Taky mi asi třikrát nabízeli hašiš, i když to bylo na méně živých místech (jen jednou z toho to bylo na Nathan Road). Jednou týpek (nějaký Arab) poznamenal, že je to skvělý hašiš z Afghanistánu (jen co jsem se vzdálil, tak jsem se začal smát, jak mě to pobavilo :) ), jednou to bylo na schodišti v budově, kde byl můj hostel … týpkovi jsem řekl že ne, za dvě minuty jsem ho potkal znovu a mával na mě sáčkem s bílým práškem ;) (jen jsem prošel do výtahu a zmizel pryč).

Jelikož jsem byl unavený a potřeboval se vyspat, tak mě čekala jen krátká procházka po Kowloonu. Došel jsem k nábřeží, odkud je (velice známý) výhled na mrakodrapy ve čtvrti Central na HK Island.

V HK je strašné množství budov svítících všemožnými způsoby. Například na této budově také běžely různé podivné "animace".

O HK bohužel nemůžu prohlásit, že by se jednalo o čisté ... město, přesto podchody jsou (na rozdíl od ČR) radost pohledět ;)

Trochu jsem zaváhal u pojmenování “město” (kterému už jsem se dříve nějak vyhnul), HK není město, ale ani stát – něco mezi tím. Jak asi víte, jedná se o SAR, tedy jisté zvláštní území, ačkoli spadá pod Čínu, mají částečně nějakou svoji správu, vlastní měnu, vízum, poštovní systém a další. Snad nikomu nebude ale vadit, když jej budu dál nazývat městem, pro zjednodušení.

Socha na nábřeží, v pozadí mrakodrapy na HK Island. Omlouvám se za špatnou kvalitu, většina z následujících fotek je focená na vysoké ISO, tudíž velice zrnitá. Nebylo většinou moc kde opřít foťák na delší expozici a navíc jsem na to kvůli únavě ani ten den neměl, z dalšího dne se snad najdou později kvalitnější fotky.

Pohled po nábřeží na východ podél Avenue of Stars, naproti lze vidět čtvrť Causeway Bay a North Point.

...ano, Avenue of Stars. místní obdoba Hollywoodské Walk of Fame. Seznam filmových hvězd nacházející se na Kowloonském nábřeží.

Ono proslulé panorama čtvrti Central. V mlze. Mrakodrapy ale pokračují i dále na východ (vlevo na fotografii).

...takto.

Když jde člověk po nábřeží na západ, narazí na spousty fotografů, kteří nabízejí, že vám vyhotoví vaši fotku s mrakodrapy v pozadí. Jsou jich tu desítky. Když se mi nabízel několikátý, zjistil jsem, že nejspolehlivější výmluvou je říct, že se k nim přijdu vyfotit až zítra, protože dneska je na fotku špatné počasí :)

Znovu panorama mrakodrapů ve čtvrti Central, tentokrát charakteristicky s několika loděmi Star Ferry - k těm se dostanu podrobněji další den.

Hodinová věž, v pozadí HK Culture Center.

Na každém rohu je tu nějaké obří nákupní centrum. Toto se jmenuje Harbour City a začíná hned u přístavu Star Ferry, od nějž byla focená minulá fotografie. Končí asi o půl kilometru dál :)

Zpátky na Nathan Road; v Tsim Sha Tsui se nachází také nepřeberné množství obchůdků prodávajících čerstvé džusy z nejrůznějších druhů ovoce (to jsem bohužel na fotce nezachytil, jen část lze vidět vlevo), ...

... a také drobného občerstvení.

Tímto končil můj první den, jak jsem říkal, nebylo dostatek energie podnikat něco většího.

Jakékoli dotazy a komentáře jsou samozřejmě vítány. Budu se snažit pokračovat co nejdřív, bohužel se na mě hrne veliké množství povinností, takže nevím, jak moc budu stíhat.