Zpět v Hong Kongu – vízová administrativa a výstup na Lion Rock

24. – 26. duben 2013

Do Hong Kongu se vracím zhruba po dvou měsících v dubnu 2013. Důvody jsou prosté, potřebuju někam vypadnout z předraženého Japonska, přičemž nejvíce se vyplatí Čína, protože odtamtud se můžu dostat domů, aniž bych si musel platit letenku, a Hong Kong je místem, kde je vyřízení víza víceméně nejjednodušší a následná doprava do Číny nejsnazší. A ostatně, návštěva Hong Kongu na pár dní nikdy neuškodí, i když teď se mi bohužel protáhla na delší dobu, než jsem si představoval. Bohužel ne proto, že by se mi v HK nelíbilo, ale protože nelidské ceny za nelidskou kvalitu ubytování mě tady dost ruinovaly.

Z Osaky přes Shanghai (kde nabíráme asi tříhodinové zpoždění, z nějž část musím sedět na zakouřeném gatu, protože nikde jinde nejsou žádné dostupné informace o tom, jestli dneska odletíme – prostě cítím, že jsem zpět v Číně) přilétám do Hong Kongu 24. dubna večer. Po čtyřech letech nostalgicky sedám na bus A31, který jezdí na Nathan Road. Tentokrát se v Hong Kongu zdržím dýl než posledně a nemám tolik peněz, abych uplatil o něco lepší hostely na ostrově, takže spím v neblaze proslulých Chungking Mansions v Kowloonu. Tentokrát mám však štěstí na docela dobrý podnik (ale teda cena odpovídající), hlavně navíc jsem na prvních pár nocí místo zaplaceného singlu dostal pokoj pro tři (který je teda zhruba poloviční oproti single v hotelu v Japonsku, kde jsou pokoje na západní standard dost malé), takže se v něm dá i hnout, navíc s výhledem přímo na křižovatku Nathan Road s Peking Road, super.

Hned ráno v Chungking Mansions měním peníze (večer se mi zdály kurzy dost nevýhodné, tak jsem se na to vykašlal… a ráno, hle, kurzy úplně jinde, když byly otevřené všechny směnárny a ne jen pár jako večer) a vyrážím na ostrov. Prioritou je co nejdříve vyřídit čínské vízum a vypadnout do Číny. Letadlo domů mi letí asi za 25 dní a ještě bych rád v Číně něco stihnul.

Do čínského visa office mířím v Hong Kongu poprvé, takže mi trochu trvá, než ho najdu. Ale daří se. Fronta venku je cca na 20 minut, zdržuje to bezpečnostní kontrola a hlavně výtahy. Vyjíždím nahoru do velké haly, kde beru formuláře, až po jejich vyplnění dostávám pořadový lístek, na který čekám ještě asi hodinu. O Hong Kongu se vždycky říkalo, že je to úplně nejsnazší místo pro získání čínského víza, moje zkušenost je taková, že i tak je to otravnější, než bych čekal. Standardní vízum je sice levnější než v ČR, ale to se značně kompenzuje drahým ubytováním v HK. Proto většina lidí volí možnost expresního vyřízení. Do 24 hodin je to asi za dvojnásobnou cenu, což je pořád méně, než to stojí v ČR (minimálně stálo v té době, v polovině roku 2014 v Praze vízum zlevnilo z 50 na 30 EUR). Já se pokouším o částečné urychlení, které by mělo být o něco dražší a být asi za dva nebo tři dny, ale to je mi rezolutně zamítnuto poté, co úřednice za přepážkou odhalí, že mám více pasů, což po mě chce vysvětlit. Nakonec mi bere oba pasy, které mám u sebe (čímž náhle porušuju místní zákon, protože u sebe nemám platný doklad totožnosti – a ostatně zrovna odkládání pasů na ambasádách je jedním z důvodů, proč u sebe vozím více pasů), a oznamuje mi, že si ještě rozmyslí, jestli mi dají vízum na 14 nebo 30 dní.

Následující dny tedy trávím v nervozitě, zaprvé musím prodlužovat pobyt v Hong Kongu asi o dva dny (kvůli víkendu, který prodloužení víza o dost protáhl), zadruhé nemám žádný pas (což mi může způsobit zásadní problém při shánění ubytování), zatřetí netrpělivě čekám, jaké vízum dostanu – ode dne, kdy chci vstoupit do Číny, mám do odletu do Evropy 16 dnů, resp. 15, kdybych počítal, že imigrační přepážkou projdu den před odletem, protože odlétám 00:40. Takže dostat čtrnáctidenní vízum by mě docela rozladilo.

Po cestě zpátky mám čas, se trochu projdu a na pevninu to beru Star Ferry, levnější než metro a s pěknějšími výhledy. Dneska je v HK výjimečně krásně. Zbytek dne trávím na pokoji a v okolí, přeci jen potřebuju ještě dospat náročné dny v Japonsku a na prohlídku HK mi teď zbyde času dost.

Další ráno přemýšlím, co podniknu. Jelikož večeře u Indů včera byla dražší, než bych si myslel, a musím šetřit, tak bohužel nezbývá než k obědu zvolit McDonald’s, jehož zvýhodněné Big Mac Menu je zdaleka nejlevnějším obědem, co se tady dá sehnat. Pak po krátkém přemýšlení (turistická lákadla v Hong Kongu už jsem z velké části prošel) rozhoduju o výletu na Lion Rock, kopec v pohoří, které rozděluje “ještě Kowloon” od Nových teritorií. Sedám na metro, které mi jede přímo z Tsim Sha Tsui, a vyrážím do města Wong Tai Sin. Bohužel, než tam dojedu, obloha se stihne zatáhnout, což mi ohrožuje plány na výstup. Okolní kopce jsou akorát na hranici mraků. Chvíli to pozoruju, pak si říkám, že vystoupit zkusím, pokud to nepůjde nebo to nebude stát za to, vrátím se.

Hned kousek od nádraží začíná prudké stoupání. Celou cestu lemují obytné mrakodrapy (jak je v HK běžné). Až asi po půlhodině nacházím odbočku do lesa. Je u něj stánek, takže ještě kupuju pití. Paní vypadá dost překvapeně, když tam někdo v tuto dobu přichází, ještě k tomu s bílou tváří.

Po lesní cestě jdu na vrchol ještě asi hodinu a půl. Z velké části už bohužel v dešti úplné mlze. Shora není vidět vůbec nic.

Dolů to nakonec beru druhou stranou. Měl by tady být průchod do města Sha Tin. Značení je dost špatné, má GPS mapa taky, takže trochu bloudím (cesty se průběžně rozdělují), ale nakonec úspěšně scházím dolů do města Tai Wai, které je blíž než Sha Tin (ale neznám ho, protože jsem tam na rozdíl od Sha Tinu dříve nikdy nebyl). Stejně jako na Wong Tai Sin, i na nová města na severní straně je skvělý pohled (pokud není v mlze). Po cestě to ještě beru oklikou k další známé skále – Amah Rock. Z Tai Wai se KCRkem vracím zpátky do Kowloonu…