Repost z fóra asiantitulky.cz
Tento den jsem se vyhrabal z hostelu o trochu později, protože jsem musel všechno nabalit a připravit na odlet. Také jsem měl trochu uvolněnější program, nemohl jsem být tak akční, protože zaprvé už jsem byl za ty dny pěkně unavený, zadruhé jsem celý den musel na zádech tahat těžkou krosnu.
Začal jsem cestou metrem do čtvrti Mong Kok. Je to čtvrť s asi největší hustotou zalidnění v celém HK, ale důvod proč jsem tam jel byl ten, že se zde denně konají známé trhy. Začal jsem na ulici Tung Choi, na které se koná Ladies’ Market. Bohužel jsem ho moc neviděl. Zapomněl jsem zkontrolovat, kdy začíná, a uviděl jsem, jak teprve lidi rozbalují stánky. Bylo okolo desáté hodiny, trh začíná v poledne a tou dobou už jsem měl v plánu být někde jinde. Na Ladies’ Market se prodává (překvapivě) zboží pro ženy, a to hlavně oblečení, ale i jiné věci. Já teda viděl jen asi dva stánky s rozbaleným zbožím, zbytek se chystal.

Po příjezdu do Mong Kok. Na rozdíl od jižního Kowloonu je zde vidět velké množství vysokých budov, které nejsou nikterak vzhledné.
Pokročil jsem tedy o několik bloků na sever, kde se koná Goldfish Market, tedy trh s rybkami, ale s okrasnými. Podle Rough Guide se zde má nacházet nespočet prodejců s vystavenými igelitovými sáčky s rybkami, ale opět jsem zde byl evidentně příliš brzo (ačkoli jsem doteď nezjistil, kdy vlastně trh má začínat) – viděl jsem takovéhoto prodejce přesně jednoho. Ulice však byla lemovaná obchody, z jejichž názvů bylo evidentní, že mají co do činění s rybami, byly však stále zavřené.
Pak jsem pokračoval dále na severovýchod za dalším trhem – tentokrát to byl květinový trh. Aspoň, že ten trochu žil.
A jako poslední jsem navštívil další blízký trh – ptačí trh. Taky bohužel moc nežil.
Hned na sever od ptačího trhu se rozprostírá Boundary Street. Ulice, která dnes rozděluje Kowloon od toho, čemu se říká “New Kowloon”. V minulosti však ulice hrála mnohem větší roli, oddělovala totiž Hong Kong od Číny.
Před polednem jsem se dále vydal na ostrov Lantau, největší ostrov Hong Kongu. Na ostrově je jen pár malých měst/vesnic, zbytek tvoří lesy a kopce, je tedy určitě pěkným místem úniku při delším pobytu. Kazí to akorát Disneyland :) Na ostrově je toho k vidění hodně, dokonce existuje pěší turistická stezka po obvodu celého ostrova dlouhá asi 70 km. Já se pro nedostatek času rozhodl jen pro (asi) nejznámější atrakci, tedy velkou sochu Buddhy nad vesničkou Ngong Ping. Tam se dá dostat nejlépe z města Tung Chung – buď tradičně autobusem nebo lanovkou, která byla dostavěna asi před dvěma lety. Samozřejmě jsem zvolil příjemnější (a o dost dražší, bohužel) alternativu, lanovku.

Foceno z "metra" po cestě z Mong Koku do Tung Chung (západní Lantau). V uvozovkách proto, že se tady tomu vlastně ani neříká metro, ale MTR (mass-transit railway), poprvé tady jsem viděl, že vedlo nad zemí. Tung Chung je od Kowloonu docela daleko, tak půl hodiny cesty ještě s přestupem, konečná jedné z linek.

Stejně jako na minulé fotce se jedná o další z "nových měst", Tsing Yi na stejnojmenném ostrůvku (mezi Kowloonem a Lantau). To množství nudných vysokých stejných paneláků mě stále udivovalo.

Před nastoupením do lanovky. Ačkoli byla středa, krátce po poledni, fronta na lanovku trvala okolo 30 minut.

Lanovka nejdřív projede na Chek Lap Kok (letištní ostrov, vpravo), poté zahýbá doleva zpět na Lantau.

Takto mimochodem z výšky vypadá Tung Chung. Než byl v roce 1998 ostrov Chek Lap Kok proměněn v obrovské mezinárodní letiště, jednalo se o malou rybářskou vesnici. Poté začalo město velice rychle expandovat.

Vesnička Ngong Ping. Nenechte se zmást názvem, nejedná se o obyčejnou vesničku, jen o sérii obchodů a jídelen pro turisty ;)
Každopádně, Tian Tan Buddha neboli prostě Velký Buddha je vyhotoven z bronzu, byl dokončen v roce 1993 a do roku 2007 se jednalo o největšího sedícího bronzového Buddhu (dle wiki). Je vysoký 34 metrů.
Poté jsem už jen zašel na oběd, sjel dolů do Tung Chung a chytl první autobus na letiště (které je od Tung Chung v podstatě jen přes most). Mimochodem, nahoře na lanovku jsem čekal opět asi půl hodiny, bylo tam strašné množství lidí. Co mě vyloženě naštvalo, byli místní. Strašně po sobě řvali, strkali do sebe (a do ostatních) a hlavně podlézali lano a předbíhali a ještě se tím evidentně strašně bavili. Z 90 % se jednalo o nějaké důchodce. Když to shrnu a řeknu natvrdo, tak jsem se cítil téměř “jako doma”. Ta “asijská slušnost”, kterou znám z jiných zemí, jako by naráz neexistovala. Vzhledem k tomu, že jsem tam takhle půl hodiny čekal, tahal s sebou těžkou krosnu a ještě jsem současně spěchal na letiště, tak mi tohle dokázalo pěkně zkazit náladu.
Pingback: Hong Kong, Macao a Taiwan |