Tai Po – hlouběji do Nových teritorií

27. duben 2013

Na dnešní den se mi konečně podařilo spojit se kamarádem Manem, který bydlí v Tai Po v Nových teritoriích, z Kowloonu zhruba na dvou třetinách cesty na čínskou hranici. Už jsem se s ním i s dalším kamarádem Oscarem sešel krátce v baru v Causeway Bay v únoru, kdy mě šokovalo, jak se z dvou mladých lidí, kteří ještě před pár měsíci s krosnami cestovali a užívali si po Evropě, stali přespříliš zaměstnaní pracující v oblecích, kteří se z kanceláře dostanou okolo jedenácté večerní. Ani teď na tom nejsou o moc lépe, přestože Man si čas najde, Oscar i dnes v sobotu bohužel sedí v práci a omlouvá se, že se vůbec nestíhá se mnou sejít.

Po poledni vyrážím na Manovu radu do Nových teritorií poprvé autobusem – prý je to rychlejší. Mně to ostatně vyhovuje, protože téměř všechna doprava v Hong Kongu je dvoupatrová, a novou perspektivu z předních sedaček v horním patře autobusu si užívám. Cesta trvá necelou hodinu.

V Tai Po mě Man vyzvedává a okamžitě se ptá, co si teda dáme k jídlu. Nechávám mu volnou ruku, tak říká, že tady mají skvělý malatang. To mě trochu děsí, protože tohle jídlo není v Číně nic extra a hlavně nemám ani trochu v lásce chuť mala, jakousi brnivost, kterou způsobuje koření huajiao, sichuanský pepř. Ale tak co, zkusím to, ostatně jídlo v Hong Kongu je obecně velice vychvalované, což jsem zatím moc neměl šanci poznat, protože bez znalosti kuchyně nebo místního doprovodu není tak jednoduché některá skvělá místa objevit. K tomu pidan, další věc, kterou málokterý Evropan může, i když mně osobně to úplně nevadí, ale sám bych si to taky rozhodně neobjednal. Je jeden z druhů nakládaných vajíček, běžně nazýván jako “stoletá vejce”. U malatang se mě Man ptá, jak moc mala pálivou ji chci. Volím level 2 z 5, abych to aspoň vyzkoušel, i když mala nemusím. Když si v půlce postěžuju, že je to přece jen o trochu silnější, než jsem čekal, zjišťuju, že jsem otázku špatně pochopil, protože 2 je druhá nejsilnější varianta, ne nejslabší. Chm.

Pak se jdem projít po centru Tai Po, je tu několik rušných ulic a známý trh. A odstavený vagon na kolejích, který slouží jako dekorace parku.

Pak pro mě Man má nachystané kolo, že se projedem po okolí. Přes vyhlídkovou věž na kraji Tai Po jedeme pohodovým tempem s několika zastávkami asi 12 km k hrázi nádrže Plover Cove.

Po návratu zpátky je čas na večeři. Jdeme do nějaké velice populární místní restaurace, kde asi půl hodiny čekáme na stůl – záruka kvality. K zakousnutí k pivu Man objednává smažené rybí kůže – nezní to nijak skvěle, ale je to fajn a k pivu se hodí. Dále pak youtiao (smažené tyčky z těsta bez náplně) obalené v nějakém tenkém těstu, velice dobré. Na hlavní jídlo trochu čekáme – nějaká zapečená miska rýže s omáčkou a různými věcmi. Dobré, až na “vyhlášený” kantonský párek v tom – sladký. Kromě párku fajn.

Sedíme ještě asi hodinku u piva, než se vracím na bus zpátky do Tsim Sha Tsui.