Sigatoka – seznámení s Korálovým pobřežím

28. únor – 1. březen 2014

Na letiště v Nadi dolétáme po čtyřech hodinách na křídlech Fiji Airways ze Sydney, kam jsme ráno doletěli z Melbourne. Po celní kontrole, která probíhá s úsměvem (mladí celníci jsou překvapeni, že nemáme ani žádný alkohol, a nabádají nás, že přece dneska někam musíme jít si užívat, když je pátek), hned s australskými dolary hned míříme ke směnárně a posléze k autopůjčovně, kde už nás čeká naše objednané auto, ne však to, co jsme chtěli. Pro případné výlety do vnitrozemí jsme zvolili terénnější auto, ale zrovna tři dny před naším příletem byl ostrov Viti Levu sužován záplavami a naše auto se někde utopilo, a tak jsme dostali “lepší” variantu, a to větší dodávku. No proč ne, s tím vnitrozemím jsme si stejně nebyli jistí a aspon jsme měli něco, do čeho se vejdeme i se zavazadly, což byla naše hlavní obava ohledně zhruba dvouhodinového cesty z letiště do vesnice Korotogo, kde jsme měli zarezervováno ubytování.

Na křídlech Fiji Airways

Uvítání na letišti

Řízení na levé straně už nám docela jde, ale ani Queen’s Road, hlavní cesta spojující Nadi a Suvu podél pobřeží, není v nejlepším stavu a občas se po ní přežene pes nebo kráva, což v noci není nejpříjemnější. Do hotelu dojíždíme okolo deváté hodiny. Personál se sbíhá a hraje a zpívá nám uvítací písničku, ostatně stejně jako na letišti. Jsme hladoví, ale hotelová kuchyně právě zavřela a nikam ven se nám přes únavu už nechce. Tak nám nabízejí, že uvaří aspoň něco rychlého, třeba fish & chips. Bereme.

Uvítání na hotelu

Ráno na vstávání úplně nespěcháme, vychutnáváme si snídani a během toho se rozhodneme, že dneska nepojedeme nikam daleko. Ostatně, jsme na dovolené a ne na intenzivně poznávacím výletě. Takže po pár minutách na pláži hned naproti hotelu míříme do jen pár kilometrů vzdáleného Kula Eco Parku, ve kterém sídlí spousta exotických a sympatických zvířat.

Snídaně

Výhled od snídaně

Pláž u hotelu

Zrovna je na programu krmení želv (no nic extra, ale uznávám, že po návštěvě Sukamade mám standardy týkající se interakce se želvami poněkud vysoko), ale možnost nechat si po těle běhat pěkné leguány potěší. A nějací hadi. Zbytek prohlídky parku je individuální, kromě dalších leguánů a hadů tu najdeme sovy, netopýry, spoustu ptáků. A náhodou potkáme jeden postarší manželský pár, který se chytne na naši češtinu – pán po roce ’68 emigroval do Kanady, ale češtinou, byť trochu lámanou, stále vládne relativně dobře. Jeho kanadská manželka sice pochopitelně česky nemluví, ale překvapivě docela rozumí.

Kula Eco Park

Po prohlídce parku směřujeme zpět po Queen’s Road směrem na západ do písečných dun u Sigatoky. Po cestě se zastavujeme v Sigatoce samotné, resp. na jejím okraji, kde nás zaujme pěkně vypadající kostel. Vjíždíme mezi baráky do vesnice, kde nás hned všichni místní zdraví hlasitým “Bula”, jak mají ve zvyku. Krátce procházíme okolí kostela, který je teda zavřený.

Sigatoka

Pak už tedy hurá do rezervace s písečnými dunami, jejíž správci se snažili o zápis na seznam světového dědictví UNESCO, což se ale nepodařilo. Cesta k samotnám dunám je relativně dlouhá a je šílené horko. Samotné duny nejsou impozantní svou velikostí (o dost nižší než někde v poušti), ale zajímavé jsou (alespoň pro mě) tím, že jsou přímo u moře, což jsem nikdy ještě neviděl.

Cesta k dunám

Duny

S dunami tedy spokojenost, ale trochu jsme podcenili přípravu, hlavně co se týče množství vody. Celý den bylo pod mrakem (jsme tu v deštivém období), ale během naší túry okolo den slunce náhle vylezlo, což bylo znatelně poznat, takže hned po návratu kupujeme a doplňujeme vodu. Poslední zastávka dnes je pak Tavuni Hill Fort, pevnost na kopci nad Sigatokou. Cesta do kopce je vzhledem k provozu trochu zběsilá, nicméně když dojíždíme, akorát stíháme hlídače, který nám zavřel bránu před nosem. Ale na Fiji se všechno dá vyřešit s úsměvem (a hlavně penězi, ehm), takže nás pouští dovnitř a prosí, ať tam nejsme moc dlouho. Pevnost Tavuni má prý nést významné znaky dlouholetého přítelství Fiji se Samoou, ale všechno, co tu je, jsou dvě rozbořené zdi a jedna zatoulaná koza. Alespoň, že z kopce byl velice pěkný výhled na řeku Sigatoka (druhá nejdelší na souostroví) a hornaté vnitrozemí ostrova Viti Levu.