15. červenec 2015
Fakt, že jsme do kempu ve Valbonë dojeli uprostřed noci, nás úplně nenutí k brzkému rannímu vstávání, které jsme původně zamýšleli, takže se vstává až po deváté. Jelikož jsem předchozí den dle mapy v mobilu navigoval a moc baterky mi nezbylo, nacházím v kempu zásuvku a kolegy prosím, aby mě ráno vzbudili, protože mobil s budíkem nebudu mít u sebe. Jako naschvál na to zapomínají, jediný stojící stan jim nepřijde nápadný a až těsně před odchodem si uvědomují, že jim někdo chybí a budí mě. Naštěstí jsem s přípravami hotový za deset minut a můžeme vyrazit.
Krásné výhledy, které v noci nebyly vidět
Vyjíždíme.
Původní plán byl vyjít pěšky do osady Çerem, protože nikdo moc nepředpokládal, že bude cesta v dostatečně dobrém stavu, aby ji náš Transporter zvládl. V kempu nám ale tvrdí, že to půjde, což je velice dobrá zpráva, protože pár ušetřených hodin chůze po nezajimavém terénu se nám kvůli pozdnímu odchodu hodí. Zhruba desetikilometrová cesta nám trvá více než hodinu, přičemž několikrát musíme vystupovat a obhlížet terén… ale zvládneme to.
Cesta do Çeremu
Cesta do Çeremu
Cesta do Çeremu
Cesta do Çeremu
Çerem je malá osada o maximálně deseti domech. K jedné rodince nás poslal správce kempu ve Valbonë, že u nich určitě můžem zaparkovat. Rodinu nacházíme, sice se žádným jazykem nejsme schopni domluvit, ale přesto není větší problém se dohodnout, aby nám pohlídali auto na následujících pět dní, kdy budeme chodit po horách… a ještě je z toho pozvání na čaj a kávu, takže se nakonec zdržujeme další hodinu.
U rodinky v Çeremu
U rodinky v Çeremu
U rodinky v Çeremu
U rodinky v Çeremu
Naše celá výprava i s rodinkou a Transporterem
Jedna odpoledne, jsme občerstvení a je čas vyjít. Dnešní plán je dojít k černohorské hranici a tam někde přenocovat.
Stoupání k černohorské hranici
Stoupání k černohorské hranici
Stoupání k černohorské hranici
Zpočátku jdeme nepříliš zajímavým terénem (byť výhledy do okolí jsou krásné), po pár hodinách odbočujeme z trasy směrem na západ podél hranice.
Stoupání k černohorské hranici
Stoupání k černohorské hranici
Hraniční kámen
Pokračujeme pod Zlou Kolatu.
Po několika hodinách chůze docházíme až pod Zlou Kolatu, nejvyšší horu Černé Hory. Spíme na paloučku na černohorské straně.
Pokračujeme pod Zlou Kolatu.
Pokračujeme pod Zlou Kolatu.
Pokračujeme pod Zlou Kolatu.
Zastávka u ledové jeskyně. Táhla z ní pořádná zima.
Pokračujeme pod Zlou Kolatu.
Pokračujeme pod Zlou Kolatu.
Místo pro tábořiště nalezeno.
Stavíme stany a rozdělujeme se. Ti, kteří mají ještě spoustu energie, míří na nedaleký vrcholek, zbytek jde shánět vodu, budeme roztápět sníh.
Procházka pro vodu
Procházka pro vodu
Procházka pro vodu
Jeden z odvážlivců na večerním doplňkovém výstupu
Výhled ze stanu je zásadní…
Večer si dlouho do tmy povídáme, ať už o vraždě dvou českých turistů, která se tady stala zhruba před deseti dny, či o záhadě ztracených turistů na Uralu… až pak se odebíráme do stanů, vstávání nás čeká v sedm ráno.
Pingback: Balkán | zennie.cz