Jiayuguan – u západního konce Podnebesí

13. – 14. únor 2015

V Dunhuangu se zastavujeme na snídani a pak hurá na nádraží. Musím si ještě koupit lístek. Včera jsme se tady totiž zastavili po cestě z jeskyní Mogao, jenže zrovna já jsem si zapomněl vzít pas. Vím, že nákup na kopii pasu leckdy projde… tak jsem to zkusil s scanem pasu, co jsem měl v mobilu. Smůla. Prý jedině kopii. Takže scan ne, ale kdybych ho měl kde vytisknout, tak by mi to prodala. Ani se studijním průkazem to nešlo (protože je vydaný na druhé straně Číny), takže jsem odešel s nepořízenou a kupuju až před odjezdem.

Cesta do Jiayuguanu trvá 4.5 hodiny, přijíždíme ve dvě odpoledne. Drtivá většina cesty vede pouští, až před Jiaguyuanem přijíždíme opět mezi hory.

V Jiayuguanu taky nemáme předem zajištěné ubytování. Žádný hostel na zahraničních webech není a hotely se zdají být drahé, tak něco seženeme na místě. Než dojíždíme, na čínské mapě ale nacházím hostel kousek od nádraží (což je daleko od centra, ale nám to nevadí, protože z nádraží zase budeme odjíždět). Sice moc nechci věřit tomu, že budou mít licenci na ubytování cizinců, ale za zkoušku to stojí. A zkouška vyjde. Licenci asi nemají, ale ani to neřeší, protože po nás ani nechtějí pasy. Platíme velice příjemných 30 kuaiů na osobu v čistém dormu, co máme sami pro sebe. Sympatický podnik.

Dáváme se dohromady a radíme se, kam vyrazit. Je tady pár zajímavostí, které se váží k tomu, že se město nachází v nejužším bodě koridoru Hexi. Nachází se zde nejzápadnější úsek Dlouhé zdi (naopak o tom nejvýchodnějším jsem psal tady) a nedaleko od něj pevnost. Vyrážíme do pevnosti, která se nachází zhruba o 10 km dál za městem.

Pevnost má pocházet původně z roku 1372. Jestli a kdy byla rekonstruována, to jsem se nedočetl, ale rozhodně nevypadá, že by měla být původní. Bohužel je ve vzduchu opar, takže zasněžené vrcholky blízkých hor, se kterými se pevnost nejčastěji fotí, nejsou vidět příliš zřetelně.

U pevnosti je ještě muzeum Dlouhé zdi, ale zrovna zavírá, takže se vracíme na autobusovou zastávku a jedeme zpět do města. Vystupujeme v centru, chceme se trochu po večerním městě projít a udělat nějaké nákupy – většina party pozítří letí domů. Večer pak vyrážíme na karaoke, což jsme za celou dobu nestihli. To je tady trochu složitější, protože když se necháme dovézt taxíkem na karaoke dle doporučení, dostávám podezření, že je to karaoke se “speciálními službami”, jak je v menších městech v Číně běžné. Takže se vydáváme dál hledat, až něco najdeme. Usmlouváváme rozumnou cenu, ještě dostáváme zdarma pivo, ale výběr písniček je ještě horší, než je (už tak velice špatný) čínský standard. Co už.

Na druhý den nám zbývají dvě věci, které chceme vidět. Samotný konec Dlouhé zdi s první strážní věží a pak rekonstruovanou část zdi. Problém je, že obojí se nachází za městem, opačným směrem a nezdá se, že by tam jezdila nějaká veřejná doprava. Zapovídám se s majitelem hostelu, který mi poví, kolik je dobrá cena za taxi, a ještě se k nám přidává Číňan z hostelu, který má stejnou cestu, což nám zlepšuje vyjednávací pozici s taxikáři. Za taxi k první strážní věži tedy domlouváme 50 kuaiů za auto tam i zpět, s tím, že pro nás dojedou za hodinu a půl. Platíme jako vždy vyděračské vstupné a až pak se dozvídáme, že musíme zaplatit dalších asi 30 kuaiů za osobu za vozík, který nás k věži odveze, protože je to prý 4 km (ve skutečnosti tak 2). To bychom mohli dojít pěšky, nebýt toho, že jsme se minutu předtím domluvili s taxikáři, kdy pro nás mají dojet, takže na to nemáme čas.

Nejprve dojíždíme k nepříliš zajímavému muzeu, rychle projdeme a přejíždíme dál k velké propasti, přes kterou vede most. Na pokraji propasti stojí ona strážní věž. Když to člověk vidí, není divu, že už se dál Zeď nikomu stavět nechtělo.

U samotné strážní věže jsme ani nezastavili, tak si to explicitně vyžádám při cestě zpět. Pozůstatky věže vypadají jako hromada hlíny a samotná Dlouhá zeď tady vlastně podobně.

Čekáme na taxikáře a vracíme se do centra Jiayuguanu. Domlouváme se, jak se odsud dostat na rekonstruovanou část zdi. Před variantou dojet na kraj města a tam shánět taxíka volíme dražší, ale rychlejší a pohodlnější variantu, a to taxi rovnou z města. Opět bereme dvě auta, tentokrát na nás budou na místě čekat.

Samotný Jiaguyuan leží sice na rovině, ale hned po vyjetí z města se terén zvedá do velice pěkných hor, kde je vystavěná rekonstrukce Dlouhé zdi, která se tady jmenuje Xuanbi (“visící zeď”). Z úseků Dlouhé zdi, co jsem viděl, je tenhle rozhodně z těch slabších (působí až příliš uměle, není nijak mohutná a hlavně je dlouhá sotva 400 metrů), ale na oněch kopcích vypadá z dálky pěkně.

Vracíme se do města. Po cestě je pevnost, kde jsme byli včera, tak se rozhodneme vystoupit z taxíku tam a dojít se podívat do muzea, které už včera bylo zavřené. Dnes jsme tu dřív, ale pro změnu je dneska z nějakého důvodu zavřené cený den, takže smůla. Autobusem se vracíme k hostelu. Vyrážíme na večeři, vybíráme hotpot. Jako takovou symbolickou tečku za výpravou. Kromě mě se totiž všichni dnes v noci vrací vlakem do Lanzhou, odtud letecky do Chongqingu a následující den zpět domů do ČR.

V sedm večer jdeme všichni spolu na nádraží. Vlak do Lanzhou jede v 19.46, můj vlak na druhou stranu do ujgurského Turpanu jede v 19.47…