Hello Kitty jetem do Japonska

5. duben 2015

V dubnu 2015 se vydávám na obvyklou jarní cestu do Japonska. Tentokrát na rozdíl od minulých let neletím z ČR, ale z Číny, konkrétně z Fuzhou. Nejdostupnější možností, jak cenově tak s ohledem na množství termínů a kombinací, je letět přes Shanghai s China Eastern a/nebo Shanghai Airlines. S druhou jmenovanou jsem se po negativní zkušenosti (zmeškání letu, protože byl na poslední chvíli změněn bez upozornění, a následné komplikace při vyjednávání náhradního letu) rozhodl nelétat, pokud to nebude nezbytně nutné, s první jmenovanou (kromě několikahodinových zpoždění a čínských pasažérů, tedy nevyhnutelnou věcí u čínských aerolinek) vysloveně negativní zkušenost nemám, ale stále platí, že když je ta možnost, zvolím raději dopravce nečínského. A když už čínského, tak aspoň člena Star Alliance.

S hledáním této možnosti to bylo dost komplikované. Lety se Star Alliance začínaly o 5000 dráže než s China Eastern a nečínští dopravci ještě o kus dráže, když nepočítám Air Macau s 27h přestupy v obou směrech. A to jsem se při hledání neomezoval na Fuzhou, ale prověřoval i vzdálenější letiště jako Xiamen, Quanzhou, Taizhou, Wenzhou, Nanchang, dokonce Shanghai a nic. Když už jsem se chtěl začít smiřovat s myšlenkou, že poletím s Číňany, napadla mě ještě jedna možnost – Fuzhou je jen malý kousek od Taiwanu, který má s Japonskem velice rušné letecké spojení. Jenže lodní spojení pevniny s Taiwanem je dost komplikované, nespolehlivé a časově náročné a letecké extrémně drahé. V případě trasy Fuzhou-Taipei se bavíme zhruba o 200 kilometrech a 7000 Kč za zpáteční letenku… Naštěstí letecké spojení Taiwanu s Japonskem je o tolik levnější, že se mi po hodince práce s Matrixem daří najít na dvě letenky výhodné spojení jak časově, tak i cenově – srovnatelné. A co víc, v Japonsku musím být až v neděli večer, takže na Taiwan už letím ve čtvrtek večer a dělám prodloužený víkend na Taiwanu. Tam se totiž rád vracím především za kamarády. Nezajet totiž na návštěvu z 200 km vzdáleného Fuzhou by byl hřích, ale platit si letenku za 7000 Kč se mi fakt nechtělo.

Do Fuzhou letím oběma směry Xiamen Airem. Čínský Skyteam, co dodat, tady bohužel není na výběr vůbec nic jiného, ale na ten 200km let to přežiju. Proč podle letového řádu let trvá 1:20, přestože je operován B737, je mi záhadou až do samotného letu.

No. Let nic extra, hodinové zpoždění, jídlo hnusné, osazenstvo hlučné, prostě čínská klasika. Do toho se přidávají turbulence téměř od začátku až do konce letu, třikrát během letu se ozve hlášení, že si máme kvůli očekávané “severe turbulence” utáhnout pásy co nejtěsněji a taky bude pozastaven cabin service, takže jídlo a pití se rozváží asi načtyřikrát. Zaskáčeme si pěkně.

Záhada ohledně délky letu v poměru ke vzdálenosti je mi objasněna, když někdy po skoro hodině od odletu zapínám GPS.

Důvod netuším. Čekal bych buďto, že přímo v Úžině zrovna hrozí silnější turbulence, nebo, vzhledem k tomu, že dle letového řádu to není jen dnešní situace, celková zácpa v Úžině (ostatně ruch na trase mezi Hong Kongem/Guangzhou a Taiwanem a Japonskem je ohromný).

Nakonec přistáváme v noci na taipeiském letišti Songshan. Přistání pěkné, jen kousek od přistávací dráhy se totiž nachází mrakodrap Taipei 101, na který koukám krásně přímo z okénka.
Na Taiwanu trávím tři noci. Na letišti Songshan se vyskytuju poprvé a musím ho jen pochválit. Je malé, takže po příletu jsem rychle venku. Je kousek od centra, takže přímo před letištěm sedám na metro a za půl hodiny jsem tam, kde potřebuju být. Naopak, když o několik dní později letím do Japonska a odlet mám 07.45 ráno, v 5 chytám taxíka, který o tři křižovatky dál najíždí na dálnici a za 10 minut jsem na letišti.

Jelikož jsem chtěl do Japonska letět se Star Alliance, vypadalo to klasicky na All Nippon Airways, než jsem objevil itinerář, kde byl jeden let sice pod codesharem NH, ale ve skutečnosti operovaný taiwanským Eva Airem. Tento let mi velice seděl časově, finančně a s Eva Airem jsem nikdy neletěl (kromě toho, že nelétá na trasách, které obvykle potřebuju, je dost drahý). Zpátky letím z letiště Kansai opět přes Hanedu zpět na Songshan (a o půl dne později do Fuzhou) komplet s NH.

Letenku jsem kupoval zhruba dva měsíce před odletem, ale až pár dní před přesunem na Taiwan jsem dohledával nějaké informace o Eva Airu a při té příležitosti narazil na jejich Hello Kitty jety – vystylované A330, kterými operují některé lety. Na rozdíl od Pokémoních letadel ANA a podobných se Hello Kitty jet nevyznačuje jen tím, že je pomalovaný zvenku, ale celou škálou dalších drobností. Vzpomněl jsem si, že jsem o těchto letadlech už slyšel před lety, kdy jedním z nich letěla má taiwanská kamarádka. Začal jsem tedy pátrat, na kterých letech přesně je onen slavný Hello Kitty jet nasazen, a po pár minutách zjišťuju, že jsem se trefil. Bude sranda :)

Na Songshan tedy mířím taxíkem, přijíždím zhruba v 05.10, check-in je ještě zavřený, ale už nás vítají cedule s Hello Kitty.

Check-in bez problémů, automaticky je mi nabídnut emergency exit, s čímž souhlasím. Dostávám na kufr Hello Kitty tag, na batoh Hello Kitty approved hand baggage tag a do ruky Hello Kitty boarding pass a lounge invitation.

Letiště je opravdu malé, za kontrolou jedno duty free, jeden salonek (operovaný společně několika aerolinkami) a pár chodba ke gatům. Čekal jsem, že na takto malém letišti ráno salonek fungovat nebude, takže příjemné překvapení, že ano. O půl šesté, když vcházím, je úplně prázdno, ale rychle se začíná plnit.

Ke snídani vybírám z několika skvělých dim sumů, na pití si vychutnávám (po dlouhých měsících v Číně!) skvělou kávu a před odchodem taiwanské pivo, abych přepl na let do spacího režimu.

Jakmile zahlásí boarding, vycházím k přistavenému letadlu. Z prosklené haly je na něj pěkný výhled.

Nastupuju. V letadle už mě vítají Hello Kitty polštářky, stejně tak se Hello Kitty vyskytuje na bezpečnostních instrukcích a… eh, na blicím sáčku.

Let trvá necelé tři hodiny a probíhá bez turbulencí nebo jiných komplikací. Trochu mě mrzí, že letadlo neletí podél souostroví Ryūkyū, kde je pěkný výhled, jak jsem tak nějak podvědomě čekal – ale až při pozdějším pohledu na mapu se dívám, že to dává smysl.

Po pivu v salonku si potřebuju odskočit. Na WC mě vítá mýdlo a několik krémů… jak jinak než v podání Hello Kitty. A toaletní papír? Hádejte…

Zvědavý jsem na jídlo, protože jsem slyšel, že je též ve stylu Hello Kitty. Tady jsem bohužel zklamán, vybírám variantu seafood udon. Hlavní jídlo kromě krevet docela bez chuti, dezert taktéž nic moc, takže vyberu krevety a sním ovoce, ostatně jsem najezený ze salonku. Co je na tom ale nejhorší, že téměř nikde žádná Hello Kitty, jak jsem to čekal z toho, co jsem slyšel dříve :( Jenom malé kamaboko (mletá ryba bez chuti) a příbory.

Procházím katalog duty-free nákupů. I tady se najde dostatek Hello Kitty produktů.

Nakonec plánuju ještě vyfotit letušku (či letušky) v uniformách Hello Kitty, ostatně Eva Air sám lidi vybízí, ať fotí a sdílí na sociálních médiích. Letušky jsou sice velice milé a ochotné, ale čekám na jednu konkrétní, která nese tašky na duty free (jak jinak než ve stylu Hello Kitty), a i když s fotkou nemá problém, tak moc aktivní není, musím čekat několik sekund s namáčknutou spouští, než se mi na zlomek sekundy aspoň podívá do objektivu. Takže fotka není ideální, ale lepší než nic.

Před polednem japonského času přistáváme na letišti Haneda.

Vtipný zážitek, přestože úchylka Hello Kitty se mi vždy vyhýbala. Uznávám, že jako marketingový tah je to od Eva Airu geniální. Že bych tím někdy znovu musel záměrně letět znovu, se rozhodně říct nedá. K celému zážitku si na závěr vypůjčím slova jistého bloggera, který podobný report zakončil slovy “Now if only I were a 12 year old girl…”.