Nanchang – obří vyhlídkové kolo a fontána

20. listopad 2014

Do Nanchangu jsme vyjeli ze dvou důvodů. Zaprvé jsme se nějak potřebovali dostat z Lushanu do Shanghaie, v prosbách k organizaci cesty byl vnitrostátní přelet a ceny letenky ze všech okolních měst (Jiujiang, Jingdezhen, Wuhan, Nanchang…) byly z Nanchangu zdaleka nejpříznivější, cenově férově konkurující rychlovlaku (o rychlosti ani nemluvě). Zadruhé jsem chtěl skupinku vzít i do nějakého naprosto neturistického města, kam se sami bez znalosti čínštiny nepodívají. Splněno s velkým úspěchem.

Samotný program promýšlíme až po příjezdu do města pozdě večer. Teprve zjišťuju, co tady vůbec je. Slyšel jsem dříve o pár chrámech, ale ty jsou přece jen v každém městě. O to víc se divím, že mi unikla informace o kole Nanchang zhi xing, “Nanchangská hvězda” – třetí největší na světě, v době svého postavení první.

Po snídani bereme taxi ke kolu, je to na druhé straně mohutné řeky Gan, asi 12 km cesty. Když vjíždíme na most, uchvacuje nás mohutný smog, který okolo nádraží není vidět. U řeky je však velice znatelný, nejen proto, že je ho víc, ale hlavně proto, že působí velice divně, když při vjezdu na most vidíme jen siluety ne tolik vzdálených budov. Hlavně jsem smog nečekal, když je krásně jasno a nad hlavou modrá obloha. Přece jen ve Fuzhou smog téměř nemáme a když už, jsem spíš zvyklý na ten chongqingský, kde je prostě šedo, které výjimečně prosvítí obrys slunce.

Vystupujeme u masivního kola. Zavřeno. Probíhá asi dvacetidenní rekonstrukce. Máme smůlu, na pohled na město pod hustou vrstvou smogu jsem se docela těšil. Kolo je momentálně třetí největší na světě, přičemž v době svého postavení v roce 2006 předběhlo London Eye o 30 metrů a stalo se tak nejvyšším, což mu vydrželo dva roky do postavení Singapore Flyeru. Ten je celkově o pár metrů vyšší, to se však týká jen výšky celé stavby, protože průměr samotného kola je stále větší v Nanchangu. Singapore Flyer byl předběhnut o další dva metry kolem High Roller v Las Vegas.

Vtipné je, že kolo není nijak v centru města. Vlastně tady skoro nic není a je tady úplně mrtvo. Otázka je, jestli je to stejné např. o víkendu, kdy zrovna kolo funguje, ale myslím, že takový rozdíl to není. V okolí je nachystáno několik dalších atrakcí (např. buginy na písečné pláži u řeky, různé kolotoče), ale nic z toho nefunguje.

Procházíme se podél pobřeží a pak bereme taxíka zase na druhou stranu řeky k pavilonu Tengwangge, což je jeden ze starých symbolů Nanchangu, prý jeden ze tří nejznámějších pavilonů jižní Číny. Tak nějak v podvědomí předpokládám, že to bude prostě jen další obyčejná rekonstruovaná tradiční čínská budova, ale jsem překvapený, je to pěkné, mnohem větší, než vypadá, výhledy na město jsou fajn a ještě chytáme nějaké tradiční hudební vystoupení.

Autobusem se pak procházíme na centrální náměstí Bayi, prý jedno z největších v Číně.

Po pozdním obědě plánujeme cestu k fontáně na druhé straně řeky, ale ještě máme trochu času, tak zkoušíme dojít do místního “starého” města, v jehož centru je pagoda Shengjinta. Akorát se začíná stmívat, nasvětlené uličky jsou pěkné, ale jako obvykle příliš umělé.

Kromě toho, že se tady nachází jedno z největších vyhlídkových kol na světě, je tady taky podobně mohutná fontána. Nachází se v nové čtvrti na západním břehu řeky u náměstí Qiushui. Postavena byla už v roce 2004, tedy do vybudování té dubajské byla nejvyšší v Asii, teď je jen o 10 metrů nižší a současně o 20 metrů nižší než v Las Vegas. Hudební představení probíhají každý den třikrát. Není to špatné, ale z mého srovnání tomu oproti dubajské fontáně chybí nějaký větší nápad, víc strhující hudba a patřičná synchronizace proudů vody a světel.

V okolí je pak spoustu zábavních atrakcí, které si osobně nechávám ujít. Ale fascinuje nás jakási světelná show probíhající na všech mrakodrapech na obou březích řeky, a to v délce několika kilometrů. Není to intenzivní jako v Hong Kongu, kde je krátká show sladěná s hudbou, reflektory a lasery, ale zase je to o kus mohutnější a probíhá nonstop. Po budovách se procházejí postavy, běhají zvířata spoustu dalších útvarů. Už jsem podobné budovy viděl v Sanya na Hainanu, ale zapojených budov nebylo zdaleka tolik co tady.

Vracíme se zpátky do města. Posledním bodem programu v Nanchangu, který je taky na přání, je sehnání psí restaurace. To mi dává trochu zabrat, protože to není zdaleka tak běžná věc, jako se na Západě často považuje. Ale je mi jasné, že pokud ho někde seženeme, bude to právě tady ve vnitrozemí. Ptám se na několika místech lidí, zjišťuju, že v okolí to asi neseženu, ale asi o 3 km dál je guizhouská restaurace, kde by něco mělo být. Instrukce k ní si sice nepamatuju, ale až teprv teď mě napadlo, že bych se mohl zaměřit restaurace s Guizhou v názvu, což zafunguje a najdu na mapě jednu vzdálenou asi 1.5 km. Když ji konečně najdeme, zjišťujeme, že je věnovaná čistě psímu masu, takže jakmile vkráčíme dovnitř, hned se nás opatrně ptají, jestli jsme tady správně. Objednáváme hotpot, za chvíli nám ho přináší se zprávou, že maso je dnes úplně čerstvé, ráno ještě běhalo po dvorku. No, ale přesto se poněkolikáté přesvědčuju, že psí maso mou oblíbenou pochoutkou není.

Ráno balíme, busem mizíme na letiště a za pár hodin přistáváme v Shanghai, kde trávíme následující dva dny.