Quzhou – zastávka ve dvoumilionové díře

31. říjen 2014

Quzhou je město s 2.5 miliony obyvatel, které se nachází v západním cípu provincie Zhejiang (kterou proslavilo především město Hangzhou) a o kterém, věřím, jste v životě neslyšeli, a to ani pokud třeba jste zcestovalí sinologové. Taky jsem o něm neslyšel až do té doby, než jsem hledal způsob, jak se dostat ze severu provincie Jiangxi do Xiamenu. Plánovali jsme končit ve Wuyuanu, kam vlaky nejezdí, tudíž by naše cesta musela pravděpodobně vést přes Jingdezhen, Tunxi nebo Nanchang, což pozemní dopravou vyjde na více než 20 hodin. Samozřejmě jsem se díval i na letenky, samozřejmě z Jingdezhenu, Nanchangu i Tunxi byly letenky dost drahé. Zkusil jsem však vyhledat okolní letiště, přičemž jsem narazil právě na Quzhou. Překvapivě odsud 2x týdně létala linka do Xiamenu a ještě překvapivěji byla cena hodinového letu jen zhruba o polovinu dražší než více než 20h cesta vlakem, nehledě na to, že Quzhou bylo ve výsledku nejbližší větší město od místa, kde náš předchozí program končil (což jsme v době koupě letenky ani netušili), takže po krátké poradě jsme letenky koupili.

Jelikož v Quzhou v podstatě nic není, ani jsme se tam neplánovali nějak zásadněji zdržet. Ale rezervní den jsme nakonec nepotřebovali a spoje vyšly tak krásně, jak jsem popisoval v minulém příspěvku, že jsme do Quzhou dojeli už předchozí večer. Usoudili jsme, že bude fajn strávit den v nějakém totálně neturistickém městě.

Dívám se na internet, jestli je tady nějaká zajímavost. Minimum, ostatně je velice těžké vůbec nějaké informace o městě dohledat. Je tady konfuciánský chrám, opět umělá “stará” ulička, kousek za městem pěkné jezero a jeden park s pěknými skalami.

Ráno si necháváme na hotelu zavazadla (personál má problém pochopit, co po nich vůbec chceme; vysvětluju, že nám letadlo letí až večer a nechceme to tahat, načež se zmateně ptají, co v tom případě máme v plánu do večera dělat… asi tady nejsou na podobné věci zvyklí :) ), vyrážíme na snídani a chytáme bus k jezeru Jiulong zhruba 15 km na jih odsud.

K jezeru Jiulong by se mělo jít dostat autobusem. Nejdřív jedním autobusem na kraj města, tam přesednout na druhý až k jezeru. První autobus je ok, sice nás vysazuje o kilometr vedle, než by podle mojí mapy měl, ale nevadí, tam přecházíme. Dál by měl jet autobus, který však na zastávce napsaný není. Nevadí, líbí se nám tady, tak se projdeme k další zastávce, ani tady nic. Ptáme se lidí, někteří netuší, někteří říkají, že tam jezdí autobus, který má na sobě napsaný název jezera, číslo žádné. Čekáme asi hodinu, během toho si povídáme s náhodným lidmi (aktivněji teda spíš oni s námi), fotím, je tady příjemně. Když už jsme teda tady a zjevně se k jezeru autobusem nedostaneme, tak bereme taxíka, drahé to není. Když vidím, že konec jedeme v podstatě po polňačce a u jezera cesta končí, naráz se divím myšlence, že by sem vůbec měl jezdit autobus.

U jezera zjišťujeme, že jezero je vlastně přehrada s elektrárnou. A ačkoli jsme si mysleli, že se půjde kolem jezera projít nebo alespoň vyjít na nějaké místo s pěkným výhledem, opak je pravdou, jediný způsob, jak si jezero prohlédnout, je pronajmout si loď, což stojí dost šílené peníze, navíc je stejně dost ošklivě, takže smůla. Zkoušíme jít podél jezera, ale stezka brzo mizí do křoví a když si po chvíli prodírání křovím prorazím podrážku boty a naděje, že by dál byl nějaký rozumný výhled, je nulová, vracíme se.

Zpět se vydáváme pěšky, že půjdeme, dokud něco nestopneme. Za chvíli za námi přijíždí na kole slečna, kterou jsme viděli sedět u jezera, a dává se s námi do řeči anglicky – kupodivu nemluví špatně, pak zjišťujeme, že byla rok na studiu v Londýně. Dlouze se s námi zapovídává, což je docela fajn, akorát později už nás pěší cesta nebaví a je mi blbé ji posílat pryč. Takže ujdeme asi 6 kilometrů než nakonec sedáme na autobus.

V Quzhou jedeme autobusem až do samotného centra, což je zhruba ještě 4 km na sever od našeho hotelu. Je tam ona “stará” ulička Fangmenjie, po které se projdeme a zbývající čas využijeme k nákupům drobností.

Autobusem se vracíme na hotel, zastavujeme se na večeři, vyzvedneme věci a bereme taxíka na letiště, které je jen asi 6 km z hotelu, takže se nevyplatí třepat autobusy.

Quzhouské letiště je vtipné. Létá odsud denně po jednom letu do Pekingu a Shenzhenu a pak dvakrát týdně Xiamen. Celý terminál mnohem víc než letiště připomíná zapadlé čínské nádraží, a to jak vzhledem (a stavem záchodů), tak i lidmi, kteří tu byli (takže ustát frontu na check-in tak, aby nás nikdo nepředběhl, bylo docela složité). Překvapila mě tady vůbec přítomnost lounge. Jelikož bych do ní teoreticky měl mít přístup, ptám se na check-inu, kde mi tvrdí, že moje Gold karta není Gold, tak na něj kašlu a jdu to vyzkoušet rovnou na místo. Kontrola žádná a celá lounge je jedna dost chladně vyhlížející místnost, servis spočívá v jedné společné televizi a kelímku horké vody. Proč ne (rozhodně lepší než čekání mezi davy Číňanů, protože všechny tři lety odlétají krátce po sobě, tak je u gatů plno).

Okolo půl desáté dorážíme do Xiamenu. Na novém letišti, kam se dá doletět i přímo z Evropy, se naráz cítíme jako zpět v civilizaci. Chytáme jeden z posledních MHD busů, za hodinku a půl jsme v centru, jedno pivko a spát.