Sanqingshan – hory tří posvátných

30. říjen 2014

Z Wuyuanu odjíždíme následující ráno do národního parku Sanqingshan. Taktéž jeden z parků, který je na seznamu UNESCO i na čínském seznamu AAAAA, přesto o něm sotva kdo v zahraničí ví a dohledat rozumnou mapu parku nebo jakékoli informace o dopravě tam je téměř nemožné. Na hostelu ve Wuyuanu se loučíme, nevíme, jestli se to dá stihnout otočit jako denní výlet, majitel hostelu tvrdil, že “slyšel, že to jde”, z mých propočtů na základě vágních informací, co mám, mi to přijde jako nemožné, tak radši bereme všechny věci, doufáme, že se nám podaří je někde schovat, a vyrážíme. Ráno nasedáme do autobusu špatným směrem, což nám dlouho vůbec nedochází, až pak si všímám ze seznamu zastávek, že je ve městě zjevně ještě další autobusové nádraží. O dvou jsem věděl, zatímco s tím, že by v takové díře mohly být tři, mě nenapadlo. Rychle vystupujeme, bohužel se zdá, že jsme v místě, kde žádné taxíky neprojíždějí a busem už to nestihneme. Po pěti minutách přece jen jeden taxík projíždí, sice plný, ale bere nás za docela směšnou smluvenou cenu. Nejdřív odváží svou zákaznici, mám trochu strach o čas, nicméně se ukazuje, že ví přesně (přesněji než my), v kolik náš bus odjíždí, tak nás uklidňuje, kličkujeme uličkama a fakt dojíždíme asi 10 minut před odjezdem busu, takže ještě stíháme koupit baozi na cestu.

Ačkoli jsme původně mysleli, že musíme nejdřív do města Yushan a odtud teprve k parku, zjišťujeme, že autobus už po cestě u jednoho vstupu do parku zastavuje (což šetří minimálně dvě hodiny, takže naráz začínám věřit tomu, že se to za den z Wuyuanu dá stihnout). Na místě kupuju mapu, usmlouvávám úschovu tří zavazadel z 30 na 10 kuaiů a informuju se, jak se dostat do parku. Jelikož odsud nechceme jet lanovkou nahoru, tak nejschůdnější možnost vypadá nechat se odvézt motorkou asi o 15 km dál k začátku pěší stezky, projít pěšky skrz parkem (což by mělo prý zabrat šest hodin), sjet lanovkou dolů a chytnout poslední večerní bus do Yushanu. Lanovce se teda bohužel zjevně nevyhnem, nějaká pěší trasa v jedné mapě je, v jiné mapě je, že se staví, náš řidič tvrdí, že se to jít nedá nebo je to nebezpečné. Odvoz ze 40 kuaiů usmlouváváme na 20 a jedeme.

Výstup je první dvě hodiny docela nudný, v lese, pěkné skály jsou schované a počasí nestojí za moc, aspoň z ohledu focení. Navíc tu skoro nikdo není (což je po Huangshanu fajn), takže nás o to víc štve, když se nás neustále lepí jeden Číňan, co s námi jel busem. Po dvou a půl hodinách jsme nahoře u chrámu Sanqinggong. Sanqingshan totiž na rozdíl od např. Huangshanu má totiž náboženský význam, konkrétně v taoismu. Místní tři nejvýznamnější vrcholky mají reprezentovat “sanqing” – doslova “tři čisté”, tři základní božstva, ze kterých sestává vše živé. Proto v těchto horách najdeme několik chrámů, Sanqinggong je nejvýznamnější z nich.

Já sem ale nepřijel kvůli taoismu, ale kvůli krásným výhledům, kterými je Sanqingshan proslulý, a to především podél trasy Xihai, která začíná kousek za chrámem. Je to trasa dlouhá asi 4 km, z velké části však na chodníku na skalní stěně. I přes nepříliš pěkné počasí jsou nakonec skvělé výhledy, naopak jsem rád, že máme jiné počasí než v Huangshanu, protože mám pak z tohoto parku o dost jiný dojem (ani lepší, ani horší, ale nesplývají dohromady).

Po hodince a půl na cestě scházíme k lanovce, která vede ke vstupu do parku – ale ne k tomu našemu. Začínáme být lehce nervózní, protože výstup nahoru nám zabral více času, než jsme čekali, navíc pokud nám Číňan řekl, že to ujdeme za šest hodin, čekal bych, že to budeme mít za pět. Po pěti hodinách jsme ještě pořádně daleko. Na mapě by to vypadalo tak na půlku cesty, ale ostatně o užitečnosti a praktičnosti čínských map už jsem se rozepisoval dřív, takže se nenechám vystresovat.

Nescházíme úplně k lanovce, ale odbočujeme doleva, musíme vylézt do průsmyku a prolézt na druhou stranu masivu. To je zase spousta schodů, ale pak jistota, že už to půjde jen z kopce. Krajina se trochu mění, což je fajn, že nás nenudí. Asi za hodinu a čtvrt dorážíme k lanovce. Celkove nám tak pěší trasa zabírá šest a půl hodiny.

Dole vyzvedáváme zavazadla a jdeme na autobus, poslední spoj do města Yushan přijíždí za půl hodiny. Jeden z plánů byl přenocovat v Yushanu, ale poté, co zjišťujeme, že se do Yushanu dostaneme ještě docela brzo a večer jezdí dost vlaků, z autobusu na internetu kupuju lístky do města Quzhou v sousední provincii Zhejiang, odkud nám zítra letí letadlo.

Po příjezdu do Yushanu se nás ujímají místní, kteří nás zvou na večeři a taky pak jedou na vlak, bohužel chceme raději mít jistotu a přesunout se na nádraží včas a až tam se najíst. Tak nám aspoň shánějí rikšu a usmlouvají z 10 kuaiů (už tak slušná cena) na 6. Na nádraží zajdeme na večeři, asi hodinku čekáme na zpožděný vlak a svezeme se jednu zastávku do Quzhou.

V Quzhou žádné ubytování zařízené nemáme. Je nám jasné, že když přijedeme v 9 večer, problém nebude. Před nádražím je hromada naháněčů na heiche, odvozy do nedalekých měst. Jeden ke mně přijde, ptá se kam jedeme, říkám, že nikam, sháníme hotel. Okamžitě pro nás nějaký má, říká cenu, odmítám, že chci něco do stovky na pokoj. Domluveno, nasedá, odváží nás asi kilometr, pokoj za 95, nejdřív kontroluju, vše je v pohodě. Sice by bylo asi levnější prochodit sami pěšky hotely v okolí, ale proč, když to tady funguje takhle snadno? :)