Huangshan, část druhá – výstup na nebeský vrcholek Tiandufeng

27. říjen 2014

Odlehlejší část proslaveného národního parku Huangshan už jsme prošli, dnes se chceme zaměřit na tu známější část, protože skončil víkend a davy snad odjely zpátky domů. Dnes už jedeme jen ve dvou, protože zbytku se nechce znovu platit šílené vstupné a dopravu. Okolo osmé vyjíždíme z Tunxi, z Tangkou tentokrát nejedeme k rušné východní lanovce Yungu, ale k západní lanovce Yuping, od které začíná pěší trasa. V Tangkou čekáme docela dlouho, protože přece jen je západní trasa mnohem méně rušná než východní a taky skončil víkend. Během našeho čekání k východní trase odjíždí dva velké autobusy, až poté pro nás přijíždí jen malá dodávka.

Náš plán je vyjít po západních schodech, dojít k hotelu Baiyun, kde jsme bloudili předevčírem, odtud se vrátit k východních schodům a tudy sejít dolů. Protože velkou část této trasy už jsme viděli v sobotu, ideálně chceme zapracovat další výlety, a to na jeden z významných vrcholků při západních schodech nebo “létající kámen” Feilaishi pár kilometrů severně od hotelu Baiyun. To necháváme otevřené, protože Lonely Planet tvrdí, že jen okružní trasa ze západních na východní schody se dá stihnout jen za “very long day”, přičemž “one has to be slightly insane”, a to ještě nezohledňuje odbočky a už vůbec ne to, že člověk bydlí místo Tangkou v Tunxi, které je o 70 km dál. Takže to necháváme otevřené a uvidíme. Od chrámu Ciguangge stoupáme asi hodinu, než se objevuje odbočka na vrcholek Tiandufeng.

U odbočky se rozhodujeme tedy pokračovat oklikou přes Tiandufeng (což se dá volně přeložit jako “Nebeský vrcholek” či “Císařský vrcholek”). Zabere to víc času, ale z propočtů podle mapy to vypadá, že to stihneme v pohodě. Druhý významný vrcholek nedaleko naší trasy je pak Lianhuafeng (“Lotosový vrcholek”), nicméně trasa na něm se zrovna začala opravovat, takže bude nějakou dobu zavřená, naopak opravy trasy na Tiandufeng byly čerstvě ukončeny, takže vlastně není mezi čím váhat. Ale kdybych si mohl vybrat, podle fotek a ohlasů z okolí bych stejně vybral náročnější, ale pěknější výstup na Tiandufeng.

Z pohodových schodů se tak po odbočce dostáváme na strmou a úzkou trasu, kde občas stojíme desítky sekund na velice strmých schodech ve skále a pouštíme skupinu z protisměru. Asi to není úplně trasa pro akrofobiky, já si to naopak užívám, protože výhledy jsou super. Zhruba 3 kilometry dlouhý výstup nám zabere asi dvě hodiny. Chrám Ciguangge je v nadmořské výšce 828 m, vrcholek Tiandufeng 1 810 m.

Výstup po dvou hodinách od odbočky zdolán. Dáváme pauzu, svačinu, projdeme se okolo vrcholu, kde se nabízí skvělé příležitosti na focení, protože výhledy jsou úžasné. Pak pokračujeme druhým směrem na sever dolů zpátky na západní schody.

Čekám, že k hotelu Baiyun už to nebude daleko, ale opak je pravdou. Sice nám nechybí moc výšky, ale cesta se opakovaně svažuje dolů, takže chápu, proč nám předevčírem nosiči u hotelu Baiyun tvrdili, že tudy je to dolů fakt daleko. Cesta k Baiyunu po západních schodech trvá ještě další dvě hodiny.

Když dojdeme k hotelu Baiyun, je už docela pozdě, konkrétně okolo čtvrté hodiny, takže výlet ke skále Feilaishi nakonec odpískáme. Jsme tu sice asi o hodinu dřív než předevčírem, ale dneska není víkend, takže není žádná garance, že bude doprava zpět tak snadná jako předevčírem, navíc se nám nechce jít většinu schodů za tmy. Ale už teď jsou tady opět nastoupené davy lidí s foťáky na západ slunce. Vydáváme se tedy stejnou zkratkou, co už znám od soboty.

Nakonec dolů přicházíme těsně po šesté hodině a dozvídáme se… že autobus jede o půl osmé. Smůla, dost možná nám právě ujel před nosem. Kdybychom to tušili, mohli jsme přece jen Feilaishi stihnout, ale smůla. Je docela chládek, naštěstí nás autobusák pouští do autobusu a zavírá dveře, takže se rozvaluju přes několik sedaček a většinu čekacího času prospím. V Tangkou mám trochu obavy z dopravy, ale nakonec to není problém. Hned na hlavní cestě, kde už vím, že odvoz seženeme (otázka je za jakou cenu) nám jeden řidič nabízí odvoz na letiště nebo nádraží, čemuž nejdřív nevěnuju pozornost, protože mi nedochází, že nejbližší vlakové nádraží i letiště je právě v Tunxi. Zjevně veze čínský pár na nádraží. Ti mají domluvenou cenu 200 kuaiů za auto, což mi samozřejmě přijde moc (v sobotu jsme jeli za 180 v autě pro 6 lidí), takže během pár sekund smlouvání jsme na 160 (a připadám si divně, když takto snadno usmlouvám cenu lépe než Číňani). Jako bonus dokonce řidič jede po dálnici, takže jsme asi za 45 min v Tunxi. Kontaktuju zbytek naší party, která je akorát na večeři, ale souhlasí, že se s námi ještě přidají na pivo, protože se zítra ráno vracejí do Nanjingu. Z nádraží v Tunxi bereme cyklorikšu do centra a míříme do stejné restaurace jako předevčírem – tamní dýňové jiaozi se mi totiž moc zaryly do paměti :)