14. – 23. duben 2014
- Japonské Alpy jsou pod sněhem ještě v půlce dubna.
- <3
- Rozkvetlý Kenrokuen
- Rozkvetlý Kenrokuen
- Rozkvetlý Kenrokuen
- Rozkvetlý Kenrokuen
- Kapři si pochutnávají na sakurových lístcích.
- Kanazawský hrad
- Kanazawský hrad
- Kanazawský hrad
- Kanazawský hrad
- Padající lístky sakur
- Rozkvetlá stará čtvrť Kazuemachi
- Hrad v Himeji už je skoro hotov. Krabice je shozena, zůstává lešení (v létě zmizelo i to), na jaře 2015 znovu otvírá v plné kráse, těším se!
- Náhodný podnik na ulici s extrémně stylovým menu. V celém jídelníčku max 6 jídel, některé z nich se obměňují, každému jídlu je věnována jedna celá stránka krásného tradičního formátu.
- Na doporučení dáváme donburi s lehce oflambovaným lososem.
- A není to špatné.
- Nishin soba, asi poprvé v Japonsku ochutnávám sledě. Super.
- Náhodná narská srnka drbající se na hlavě
- Japonské školačky snažící se vyvěštit svou lásku ve svatyni Jishu
- Japonské školačky snažící se vyvěštit svou lásku ve svatyni Jishu
- Žebrající mnich
- Jezírko plné kaprů v zahradě Shukkeien
- Má oblíbená kavárna na Miyajimě – s krásným výhledem na Vnitřní moře
- Indonéské pivo Bintang – to jsem dlouho neměl. Kupodivu je tady levnější než japonské pivo. K tomu ume napuštěné likérem umeshu a hned se člověk ve vlaku nenudí.
- Jak náhrobek určený termitům, který nechala vystavět společnost vyrábějící pesticidy. Nápis hlásá: “Termité, odpočívejte v pokoji…”
- Jídlo v izakayi v Ōsace
- Royal purin! o_O
- Podivná budova o_o
- Před odletem z Ōsaky mám úplně volný den, tak po troše průzkumu mířím na severní předměstí do parku Hattori Ryokuchi, kde je menší skanzen představující tradiční budovy ze všech koutů Japonska.
- Skanzen
- Skanzen
- Park Hattori Ryokuchi
- Park Hattori Ryokuchi
- Amerikamura, čtvrť mládeže a všemožné alternativní módy. Centrem je trojúhelníkový park, nad kterým se tyčí malá replika Sochy svobody.
- V Amemuře jen posedávám a povídám si s lidmi, mám bohužel smůlu, že přitahuju spíš ty pochybnější charaktery, nemůžu se zbavit jednoho chlapíka, který mi neustále nabízí trávu (což je ve skutečnosti podle smradu nějaké šílené seno, navíc za šílené peníze), vypadá dost sjetě a smrdí.
- Amemura
- Amemura
- Amemura
V Ōsace bydlím jako obvykle v zapadlé temné čtvrti okolo nádraží Shin-Imamiya. Toto místo má nevalnou pověst, ale až teď v noci vyrážím do uliček, které jsou opravdu nepříjemně temné a plné pochybně vypadajících hospod, kde opilí sararīmani sami pro sebe zpívají karaoke a za pultem vždy mladá slečna (až to ve mně vzbuzuje pochybnosti, jestli už je toto předstupeň nedalekého red-light districtu). Do onoho red-light districtu nakonec dojdu, jmenuje se Tobita Shinchi a v rámci Japonska je dost unikátní – nevím o tom, že by se tady někdy nabízely sexuální služby takhle otevřeně. Na pohled dost zajímavé, fotky ze zjevných důvodů nemám, ale na netu jich pár visí, bohužel krásná galerie na jistém blogu, co jsem viděl před pár měsíci, už není dostupná, tak nezbývá, než se spolehnout na Google a YouTube. Po nepříjemném pocitu v uličkách před příchodem do této čtvrti se na pokoj raději vracím oklikou přes Tennōji.
- Jak vypadají pokoje v této zapadlé čtvrti
Ráno mizím na letiště a odlétám na sever do Akity.