Changsha – město ohňostrojů a ostrého jídla

11. květen 2013

Changsha, hlavní město provincie Hunan, je pro nás jen krátká zastávka na naší cestě do oblasti Zhangjiajie, kde se nachází proslulý národní park. Z Guiyangu vyjíždím 10. května v noci, ráno přijíždím do Changsha okolo jedenácté. Zanedlouho se na nádraží mám sejít se svým kamarádem Martinem, který přiletěl chvíli přede mnou z Chongqingu, ale cesta z letiště do města trvá, takže předpokládám, že se sejdeme tak za hodinu. Čekám ale několik hodin, Martinovi se nemůžu dovolat, tak se vzhledem k hladu a horku (37 °C) uklízím na jídlo do Dico’s naproti nádraží. O půl čtvrté odpoledne už nevím, co mám dělat, tak zjišťuju, jak se dostat na hostel (instrukce jsem si chytře nezapsal, spoléhaje na Martina) a vydávám se ho hledat.

Na recepci hostelu si sedám s notebookem a čekám, asi za půl hodiny přijde Martin, od kterého se dozvídám, že zjevně na palubě letadla nechal mobil. Když mě nenašel na nádraží (protože náměstí před ním je dost velké, navíc jsem možná už byl v Dico’s), zjistil, že je ve městě ještě druhé nádraží, kam mě jel hledat následně. Zpět na první a před půl města na hostel holt zabralo pár hodin, takže nám nezbylo moc času na další prohlídku města. Známé Hunanské provinční muzeum se rekonstruuje, chtěli jsme projít Park mučedníků, ale místo toho rovnou raději míříme do centra na ulici Taiping, kde máme sraz s kamarádkou a spolužačkou Maťou, která v Changsha studuje a už jsme ji nějakou dobu neviděli. Ostatně právě kvůli ní jsme se rozhodli vydat do Changsha, přestože do Zhangjiajie existují kratší cesty. Původně jsme chtěli v okolí Changsha strávit více času a projet okolí, ale nakonce jsme se rozhodli onen čas raději věnovat horám.

S Maťou zajdeme na pozdní oběd a pak nás trochu provádí po městě. Z ulice Taiping míříme k nedaleké řece Xiang, která dala tradiční jméno celému regionu, dodnes se xiang říká místnímu jazyku/dialektu a také je pod tím názvem známá místní kuchyně, kterou proslavilo to, že je údajně nejpálivější v celé Číně. A taky choudoufu, smradlavé tofu, které opravdu smrdí dost odporně (na rozdíl do toho taiwanského, které je docela v pohodě a je i dobré; v Číně jsem se neodvážil ochutnat).

Přecházíme řeku, která je široká asi kilometr, a scházíme na ostrově uprostřed. Je na něm jediná zajímavost – obří (32 metrů vysoká) hlava mladého Maa :) Bohužel se nám k ní nedaří dostat z jednoduchého důvodu. Od Mati se dozvídáme, že je Changsha známé jako město ohňostrojů, což jsme předtím netušili. Prakticky to znamená, že každou sobotu se v Changsha konají velké ohňostroje nad řekou, odpalované právě z tohoto ostrova. Dnes je sobota a ostrov je zavřený kvůli přípravám ohňostrojů.

K Maově hlavě se sice nedostaneme, zato nás čeká ohňostroj, proč ne. Přecházíme tedy na druhou stranu mostu úplně, čímž se alespoň pocitově dostáváme mimo centrum města, nedaleko odsud už stoupají zalesněné kopce. Kupujeme svačinu, pivo a usazujeme se na břehu řeky.

Začíná se stmívat, bohužel nemám na ohňostroje stativ, takže musím improvizovat. O půl osmé začínají ohňostroje a trvají necelou půlhodinu. Na jednu stranu jsou velice působivé, na druhou stranu ani Hunan nepatří v Číně mezi nejbohatší kraje a představa, kolik peněz vláda nacpe do každotýdenních ohňostrojů, na mě působí podobně jako okázalá exhibiční centra městského plánování jako např. v extrémně chudém Guizhou…

Po ohňostrojích míříme dál od řeky, zajdeme na večeři a doprovázíme Maťu na nedalekou kolej. Zpátky chceme kvůli vzdálenosti jet taxíkem, ale vzhledem k tomu, že jsme se s Martinem několik měsíců neviděli, se s pivem v ruce zapovídáváme a nakonec docházíme celých 9 km až na hostel, dokonce ještě o jednu autobusovou zastávku přejdeme. Tím pádem ale přicházíme uprostřed noci, což nám hatí plány na další prohlídku města další den, protože jediné, na co se zmůžeme, je okolo poledne vstát a odejít chytnout bus do Zhangjiajie…