15. – 16. listopad 2013
Do Kutaisi dojíždíme zhruba po třech hodinách cesty. Náš hostel je kousek od nádraží, takže čekáme, že nás někde poblíž maršrutka vysadí. Smůla, sice končíme u nádraží, ale u druhého, zhruba 6 km od našeho hostelu. Taxi se nám nechce platit, s maršrutkami je to taky problém, někdo se nechce bavit rusky, někdo jen odpovídá, že tam nejede, někdo nám tvrdí, že jediné nádraží je to, u kterého stojíme. Po 15 minutách se Pavlovi podaří zjistit, že tam jezdí číslo 1, které se snažím za chvíli zastavit a řidič jen ukazuje zkřížené ruce a jede dál. No nakonec nějak odjedeme a hledáme hostel. Když se konečně doptáme (mapa a popis cesty z Hostelworldu nestačí), docházíme k tomu, že je nějaký gruzínský folklór objekty do mapy zakreslovat jinam (v lepším případě jako tady o 100 m, v Mestii asi o 500 m) a psát nekonkrétní popisy cesty. Večer už nic moc nepodnikáme, na večeři si dáváme včerejší khachapuri z Batumi ohřáté v místním kontaktním grilu, k tomu pivko a hurá odpočívat a nakonec spát.
Poslední den své návštěvy Gruzie plánujeme věnovat prohlídce druhého největšího města Kutaisi a nedalekého kláštera Gelati. Velkou zajímavostí jsou nedaleké Prometheovy jeskyně, ale nakonec je vyřazujeme, doprava je tam dost složitá a nezbyl by nám čas na nic jiného. Příště.
Před odchodem posnídáme poslední zbytek předvčerejšího khachapuri z Batumi a ptáme se na poštu, kterou marně sháníme už od Jerevanu (když už máme arménské pohledy). Tentokrát už se úspěšně doptáme a jsme šokováni – za každou známku do ČR chtějí 5 lari, tedy 60 korun. To je trochu čára přes rozpočet, když máme pohledů 5 a už utrácíme poslední peníze.
I v Kutaisi mají Cafe del Mar...
Pomalu docházíme do centra a zjišťujeme, že akorát pojede maršrutka do Gelati, která jezdí asi po dvou hodinách, takže ji jdeme stihnout. Najít správné místo (jako vždy nějaké nenápadné a neoznačené parkoviště) chvíli trvá, ale úspěšně se doptáme. Cesta stojí jedno lari a trvá asi 25 minut. Není to vůbec daleko, ale prudký kopec nahoru maršrutka moc nezvládá.
Klášter Gelati, který byl založen roku 1106 a dnes se nachází na seznamu světového dědictví UNESCO, je moc pěkný, i když není moc dobré světlo na focení a motá se tu nšjaký školní zájezd. Přesto je však největší atrakci pro všechny králík pobíhající v trávě.
Gelati
Králík
A jeho publikum
Gelati
Gelati
Gelati
Hrob národního hrdiny Davida Stavitele (po kterém je tu pojmenováno leccos, včetně letiště v Kutaisi)
Gelati (když zrovna na pár sekund vysvitlo slunce)
Po prohlídce se musíme dostat do města. Maršrutka nevypadá, že by měla jet, nakonec nám někdo řekne, že až za tři hodiny, takže volíme jednoduchou kombinaci pěšky + stop. Nic moc nejezdí, ale kousek níž je hlavní cesta. Nakonec zastavujeme jedno auto, plný minibus postarších lidí, kteří jedou k sousednímu klášteru Motsameta. Vyhazují nás o 10 minut dál na hlavní cestě, protože cesta na klášter odbočuje. Nabízí, jestli nejedeme s nimi, což trochu zvažujeme, protože má prý být pěkný, ale přece jen bychom chtěli stihnout ještě prohlídku města. Na hlavní cestě jde stopování kupodivu hůř, zastavit nám nechce moc nikdo, ještě musíme uhýbat, když vidíme auto valící se ohromnou rychlostí (a když projede okolo, zjišťujeme, že to je policie). Nakonec jsme jednou rodinkou svezeni až do centra.
Kousek pod Gelati
Když jsme odjížděli ke Gelati, jeli jsme okolo “National Museum of Military Glory”. Historická muzea mě vůbec nezajímají, ale tohle má tak vtipný název, že se rozhodujeme tam zastavit. Vejdeme, uvnitř šero a pár důchodců si povídá. Ptáme se, jestli mají otevřeno. Mají, ale máme prý jít pryč, to nás mladé stejně zajímat nebude. Že to je pro staré lidi jako oni. Pavel se v ruštině ptá, jestli se můžem aspoň podívat (všechny místnosti kromě této vstupní mají zhasnuté světlo). V reakci na to získáváme (na můj vkus a vztah k historii až moc) dlouhou prohlídku s ruskými komentáři. Jsou tady i fotky z konfliktu s Ruskem v roce 2008, ale většina fotek je z 2. světové války.
Z vojenského muzea
Pozdrav z Ruska
Pozdrav v knize hostů od jistého Čecha
Po muzeu si jdeme trochu prohlídnout město, na oběd shawarmu a pak končíme na nedalekém trhu.
V centru Kutaisi
V centru Kutaisi
Na trhu bych rád nakoupil především nějaké víno. To se mi nakonec daří, ale ještě se nechávám zlákat ke koupi gruzínského čaje, kávy a nakonec i česneku, vzhledem k tomu, že zítra letíme domů, v krosně místo je, utrácíme poslední peníze a česnek je levný a dobrý a nikdy se neztratí.
Prodavač kávy
Prodej kuřat
Na čaj dostávám nabídku 1 lari za 2 stakany (asi decové), což je v pohodě, beru plný sáček. Paní se ptáme, jestli neví, kde sehnat víno, protože jsme nic neviděli (a radši bych koupil něco stočeného od místních, co můžu ochutnat, než brát skleněné lahve). Paní odpovídá, že samozřejmě, a sahá po telefonu. Za chvíli někdo přijde, později se dozvídáme, že manžel. Odvádí nás do nedalekého stánku a ptá se, kolik bychom toho chtěli. Odpovídáme, že nevíme, co to je zač, rádi bychom ochutnali. Prý to má v autě, tak tam musíme dojít. Prodíráme se celým trhem, pak ještě o dva bloky dál k nenápadnému parkovišti, kde z žigula vytahuje plastový pětilitrový demižon. Znovu klade otázku, kolik toho chceme, tak říkám, že chceme ochutnat. Zrovna je tu nějaká kavárna, tak tam zajde pro stakan a jeho kamarád to rozlévá.
Ochutnávka
Víno není zdaleka tak dobré jako to, co koupili Ukrajinci u Gelati, ale pořád nechutná vůbec špatně, takže se rozhoduju ho vzít. Přemýšlím tak o dvou litrech, ale když řekne, že to stojí jen 2 lari na litr, beru tři. S Pavlem pomalu stakan dopíjíme, prodejce se začne smát, nechává si nalít druhý, ten během sekundy vyexuje a vysvětluje nám, že v Gruzii se víno pije takto. Vracíme se na trh, kde jsou mi tři litry odčepovány.
Zpátky na trh
Nejvtipnější stánek
Teď už nám zbývá jen jeden cíl, katedrála Bagrati nad městem. Přecházíme přes řeku na druhou stranu a stoupáme do prudkého kopce (zatímco se mi trhá igelitka s flaškami vína). Katedrála Bagrati je taky na seznamu UNESCO a je moc pěkná. stejně tak výhled na město. Hned za Bagrati se nachází zbytky staré pevnosti (jen kusy zdí).
Bagrati
Bagrati
Bagrati
Pohled na město
Zbytky pevnosti
Z Bagrati už se pomalu, ale jistě vracíme na hostel. Dochází nám peníze, tak se chystáme ještě vybrat na cestu na letiště, večeři a suvenýry. Bankomatů je tady poskromnu, když vlezu do jedné banky, hned si k bankomatu stoupne slečna z banky a pozoruje mě, uprostřed transakce naráz hodí bankomat blue screen. Na to už zjevně slečna čekala a hned anglicky pohotově reaguje, že mám asi Mastercard, co, a že s tím musím do druhé banky támhle za roh.
Šílené budovy na kraji centra
Most
To je kruháč, kdyby to nebylo jasné.
Večer se vydáváme na večeři, nedaří se nám sehnat rozumný podnik, tak končíme u klasiky v podobě lobiani a kubdari. Rovnou ještě nakupujeme suvenýry, především víno.
V noci v centru
Ráno dobalujeme a odjíždíme taxíkem na letiště asi 25 km od města. Po cestě zahlédneme nový parlament: přesunul se sem z Tbilisi minulý rok a není ani v centru, je to šílená moderní budova na louce za městem. Časově nám nevyšlo se tam podívat blíže.
Krásné letiště
O několik hodin později už odlétáme zpátky do Katowic, půl hodinky posedíme nad bagetou v kavárně a hurá Tigerem do Ostravy a domů…
Elbrus