1. – 2. březen 2013
Cesta autobusem ze Singapuru trvá asi šest hodin včetně přechodu hranic. Bus je pohodlný, vždy jen tři sedačky napříč, takže velice prostorné, kromě toho jsou v nich zabudovány vibrační motorky pro masáž, s čímž jsem se ještě nesetkal. Holt je evidentně třeba zákazníkovi nabídnout co nejvíc, aby tady byla autobusová doprava schopna konkurovat letecké. Nemám tušení, kam v KL dojedeme, nakonec se ukazuje, že je to Berjaya Times Square, což je ani ne kilometr od našeho hostelu, což nám usnadňuje situaci, že nemusíme se zavazadly někde shánět malajské ringgity na MHD. Hostel trochu hledáme v zapadlých uličkách a užíváme si ohromný kontrast čistého Singapuru a smradlavé Malajsie. No, zase se po třech týdnech cítím jako v Asii….
Kuba má hned v plánu jet na letiště a odvézt si krosnu, protože už nikomu volat nechce, víme, jak to vždy dopadlo. Od snídaně jsme však nic nejedli, tak se ještě stavujeme na wontony, nudle a satay do vedlejší ulice. Až z průvodce později zjišťuju, že ona ulice, Jalan Alor, je pro své jídlo dost známá, nic jiného než stánky s jídlem tu téměř není. Jdu s Kubou na zastávku monorailu, odkud se vydává na vzdálené letiště.
Večeře v Kuala Lumpur
Jelikož odjel někdy v 6, čekám, že okolo 10 by mohl být s rezervou zpět, ale až teprve v 11 mi přichází sms, ať dojdu o půlnoci na KL Sentral. Chystám se a hned vyrážím, je to pěšky něco přes 4 km. O další půlhodinu později mi přijde zpráva, že vyjeli později, takže odbočuju z nejkratší cesty a náhodou docházím k mešitě Jamek, která se nachází hned u soutoku, podle kterého je město zjevně pojmenováno – Kuala Lumpur totiž znamená “bahnitý soutok”. V KL jsem byl před dvěma lety, takže toto místo hned poznávám a jelikož mám čas, pokračuju dál rovně k Dataran Merdeka – Náměstí nezávislosti. V noci tady samozřejmě není moc co vidět, ale když mám čas, proč se neprojít. Přece jen je ve srovnání s denní dobou chládek, ale pořád se pěkně potím. Pokračuju dále okolo Národní mešity a starého nádraží až na KL Sentral. Po patnácti minutách se scházíme s Kubou. Oba potřebujeme na chvíli vydechnout, zapadneme do McDonald’s, jediné, co je na nádraží otevřeno. Kuba vypráví zážitky, jak na letišti trvalo asi dvě hodiny vyřídit vše potřebné a vyzvednout si krosnu. Ale dorazila. A hned z ní vytahuje “překvapení” – likér Vana Tallinn (po dobrém pivu snad nejlepší alkoholický nápoj ;) ). Je po jedné hodině ranní, monorail už nejezdí, pěšky se nám nechce, takže nezbývá než si zaplatit za 20 ringgitů taxi na Bukit Bintang. Vzhledem k tomu, jak je pozdě, zítřejší plán na Melaku opět odsouváme na později a místo toho si dáme prohlídku KL (kterou jsem plánoval na den před odletem), takže nemusíme spěchat se vstáváním. Plechovka silného piva, co jsme si každý dali, nás zmůže velice rychle, spát jdeme okolo čtvrté.
Noc u Masjid Jamek
Noční Dataran Merdeka
Našlo se!
Noční Bukit Bintang
I následující den je v KL krásně. Když jsem město navštívil poprvé, vůbec se mi nelíbilo. Bylo totiž zataženo, mlha, šedo, kapalo. Teď je krásně modrá obloha s pár bílými mraky, což vytváří naprosto jinou atmosféru a naráz mám z KL naprosto jiný dojem. Poté, co se vyhrabeme z postele, se dohodneme na návštěvě jeskyní Batu na severním předměstí. Něco přes 2 ringgity za lístek na monorail a jediný ringgit za vlak až k jeskyním. Ty jsem při své první návštěvě nestihl. Pěkné, je tady však pořádné horko a schody nám dávají zabrat :) Takže se osvěžujeme ledovým kokosem.
Batu Caves
Batu Caves
Batu Caves
Batu Caves
Batu Caves
Batu Caves
Batu Caves
Batu Caves
Výhled na KL
Vracíme se do města, nevystupujeme tentokrát na Sentralu, ale na starém nádraží. Tady už to znám, jelikož v KL toho zase tak moc není, po zbytek dne plánuju s Kubou projít místa, která znám z dřívějška – a začínáme právě nádražím. Samo o sobě je totiž nádhernou koloniální budovou, stejně jako sídlo vlakové společnosti KTM, hned naproti nádraží.
Sídlo KTM
Staré nádraží
Jen kousek od nádraží se nachází moc krásná Masjid Nagara (Národní mešita). Tu jsem dříve viděl jen zvenku, jelikož je po většinu času pro turisty uzavřena. Teď jsme chytli posledních 10 minut, kdy byli turisté vpouštěni dovnitř, takže jsme zašli i dovnitř.
Masjid Nagara
Masjid Nagara
Masjid Nagara
Masjid Nagara
Odsud pěšky pokračujeme do čínské čtvrti, kde se naobědváme, pak na dříve zmiňované náměstí Dataran Merdeka. Původně kriketové hřiště, kde však Malajsie roku 1957 vyhlásila nezávislost. To, že je většina plochy zarostlá trávníkem, je velice příjemné a neobvyklé, předpokládám, že to souvisí právě s minulostí plochy jako hřiště.
Čínská čtvrť
Na soutoku
Dataran Merdeka
Dataran Merdeka
Pak už se pomalu vracíme zpátky na hostel, přece jen jsme unavení. Večer však chceme ještě vyrazit k Petronas Twin Towers. Tento mrakodrap patří rozhodně k mým nejoblíbenějším pro svou krásu. Ta se velice těžko zachycuje na fotce, stál jsem pod věžemi celkově třikrát a vždy to byl velice silný dojem. Tentokrát tu však poprvé stojím v noci. Nahoru plánujeme jít až den před odletem.
Petronas Twin Towers
Petronas Twin Towers
Nedaleká fontána
Po cestě zpátky nějak bloudíme, ale nakonec dojdeme po šipkách v klimatizovaném nadchodu, který se táhne asi kilometr podél naší cesty. Užitečná věc, škoda, že při další návštěvě Twin Towers jsme ho už zase nenašli :) K večeři shaokao (tyčky s masem… k mému překvapení tady mají i psa) a spát…
Večerní Jalan Alor
Večeře