Ráno vstáváme brzo, protože nás čeká možná úplně nejnáročnější den – prohlídka Kyōta. Kyōto je plné památek a i když navštěvujeme opravdu jen ty nejznámější, zabere to spoustu času, protože jsou rozházené po celém městě a přesuny autobusy nejsou zrovna nejrychlejší. Ráno tedy jedeme k chrámu Kiyomizudera, kde dávám dvě hodiny volno (v uličce vedoucí na kopec k chrámu je spoustu krámků se suvenýry, sám si nakonec pořizuju triko), pak k zenovému chrámu Nanzenji, jeho bráně Sanmon a zenové zahradě, po Stezce filosofů ke Stříbrnému pavilonu v chrámu Ginkakuji, kde si dáváme oběd. Vrcholem dne je překrásný Zlatý pavilon v chrámu Kinkakuji. Na ten nám vyšlo ideální počasí. Většina fotek je sice nejpěknější, když je jasno, Zlatý pavilon však nejkrásněji září, když je obloha zatažená a je krátce před soumrakem. Tentokrát se podařilo.
Zenová zahrada v Nanzenji
Miniaturní Asahi :)
Slečny v yukatách u brány Sanmon
Chrám Ginkakuji má jednu z nejkrásnějších zahrad.
Kare udon <3
Zlatý pavilon
Tradiční prodej psaníček s věštbami omikuji byl evidentně nahrazen automaty.
Po Kinkakuji se vracíme na hotel, asi o hodinu později odjíždíme taxíkem na návštěvu Gionu. Nejdříve se účastníme zmiňovaného představení v divadle. Skládá se z několika částí – čajový obřad, hra na hudební nástroj koto, umění aranžování květin ikebana, hudební představení gagaku, fraška kyōgen, tanec maiko a loutkové divadlo bunraku.
Čajový obřad
Hra na koto
Ikebana
Gagaku
Kyōgen
Tančící maiko
Bunraku
Pár set metrů odsud se nachází svatyně Yasaka, kde se každoročně koná velký festival Gion matsuri. Svatyně je v noci krásně osvětlená. Po prohlídce dojdeme pěšky přes řeku Kamo do zábavní čtvrti Pontocho, kde je volný program. Se mnou zůstávají čtyři lidi, jdeme se najíst do izakayi, pak se přesouváme do podniku, kde mají Hoegaardena za 800 yenů. Pár jich tam vypijeme, odcházíme zhruba ve dvě, nějak se nám nechce jít na taxíka, takže jdeme asi hodinu v dešti pěšky na hotel… Ve tři ráno ještě na recepci domlouvám odeslání zavazadel do Ōsaky.
Svatyně Yasaka
Sashimi <3
Majitel baru, kde jsme skončili
Vstávání v 8 ráno je opravdu nepříjemné. A venku šíleně prší. Plánoval jsem jít na hrad Nijo, ale déšť je intenzivní a nevypadá, že by měl ustat. Ptám se, kdo chce jít. Nikdo. Skvělé. Dávám si snídani (jogurt, ovoce a džus, víc by můj žaludek po včerejší noci nezvládl), dovyřizuju poslání zavazadel a jdu si na hodinku a půl ještě lehnout.
Před jedenáctou vycházíme na vlak, přesouváme se do Hiroshimy, kde strávíme jednu noc. Po shinkansenové trati to trvá včetně přestupu v Ōsace zhruba dvě hodiny. Po ubytování se v hotelu míříme do zahrad Shukkeien – další z mých oblíbených zahrad.
Focení na svatbu v Shukkeienu
Shukkeien
Jak se tam dostal? o_O
Hiroshimská šalina
Pozdě odpoledne pak jedeme ještě na druhý konec Hiroshimy do Mírového parku. Samotné Muzeum atomové bomby osobně vynechávám, byl jsem tam dvakrát a stačilo, nic příjemného to není. Zatímco lidi jdou dovnitř, si jdu dát svačinu a pak se projít po monumentech Mírového parku, některé z nich jsem ještě nenavštívil.
Památník dětem
Mírový zvon se sanskrtskými nápisy
Hromada, kde byla hromadně pálena těla
Památník korejským obětem
Stylové hůlky, co jsem sehnal na nádraží v Ōsace ;)
Ráno jedeme na ostrůvek Itsukushima (Miyajima) proslulý svatyní s velkou branou torii, jejíž spodní část je za přílivu pod vodou. Bohužel od rána poprchává, doufám, že se to zlepší, ale naopak. V přístavu si sice zdarma půjčujeme deštníky, ale ve chvíli, kdy dojdeme k bráně, už prší natolik, že je to nesnesitelné.
Brána za hodně ošklivého počasí
Dávám tedy jen hodinové volno na prohlídku svatyně Itsukushima a sraz pod střechou pavilonu Senjokaku na kopci. Do té doby musím vymyslet, co dál. Není moc na výběr. Plán je vyjet lanovkou na horu Misen, ta je na jednu stranu totálně v mracích a nemá to smysl, na druhou stranu jsou změny programu obecně dost problematické. To se usnadňuje, když se informuju a zjišťuju, že tam praštil blesk a lanovka nejezdí. Pršet nepřestává, tak nezbývá než se vrátit. Za onu hodinu vymýšlím náhradní plán, napadá mě několik věcí od Hiroshimského hradu, či akvária na Itsukushimě až po návrat do Ōsaky a náhradní program v okolí Ōsaky, pro což se nakonec rozhodnu, i když to bohužel vše visí na tom, zda budou dostupné místenky na vlak.
Zablácená svatyně Itsukushima
Vracíme se na nádraží. Bohužel s JR Passy, se kterými jezdíme, není možné jezdit vlakem nejvyšší třídy Nozomi. Vlaky sice jezdí každých 10 minut, ale na trati San’yō (z Ōsaky do Fukuoky) je drtivá většina právě Nozomi. Vlak Hikari za půl hodiny je plný, dostávám rezervace na vlak Sakura za hodinu a půl s lidmi rozházenými po čtyřech vagonech. Lidem dávám volno na oběd, dobrých restaurací je dostatek přímo v budově nádraží. Sám si jdu někam sednout odpočinout a vydechnout, protože nevydařený program a nutnost vše přeplánovat je pro mě ve výsledku trochu stresovou situací. Vymýšlím však plán, který nakonec vyjde a ostatní jsou spokojení.
Po příjezdu do Ōsaky se ubytujeme a část nás vyráží na výlet do známého akvária v Ōsackém přístavu. Stíháme akorát, když přicházíme k pokladně, akorát nás volají, že za pár minut přestávají pouštět lidi dovnitř. Já dovnitř nejdu, mám šílený hlad, radši zajdu na večeři. Přidám se ale na neplánovanou část – velké kolo v přístavu, na něm jsem ještě nebyl a noční výhled je krásný.
Večer v Ōsackém přístavu
Velké kolo v noci
Rajčatové pivo o_O
Pingback: Japonsko | zennie.cz