Kangding byl sice pěknou zastávkou na naší cestě, ale nenašli jsme tam to, kvůli čemu jsme do západního Sichuanu jeli – totiž Tibet. Jedeme tedy dál, máme lístky do Ganzi, což je jedno z větších měst na severní Sichuan-Tibet highway za Kangdingem. Má zhruba 9 000 obyvatel, na rozdíl od Kangdingu už jsou to téměř výhradně Tibeťané. Ganzi (tibetsky Garze) se nachází zhruba 370 kilometrů severovýchodně od Kangdingu. Cesta autobusem by měla trvat okolo jedenácti hodin.
Brzo ráno v Kangdingu. Problémy s předraženým ubytováním si Číňani vyřešili po svém, podél řeky jsou stanová městečka a taky mnoho lidí spí v autech.
Je libo kus koně na cestu?
Vstáváme ve 4:45, o půl hodiny později vycházíme směrem na autobusové nádraží, abychom před šestou byli na místě. Ukazuje se, že nejsme sami, komu odjíždí autobus v 6 hodin. Jízdní řády jsou nastaveny tak “chytře”, že autobusové nádraží je vlastně jedna velká plocha, kde je naprosto chaoticky zaparkována hromada autobusů (s tím, že ten svůj musíme chvíli hledat), a musí se v 6 rozjet všechny (něco jako rozjezdy v Brně ;) ), protože jinak se vzájemně blokujou. Osobně si myslím, že kdyby byly spoje načasovány v pětiminutových rozestupech a autobusy parkovaly tak, aby mohly postupně vyjíždět, nemuselo by docházet ke zpožděním (a cestujícím by to mohlo usnadnit hledání jejich autobusu), ale to už je na Číňany asi příliš logický systém.
Chaos na autobusovém nádraží
Linka Kangding-Ganzi
V autobuse sedíme úplně vepředu, sedačky 2-4, evidentně před námi lístek kupoval jediný člověk, což zaprvé potvrzuje náš dohad o tom, že za Kangdingem už nebudou turisti (autobusy z Kangdingu zpátky do Chengdu byly v době koupě našeho lístku do Ganzi vyprodané), zadruhé máme během cesty pěkné výhledy.
Hned za Kangdingem začíná prudké stoupání a za hodinu jsme v průsmyku Zheduoshan ve výšce 4 298 metrů nad mořem. Jen asi kilometr odsud bylo před třemi lety vybudováno kangdingské letiště. Samotná existence letiště mi před tímto výletem přišla poněkud zvláštní – funguje zde pouze linka do Chengdu vzdáleného necelou hodinu letu. Ponecháme-li stranou fakt, že mi přijde šílené během pár desítek minut vystoupat 4 000 metrů (skvělý náběh na akutní výškovou nemoc), při započítání transferů na/z letiště a nutnou dobu na odbavení atd. se dostáváme zhruba na šest hodin cesty z centra Chengdu do Kangdingu za několikanásobně vyšší cenu, než co stojí sedmihodinová cesta autobusem. Nicméně po absolvování sedmihodinové jízdy autobusem, která ve skutečnosti trvala 12 hodin (s nejistotou, jestli vůbec kdy někam dojedeme), už to celé asi nějak chápu :) Mimochodem, kangdingské letiště je druhé nejvýše položené letiště na světě, hned po letišti u města Qamdo v Tibetské autonomní oblasti, které je položeno jen o 54 metrů výše.
Krátce po východu slunce v průsmyku Zheduoshan
O další hodinu dál přijíždíme do městečka Xinduqiao, za nímž se rozděluje jižní a severní větev Sichuan-Tibet Highway – více než 2 000 km dlouhá trasa spojující Chengdu a Lhasu. My dále pokračujeme po delší a méně frekventované severní trase (jižní trasu bych si taky někdy projel, nechávam na příště). Poté projíždíme pastviny Tagong, jedno z údajně nejpěknějších míst v této oblasti, na které nám nezbývá čas, ale počasí v tu chvíli nepřeje, takže mě to ani neštve (a nakonec se tady krátce zastavujeme po zpáteční cestě). Problémy na cestě moc nejsou, jen párkrát se provoz zastaví a nikdy na dýl než půl hodiny. Zhruba v půlce cesty zastavujeme na oběd (předražené tofu). V druhé polovině se pak stav cesty zhoršuje, asfalt na většině míst mizí, přibývá bláta, srázů po silnici a poškozených (např. sesuvem) úseků. Přesto nakonec přijíždíme se sotva pětiminutovým zpožděním, tedy po páté hodině večerní.
Cesta je občas blokována volně pobíhajícími jaky.
Modlitebních vlaječek přibývá.
Provoz na cestě je oproti trase Chengdu-Kangding minimální.
Ten tady stál ještě o týden později, když jsme se vraceli.
Jeden z mála problémů na cestě, asi dvacetiminutová pauza u Tagongu
Drtivá většina cesty vedla ve výšce nad 3 000 metrů nad mořem, i tady byly časté náhlé změny počasí.
Konkrétně na počasí jsem si v tuto chvíli nestěžoval, protože teplota se po velkou část cesty držela okolo 30 stupňů… což byla příjemá změna oproti Guiyangu, kde byly dva týdny před prázdninami neustálé deště a teploty okolo 10 stupňů… o 1 000 km jižněji a o 2 000 metrů níže.
Výhledy během cesty
Výhledy během cesty
Cesta se začíná zhoršovat :)
Výhledy během cesty
Opět "sláva velké KSČ", aneb propaganda nesmí chybět.
Sesypaná cesta
Jedeme pěkně po kraji :)
A opačný problém - zasypaná cesta
A znovu, zajímalo by mě, jak často se cesty sesypávají.
Tady jsme stáli asi 15 minut. Škoda, že není úplně zřetelně vidět, že kamion vpravo jede opačným směrem. V Číně se sice jezdí vlevo, ale na těchto cestách se to občas na chvíli vymění, no.
A už začínají cesty, s jakými se budeme setkávat pár následujících dnů.
Současně se taky začínají objevovat krásné hory a výhledy :)
Po příjezdu sháníme ubytování. Původně chceme dát na doporučení jednoho podniku zmíněného v Lonely Planet, který má být hned u autobusového nádraží. Ale evidentně není, takže vstupujeme do jiného, přímo naproti autobusovému nádraží. Je označen anglickým nápisem “Authorized hotel for foreigners”, takže (ještě zvyklý z civilizace) čekám přemrštěnou cenu a samozřejmě plnou obsazenost, ale za zkoušku to stojí (navzdory anglickému nápisu personál anglicky neumí, to mě samozřejmě nepřekvapuje, ale čekal bych, že ve vlastním zájmu budou mít aspoň ceník pokojů přeložený do angličtiny). Realita je obrácená, 50 za osobu zní jako fér (v soukromém pokoji s koupelnou), když nám pak ještě ukazují pokoj bez koupelny za 30, bereme (koupelna na chodbě není o tolik horší oproti té společné, tedy barel vody, lavor a smradlavý turecký záchod) – přece jen by se nám hodilo trochu ušetřit, po tom, co jsme dali nehorázné peníze za ubytování v Kangdingu. Každopádně se hotel jeví téměř prázdný. Po ubytování dostáváme ještě velkou termosku s horkou vodou. Později zjišťujeme, že to je tady standard a velice praktická záležitost. V Ganzi už dokáže být i v tuto dobu pěkná zima, nachází se 3 400 metrů nad mořem.
Po dlouhé cestě jsme samozřejmě dost unavení a vyhladovění, takže hotel hned opouštíme a jdeme sehnat něco k jídlu. Nějaké restaurace tady jsou, ale oproti tomu, co jsme zvyklí, je jich dost málo. Tibetská restaurace doporučená v Lonely Planet na daném čísle popisném neexistuje vůbec. Co hůř, základní pravidlo (jíst tam, kde je dostatek lidí) selhává, protože všechny restaurace jsou totálně zapadlé a pusté. Rádi bychom vyzkoušeli nějaké tibetské jídlo, to se taky vůbec nedaří (Tibeťani na rozdíl od Číňanů evidentně nejsou zvyklí jíst v restauracích). Sice nacházíme jeden podnik, kde na venkovní ceduli inzerují jačí maso, ale když vidíme ceny 50+ (a taky mrtvo), tak zase zdrháme a po půlhodině marného shánění vyhladovění prostě vlezeme do náhodné restaurace. Čínské jídlo, sice trošku dražší, ale nebylo špatné.
Ganzi
Ganzi
Ganzi už se od všech měst, která jsem tady viděl, dost liší. Na Číňana už tady člověk téměř nenarazí. Tibetské domky taky vypadají úplně jinak. Město je celkově dost špinavé a ne moc sympatické. Ale zato je malé – to znamená, že se z něj snadno dá dostat. Za městem už se tyčí krásné zasněžené vrcholky a v okolí jsou vidět pastviny – stromy už tady nerostou. Tibetština (psaná) už převládá nad čínštinou a na stánku s mobilními telefony je čínsky psáno, že jejich výrobky zvládají tibetštinu :)
A samozřejmě jsme zde za atrakci, takhle na nás lidé zírali naposledy v Datongu. Dokonce nás všichni zdraví, z “ni hao” se však stalo “tashi delek”.
Ganzi
Ganzi
V samotném městě nic k vidění není. Nedaleko odsud se nachází pár (prý) pěkných klášterů, takže zvažujeme, jak se ve městě zdržíme. Varianta vyběhnout někam na kopec nebo navštívit některý z klášterů je určitě lákavá, nakonec prosazuju variantu popojet ještě kousek dál do Maniganga, tam se chvíli zdržet a případné výlety v okolí Ganzi nechat až na zpáteční cestu.
Po večeři se brzo začíná stmívat, vydáváme se narychlo za město, že třeba vylezeme na jeden kopec. Hned za městem narazíme na vyhlídku, kde trávíme asi dvacet minut pozorováním západu slunce (a necháváním se fotit Tibeťany, včetně např. policie).
Západ slunce v Ganzi
Pohled z vyhlídky
Hory nad Ganzi (odhaduju okolo 4 500 - 5 000 m n. m.)
Výhled na Ganzi
Jeden z domků ve městě
Most nad řekou
Po procházce se vracíme zpátky na hotel. Samozřejmě, že nás čeká pěkná zima, ale jsme unavení, takže usínáme rychle, budíček na 6:30. Já a Anet nacházíme ve své posteli elektricky vyhřívané deky, moje nakonec ale stejně nefunguje, takže Anet jediná má štěstí, já s Martinem si musíme vystačit s lokem slivovice před spaním ;)
Náhodně otevřená stránka v učebnici před spaním - "the three friends in cold weather" - jak trefné :)
Pingback: Čína | zennie.cz