Prokleté hory, den čtvrtý – pokus o nejvyšší horu pohoří a sestup do Černé Hory

18. červenec 2015

Ráno vstáváme kolem půl sedmé, vaříme snídani a filtrujeme vodu z jezera. Vycházíme natěžko směr Maja Jezercë, nejvyšší hora Prokletých hor a současně druhá nejvyšší hora Albánie (2 694 m).

Krásné rann  počas  u jezera

Krásné ranní počasí u jezera

Krásné rann  počas  u jezera

Krásné ranní počasí u jezera

Od jezera to bereme přímo strání nahoru, než se napojíme na stezku. Po půlhodince docházíme do menšího sedla, kde se na chvíli zastavujeme. Po chvíli začínají sněhová pole, která ještě přecházíme natěžko, ale zhruba po další půlhodině nacházíme místo, kde po chvíli přemýšlení necháváme krosny. Nevíme úplně jistě, kudy se budeme vracet, ale to se uvidí. Dnešní cíl je sejít do údolí Thethu na albánské straně.

Cesta na Maja Jezercë

Cesta na Maja Jezercë

Cesta na Maja Jezercë

Cesta na Maja Jezercë

Odkládáme krosny.

Odkládáme krosny.

Dále už jen nalehko

Dále už jen nalehko

Dále už jen nalehko

Dále už jen nalehko

Spolu jdeme do bodu až cca 150 výškových metrů pod vrcholem. Tam se terén zásadně mění a já se dvěma dalšími členy se rozhodujeme, že se vrátíme ke krosnám. V mém konkrétním případě konkrétně z důvodu, abych nezdržoval skupinu a současně kvůli vlastní bezpečnosti – s lezením žádné zkušenosti nemám a ze strmých pásů suti, které bylo třeba překonat, bych taky radost neměl. Vracíme se tedy zpět a čekáme na ostatní.

Čekán  na zbytek

Čekání na zbytek

Všichni ostatní nakonec úspěšně vrchol zdolali. Když se vrací, je ale oznámena změna plánu. Martin byl obhlédnout situaci za průsmykem a nevypadá to, že by bylo možné odsud bezpečně sejít do Thethu, což byl dnešní plán. Místo toho se obrátíme, vrátíme se k jezerům, projdeme podél nich a sejdeme do nejbližší vesnice Vusanje v Černé Hoře.

Sestup k jezerům

Sestup k jezerům

Sestup k jezerům

Sestup k jezerům

Sestup k jezerům

Sestup k jezerům

Sestup k jezerům

Sestup k jezerům

Sestup k jezerům

Sestup k jezerům

U jezer si dáváme oddech, vaříme, než se vydáváme do nížiny. Tam je sestup docela nudný – brzy sejdeme do oblasti travnatých luk a lesů, které stíní veškerý výhled. Závěrečná část po rovině v nížině do nejbližší vesnice je ovšem největší nuda, která zabere aspoň hodinu a půl. Do Vusanje přicházíme za soumraku, okolo půl deváté. Začíná se ozývat mobil a chodit všechny zprávy z předchozích dnů – naráz jsme na signálu, v civilizaci.

Loučen  s jezery

Loučení s jezery

Cesta do údol

Cesta do údolí

Cesta do údol

Cesta do údolí

Cesta do údol

Cesta do údolí

Od české skupinky máme i tip, kde ve vesnici nejlépe přenocovat. Místo nacházíme a nejsme tam sami – kempuje tu několik výprav s autem, které se chystají následujícího dne vyrazit do hor. A asi nikoho nepřekvapí, že převažují Češi. Zjišťujeme, jestli je tady nějaký obchod. Samozřejmě je, jiná česká parta tam před pár hodinami nakoupila. Ale ve vesnici v tuhle dobu se dá docela předpokládat, že otevřený opravdu nebude. Posíláme první skupinku, která se v obchodě dozvonila a zjevně dcerka majítelů oznamuje, že obchod (přesněji řečeno maringotka, vedle které stojí lednička a pár laviček) za půl hodiny otevře. Vydáváme se tam a na ledničku podnikáme nálet – studené pivo teď opravdu bodne. K tomu si neodpustíme vzít ani místní ovocnou pálenku a samozřejmě také nějaké čerstvější jídlo, než to, co jsme teď čtyři dny vařili. Z “nouzového řešení” sestupu do Černé Hory je nakonec fajn večer s fajn lidmi. Spíme pod širákem.

This entry was posted in Albánie, Černá Hora, Cestování. Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Your email address will not be published.

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>