17. červenec 2015
Třetí den vstáváme už po šesté, čekáme, že toho máme před sebou hodně, snad až výstup na Maja Jezercë, na který už ostatně koukáme přímo z místa, kde spíme. Problém je v tom, že musíme překonat celé údolí, co nás od něj odděluje, a pak ještě průsmykem následující masiv, protože přístupová cesta na Jezercë vede z našeho pohledu ze zadní strany.
Ranní výhled na Maja Jezercë
První půlhodinu scházíme po strmém kopci a ztrácíme bezmála 600 metrů výšky, že se až přibližujeme na hranici, kde ještě rostou stromy.
Sestup do údolí
Tam však, abychom nemuseli až úplně k prvním osadám, zkracujeme cestu přes drobná sněhová pole, kde nabíráme vodu, a brzo začínáme opět stoupat.
Pokračujeme dál.
Pokračujeme dál.
Pokračujeme dál.
Zhruba po čtyřicetiminutovém stoupání docházíme do sedla, odkud je to kousek na Maja Rosit – jeden z nejvyšších vrcholů pohoří, který jsme měli v plánu nalehko zdolat, ale nějak na to není čas. Po krátkém odpočinku tedy pokračujeme dál, ale ne po trase, která tady je. Naším dalším záchytným bodem je několik horských ples, ke kterým sice cesta vede, ale museli bychom docela hluboko do údolí a odtud zase stoupat nahoru. Martin rozhoduje, že to vezmeme na přímo – vyčetl zkušenosti lidí, kteří to už takto prošli a má jejich GPS záznamy. Jdeme.
V průsmyku
Pokračujeme nevyšlapanou stezkou.
Pokračujeme nevyšlapanou stezkou.
Pokračujeme nevyšlapanou stezkou.
Pokračujeme nevyšlapanou stezkou.
Pokračujeme nevyšlapanou stezkou.
Konečně se objevují jezera.
Sestup k jezeru
Cesta k jezeru nám zabrala více než dvě a půl hodiny. Slunce šíleně pálí, takže ideální příležitost si trochu odpočinout a zchladit se v ledové vodě. To provádíme, krátce poté následuje porada, co dál.
Relax u jezera
Relax u jezera
Původní plán jít až na Maja Jezercë není moc reálný. Je po jedné hodině odpolední, někteří by to nepochybně ještě zvládli, ale zbytek určitě ne. Nakonec se rozhodujeme, že si to dneska rozvolníme a na Jezercë půjdeme až zítra. Odpočíváme u jezera, pár členů včetně mě se rozhodne trochu prospat. To však při intenzitě čerstvě popoledního slunce ve výšce více než 2000 m znamená, že se musíme důkladně zaházet oblečením, aby ani část kůže nezůstala odkrytá. Pak je krátký spánek velice příjemný.
Náhlá změna počasí
Krátce předtím, než se rozhodneme odejít, se z druhé strany jezera začíná blížit další skupinka lidí, v pořadí druhá, kterou potkáváme. A netrvá nám dlouho poznat, že mluví česky. Vlastně jsme docela překvapeni, že nám trvalo tři dny, než jsme potkali Čechy, při tom, jak se říká, že jsou albánské hory mezi Čechy oblíbené.
Rozhodujeme se přesunout až na konec údolí, kde je taky jezero, ale větší klid a blíž na Jezercë, kam půjdeme zítra. Poslední dnešní přesun tedy trvá okolo půl hodiny a po cestě míjíme ještě několik dalších jezer.
Poslední procházka dnešního dne
Poslední procházka dnešního dne
Poslední procházka dnešního dne
Poslední procházka dnešního dne
Rozbalujeme stany, vaříme večeři a odpočíváme, částečně spolu s další skupinkou tří lidí, kteří kempují u stejného jezera, jen na druhé straně. Samozřejmě Češi.
Pingback: Balkán | zennie.cz