Bam – rozbořená citadela a zahrady v Máhánu

21. březen 2014

Do Bamu jedeme z Kermánu autobusem. Cesta trvá asi dvě a půl hodiny a dostáváme se tady do nejvýchodnějšího bodu naší cesty. Balúčistán je za rohem, na afghánskou a pákistánskou hranici je to vzduchem sotva 200 kilometrů.

Co v Bamu? Především ohromná citadela Arg-e Bam. Citadela je zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO, ale bohužel v roce 2003 byl Bam zasažen silným zemětřesením, které zabilo přes 26 000 lidí… a pevnost si to taky odnesla. Dodnes se pevnost opravuje a je z velké části nepřístupná. Bohužel opravy vypadají v některých místech značně necitlivě.

Bam

Od autobusového nádraží musíme ještě opět kus popojet. Před vstupem je pak velká cedule v perštině hlásající vstupné 2 000 tomanů pro místní a 15 000 pro cizince, což už Silvestra naštve tak, že se do pokladní solidně pouští. Nakonec ukecá vstup pro 8 lidí na 6 cizineckých lístků… a pak mu teprv dojde, že jeden ze členů výpravy zůstal kvůli zdravotním potížím v Kermánu, takže jsme neušetřili téměř nic.

Vstupné pro cizince 7.5x vyšš� než pro m� stn�

Vstupné pro cizince 7.5x vyšší než pro místní

Vstup do citadely

Citadela je dost rozsáhlá. Vnější část tvoří ruiny nízké zástavby, což procházíme jako první. Dále se pak nachází samotná pevnost.

Vnější část citadely

Vnější část citadely

Že byla citadela nedávno zásadně poničena, je dost znát. Bohužel nejznatelnějším projevem toho je ale pestrobarevné lešení, které se k citadele opravdu nehodí.

Vnější část citadely

Citadela

Vnitřní nádvoří

Docházíme na vnitřní nádvoří, dál je bohužel přístup zahrazen, takže nahoru se nedostaneme. Sice tam lidi chodí, ale zjevně to vypadá, že měli štěstí proklouznost, když zrovna stráž nehlídala (nebo jí bylo nabídnuto všimné, aby se chvíli nedívala). To se nám nepodaří, takže se bohužel vracíme ven.

Vnitřní nádvoří

Dál to nejde.

Vracíme se ven a rovnou jdeme na oběd. V restauraci mají pěkně vystavenou novoroční výstavku – 7 symbolických novoročních předmětů. To už jsme v uplynulých místech viděli opakovaně v předchozích dnech.

Novoroční výstavka

Skvělý oběd

Stopujeme ve městě dvě auta a vracíme se na autobusové nádraží a odtud busem směrem na Kermán. Asi po hodině jsme zastaveni na checkpointu, všichni odvedeni z busu do zavřené místnosti, zatímco policie bus důkladně prohledává. Jsme totiž na hlavní drogové dálnici z Afghánistánu a Pákistánu do Íránu a dále do Evropy. A jsme nedaleko od zdroje. V Balúčistánu je těch kontrol prý ještě o kus víc.

Vstupujeme asi 50 km před Kermánem, na obchvatu Máhánu, který jsme nestihli navštívit včera. Pár kilometrů do známých zahrad, Bágh-e Šázdeh (Princova zahrada, taktéž na seznamu UNESCO), jdeme po svých.

Na okraji Máhánu

O co tady jde? Máhán se nachází v poušti, v suchém údolí obklopeném zasněženými horami. A samotný Máhán je malou oázou, proto tady zahrady působí velice zvláštně. Vlastně jsem si vůbec nejprve nedokázal představit, co se v Íránu myslí pod pojmem “zahrady” (když vím, že v Evropě, v Číně a v Japonsku to v nějakých zahradách vypadá úplně jinak). Poznávám poté, co opět zaplatíme vyděračské vstupné, které se Silvestrovi opět podaří nakonec srazit asi o třetinu dolů.

Brána do zahrad

Za branou se táhne kaskáda jezírek s chodníkem po obou stranách. V dálce krajinu dokreslují zasněžené hory. Je to pěkné, jen škoda, že je tady narváno. Zjevně kvůli prázdninám.