20. březen 2014
Do Kermánu opět dojíždíme okolo šesté ranní. Jako obvykle i v Kermánu je autobusové nádraží kus od centra, takže mezitím, co si členové výpravy odskakují na záchod, Silvestr vybíhá shánět dopravu. Tentokrát se podaří sehnat dodávku, co nás odveze všechny. Kam? Na náměstí Ázádí. Nechat se odvézt na náměstí Ázádí (Svobody) nebo Enqeláb (Revoluce) je prý jistota, že se člověk dostane do centra města (protože jsou v každém městě) a zároveň nedá řidiči najevo, že město nezná, a tím mu nedá takovou šanci se nechat okrást.
Najdeme nějaké ubytování a chvíli odpočineme. Pak vyrážíme do města, začínáme procházkou po trzích, které teprve otevírají, a sháníme snídani.
Docházíme až ke krásné Páteční mešitě.
Zpátky přes trh pak procházíme na náměstí, kde je muzeum perských lázní.
Do lázní je opět pro cizince asi desetinásobné vstupné než pro místní. Silvestr povídá, že to jde nějak vyřešit, a mizí uvnitř, za chvíli vidíme, že u pokladny není, vrací se asi po deseti minutách. Dostal se až k manažerovi, od kterého chtěl vysvětlit, proč by cizinci měli platit více – a když už teda mají platit více, tak ať k tomu dostaneme nějaký patřičný servis navíc, třeba anglického průvodce či materiály. Tady to zjevně zabralo, protože se dostáváme dovnitř za pár korun :) Muzeum je pěkné, ale bohužel dost narvané lidmi. Pak míříme ven z historického centra.
Pak řešíme co dál. Chceme sehnat nějaký odvoz do pouště Dašt-e Lút, ale nějak se to nedaří, zjevně opět kvůli svátkům. Silvestr se vrací a popojíždíme aspoň k ještě jedné zajímavosti – obří ledničce.
Ona “lednička” je důmyslná hliněná budova, kterou Peršané v minulosti používali k uchovávání ledu. A fungovalo to. Bohužel opět zavřeno kvůli svátkům, nejdřív nám tvrdí, že za půl hodiny někdo přijde, čekáme, smůla. Přesouváme se tedy k nedaleké knihovně, kde leháme do trávy do stínu, otevíráme mapu a plánujeme, co bude dál…
Další z míst, co chceme vidět, je nedaleká poušť Dašt-e Lút. Z Kermánu stačí vyjet na východ a přejet hory. Poušť je to druhá největší v Íránu a je známá tím, že se na ní nachází místo s nejvyšší naměřenou teplotou povrchu (ne vzduchu) na zemi – něco málo přes 70 °C.
Silvestr přes někoho na ulici shání kontakt na člověka, který pronajímá auta s řidičem. Setkává se přímo s majitelem, který vysvětluje, jak je to tady v Íránu pro cizince těžké, že se je každý snaží obrat, a že on je čestný člověk a ze zásady cizince neobírá. No co, jdem to zkusit. Silvestr se tady vyzná, persky umí, ceny zná, takže se snad okrást nenechá. Vyjíždíme směrem na východ z města, za chvíli to stáčíme na sever do hor, které překonáváme.
Proč sem vůbec jedeme? Kvůli zajímavým pískovcovým “pouštním hradům”, které se rozkládají v asi 100 km dlouhém pásu severně od města Šahdád. Řidič nás doveze až do pouště a my se mu velice rychle rozbíháme, že když mu asi po dvou hodinách dochází trpělivost, tak pro nás pouští mimo silnici dojíždí – aspoň se nemusíme vracet. Není divu, že se nám odsud nechce, toto místo za to opravdu stojí.
S řidičem jsme měli původně domluvenou ještě cestu do zahrad v Máhánu (proto nás tak naháněl), ale ve chvíli, kdy se k Máhánu blížíme, už padá tma, takže se rozhodujeme, že se na to vykašlem, v zahradách něco těžko uvidíme. Řidič trvá, že nás tam zaveze, ale v samotném městě Máhán se ztrácí, bloudí, dochází mu benzín a ještě nás zdrží policejní checkpoint, takže ho musíme téměř nutit, ať se na to vykašle a vrátí se do Kermánu.
Večer jdeme na jídlo, je trochu problém sehnat něco otevřeného – dnes je Norúz, největší íránský svátek.
Pingback: Írán | zennie.cz