Gurmánská cesta do Japonska – Kyōto, Ōsaka, Hiroshima a okolí

17. – 24. duben 2013

Přesouváme se do Kyōta. Tu je velice pěkně rozkvetlá Stezka filosofie :)

Stezka filosofie

Chlapík v Pontochō, kterého už jsem na skoro stejné místě taky potkal asi potřetí...

Byōdōin v Uji se po letech rekonstruuje. Je to škoda, není z něj vidět vůbec nic. Naštěstí se jedná o rychlou opravu, měl by být dokončen na jaře 2014.

Byōdōin v krabici

Jelínci v Naře jsou roztomilí a otravní jako vždy :)

Po návratu z Uji a Nary do Kyōta míříme do devátého patra nádraží, kde je hromada restaurací s rāmenem. Není problém vybrat, je super.

Rāmen

Po večeři se nechávám pár lidmi ukecat na doutníkovou seanci v jedné izakayi, kterou objevili včera nedaleko Karasuma-Ōike. Fascinovalo je to, jak tady fungují objednávky – když si objednáte, obsluha totéž zařve nahlas na personál v kuchyni, který hlasitě jednohlasně odpoví. Když je v izakayi rušno, volání mezi číšníky a kuchyní se ozývá každých pár sekund, což dotváří zajímavou atmosféru.

V izakayi v Kyōtu

Už jsem si zvykl všude poslouchat děkování Japonců za všechno, ale v Himeji na nádraží poprvé v životě potkávám u turniketů bandu zaměstnanců JR, kteří se každých pár sekund klaní a opakují poděkování cestujícím, že zvolili JR…

Děkující zaměstnanci v Himeji

Ale jídlo tu mají super.

Hokkaidon teishoku

Večer v Ōsace se rozhoduju pro návštěvu tamního velkého akvária Kaiyūkan. Byl jsem tam naposledy někdy před pěti lety a slyšel jsem doporučení na novou arktickou sekci. Je pěkná, ale stejně jako při poslední návštěvě se mi podaří tam jít se skoro vybitým foťákem…

Ōsacké akvárium

Nová sekce, kde se dá na některé ryby sáhnout

V Hiroshimě bydlím výjimečně v hotelu nedaleko nádraží, proto končíme na večeři v jedné restauraci, kam jsem chtěl zajít dlouho. Prodávají hiroshimské okonomiyaki. Ty mají i v mnoha okolních restauracích, ale tahle je vždycky tak narvaná, že věřím, že to musí stát za to. Fronta ven je asi 15 metrů, stoupáme si a za chvíli ji obchází číšník, který sbírá objednávky už v téhle frontě. Asi po půlhodině se dostáváme dovnitř. Okonomiyaki jsou vynikající!

Restaurace na okonomiyaki

Příprava okonomiyaki

Hotovo!

Ráno v Hiroshimě

Na Miyajimě se opravuje vyhlídka nahoře, celá konstrukce byla k mému údivu zbořena. Ale už bude brzo nová.

Ochutnávka jakési rybí hmoty obalené ve slanině - nic extra

Pivo z miyajimského minipivovaru

V Ōsace pak nocujeme v hotelu Daiichi, který se stává jedním z mých oblíbených. Je kulatý, takže výhled pokaždé jinam, já chytl tentokrát výhled na Umeda Sky Building.

Náš hotel (nahoře)

Výhled z hotelu

Poslední den procházíme Ōsaku, která je jídlem vyhlášená. Oběd dáváme ve čtvrti Shinsekai, kde jsou nejproslavenější kushiyaki, ale i další věci.

Oběd v Shinsekai

Ze čtvrti Shinsekai procházíme pěšky přes Den Den Town, Dōguyasuji a spletitou síť arkád Dōtombori až na Shinsaibashi, kde si v kavárně ještě dáváme zákusek. Poslední před odletem domů.

Zastávka na zákusek

Završení cesty je jako obvykle vyhlídka z Umeda Sky Building.

Umeda shora

Na Umedě se po letech dostavuje nová miničtvrť okolo severního východu z nádraží. Budovy byly rozestavěné už v roce 2008, kdy jsem tam byl poprvé, tento den bylo slavnostní otevření jen pro zvané, dovnitř se mi podařilo dostat až o pár měsíců později.

Tentokrát pro mě cesta ale měla jiné završení, a to večeři v luxusní restauraci s masem wagyū. Ta si zaslouží vlastní příspěvek :)

Nakonec jedu lidi doprovodit na letiště Kankū. Mně to letí až ráno, takže po odletu lidí mířím přes most na pevninu do Rinkū Town, kde nocuju v hotelu. Mimochodem je v tomhle zapadlém městečku druhý nejvyšší mrakodrap v Japonsku.