V Kyotu trávíme sice tři noci, avšak celý první den využíváme na výlet nejprve do městečka Uji, poté do nedaleké Nary.
Uji je město, které se dříve nacházelo nedaleko od Kyota, dnes už to tak nazvat nejde, bere se jako součást jižního předměstí. Proslavilo ho několik záležitostí: chrám Byōdōin, pěstování čaje a konečně klasický japonský román Genji Monogatari (do češtiny přeloženo profesorem Fialou jako Příběh prince Gendžiho), jehož posledních deset kapitol se odehrává právě zde (zbytek v Kyotu).
Okolo Genji Monogatari panuje dost nejasností, ale s největší pravděpodobností vznikl počátkem 10. století a jeho autorkou je dvorní dáma Murasaki Shikibu. Alespoň pod tímto jménem román napsala, její pravé jméno zůstává neznámé. A to ještě existují pochybnosti o tom, jestli napsala román celý, protože poslední část je psána značně jiným stylem.
Co však o Genji Monogatari víme velice dobře, je, že je to ohromně významné dílo nejen v kontextu japonské literatury, ale i v literatuře světové. Je totiž označován za úplně první román. Kromě toho, že má Murasaki Shikibu v Uji svoji sochu, tam najdeme i muzeum věnované Genji Monogatari.
Socha Murasaki Shikibu v Uji
Murasaki Shikibu, scénu a část textu z Genji Monogatari najdeme i na 2000yenové bankovce. Ta je velice vzácná, během třítýdenního pobytu jsem ji neviděl ani jednou (tahle fotka je z léta 2008, kdy se mi během dvou měsíců dostala do rukou dvakrát). Byla vydána v roce 2000 v omezeném počtu.
Nedaleko sochy najdeme nejvýznamnější místní památku – chrám Byōdōin. Jeho historie sahá až do roku 998, kdy si zde nechal vybudovat své sídlo Fujiwara no Michinaga, jeden z bohatších příslušníků tehdy vládnoucího rodu Fujiwara. Buddhistický chrám z něj zhruba o půl století později udělal jeho vnuk Yorimichi. Dominantou byla vždy hlavní budova s velkou sochou Buddhy Amida a říkalo se jí právě Síň Amidy. Na její střeše je několik soch fénixů (což je mimochodem symbol čínský a v Japonsku vzácný), kromě toho střecha budovy má připomínat křídla fénixe. V období Tokugawa se proto budově začlo říkat právě Síň fénixů. Dnes už budově snad nikdo ani neřekne jinak, starý název upadl v zapomnění.
Areál v minulosti několikrát vyhořel a jediné, co se dochovalo, bylo právě to nejcennější – Síň fénixů, protože je obklopena jezírkem, a je tedy jedinou původní součástí chrámu. Síň je vyobrazena na 10yenové minci. Celý chrám je od roku 1994 zapsán na seznam UNESCO.
Volavka v jezírku u Síně fénixů
Síň fénixů
Síň fénixů na japonské minci (zdroj: wikipedia)
Po cestě zpět na nádraží ještě pomalu procházíme uličku provoněnou čajem. Čaj z Uji je v celém Japonsku vyhlášený. Nacházejí se tady spousty obchůdků s čajem, hōjicha (pražená bancha, můj oblíbený japonský čaj) se praží v přístrojích přímo na ulici, což voní do širého okolí. Samozřejmě taky nakupuju, hōjicha se v ČR dá sehnat jen pěkně draho.
Hlavní ulička s čajovými obchody
Čajová ochutnávka v jednom z obchůdků
Pražení čaje na ulici
Pingback: Japonsko |