Zase jednou v Macau a Hong Kongu – zastávka po cestě do Singapuru

21. – 23. únor 2013

Když jsem kupoval letenku na Taiwan, potřeboval jsem zpáteční letenku někam, kde se mě nedotýká vízová povinnost. Nejprve jsem měl v plánu Bangkok, ale nakonec jsem jej vyměnil za Singapur. V obou případech byla nejlevnější zpáteční cesta z Kaohsiungu s Air Macau přes Macao. Jelikož jsem plánoval letět v období Jarních slavností, věděl jsem, že ceny půjdou prudce nahoru, proto jsem letenku koupil za dobrou cenu už v říjnu. V listopadu mi však volal personál Air Macau, že můj let Macao-Singapur byl zrušen. Společnost mi nabídla změnu na přímý let z Kaohsiungu do Singapuru, což… by nebylo špatné, ale přece jen jsem měl mít v Macau 12h přestup, který jsem plánoval využít na prohlídku města. V Macau už jsem sice byl dříve, ale nikdy v noci, chtěl jsem teď vidět, jak je město nasvícené. Proto jsem se u letecké společnosti informoval, zda není možnost nahradit úsek cesty Macao-Singapur jiným způsobem. Přišla nabídka na výměnu za let z Hong Kongu (a možnost výběru z asi osmi letů každý den), požádal jsem o odložení odletu o dva dny a večerní let do Singapuru, což bylo ve výsledku schváleno. K tomu ještě nabídka na proplacení trajektu z Macaa do HK a vlaku na letiště v HK, bohužel je proplacení možné až po proletění segmentu do Singapuru, takže asi nevyužiju (pokud se nerozhodnu v dubnu z HK podívat znovu do Macaa, což ještě zvážím).

Můj plán byl tedy strávit jednu noc v Macau a jednu noc v Hong Kongu. Přílet do Macaa o půl jedenácté dopoledne, odlet z HK o dva dny později ve čtyři odpoledne. Na prohlídku obou měst čas rozhodně nestačí, ale už jsem je navštívil dřív, takže si chci spíše zavzpomínat a navštívit známé. Plán nevychází, ubytovaní v Macau je předražené, o čemž vím, takže plánuju využít Couchsurfing, ale ani to se ve výsledku nějak nepodaří (řeším to příliš pozdě), tak nakonec rezervuju dvě noci v hostelu v Hong Kongu.

Noc před odletem z Kaohsiungu nespím kvůli různému zařizování a starostem vzniklým z toho, že jsem o den spletl odlet. Před šestou ranní snídám a vydávám se na metro, které mě odveze až na letiště. Let do Macaa trvá asi hodinu a čtvrt. Dostávám místo na levé straně letadla u okýnka, což je ideální pro výhled na Hong Kong, bude-li dobrá trasa a počasí. Trasa je dobrá, přelétáme nad Novými teritoriemi a věřím, že by byl na ostrov Hong Kong krásný výhled, nebýt toho, že je zahalen v souvislé vrstvě mraků. Smůla. Mraky prolétáme až těsně před přistáním, jsou velice nízko, jinými slovy je opravdu hnusně. Letiště v Macau je proslavené mezi fanoušky létání, jelikož je přistávací dráha vybudována na samostatném umělém ostrově (který je tvořen jen onou dráhou) a se samotným Macaem (s ostrovem Taipa přesněji) je spojen “mosty”, po kterých jezdí autobusy. V příletové hale měním 100 taiwanských dolarů a dostávám 25 pataca. Jelikož jsem pěkně unavený a nic akčního v úvahu nepřipadá, nakonec se rozhoduju jen krátce projít po městě a pak přesunout do HK. Někde musím ale odložit zavazadla, čtu, že to jde na letišti i v přístavu. Tak chytám bus do přístavu, platím 5 pataca a hledám úschovnu. Doptám se a když ji konečně najdu, zjišťuju, že za každý kus zavazadla se platí 20 pataca na hodinu. To je opravdu dost, takže nakonec mi nezbývá nic jiného než schovat krosnu (velký batoh nezbývá než vzít s sebou) za poslední peníze, které vystačí jen na hodinu. Mohl jsem sice směnit víc peněz, jenže jsem měl jen tisícidolarovku (a co bych s tolika patacami dělal).

Letiště v Macau, ze kterého bohužel není skoro nic vidět

Místní měna

Takže mám hodinu času. To je opravdu málo :) Přemýšlím, kam vyrazit, a řeknu si, že zkusím dojít ke zřícenině kostelu sv. Pavla, taková hlavní památka v Macau, kterou už jsem viděl dříve. Někdy bych chtěl navštívit ostrovy jižní části Macaa (Taipa a Coloane… teda dnes už je to jeden ostrov, protože mezi nimi byla vysušena půda a byla na ní postavena nová casina), ale holt na to teď není čas a hlavně energie. Ke kostelu je to nejbližší cestou asi 3 km (dalo by se to asi vzít autobusem… kdybych na něj měl peníze), takže spěchám, to mi samozřejmě ztěžují semafory a ohrazené chodníky. Vracím se trochu jinou cestou, nakonec celý okruh zvládám asi za hodinu a deset minut. V úschovně nic nenamítají (a kdyby… tak stejně další peníze nemám) a jdu (kartou) kupovat lístek na trajekt. Odjíždí za 25 minut.

Výhled na poloostrov Macao

Procházka po Macau

Procházka po Macau

Asi nejznámější místo v Macau

Spíš lost in translation? :)

Loď do HK

Cesta do HK trvá asi hodinu, část prospím. Přístav je propojen s obchodním centrem (centrum HK je jedno velké obchodní centrum…) takže není těžké najít směnárnu, kde měním taiwanské dolary na hongkongské. Když jsem byl v HK poprvé, spal jsem v Kowloonu v Mirador Mansions (spolu s Chungking Mansions neblaze proslulé budovy, kde se mimo jiné hromadí i levné a ne moc pěkné noclehárny), teď jsem zjistil, že se dost levných hostelů objevilo i na ostrově, konkrétně v Causeway Bay a okolí. Můj se teda nachází na Fortress Hill, ještě o dvě zastávky metra dál, kde jsem nikdy nebyl. Proto jsem ostatně jel trajektem z Macaa rovnou na ostrov a ne do Kowloonu, což se taky dá. Ze směnárny tedy rovnou mířím ven, kde už to poznávám, a lezu do metra na Sheung Wan. Na Fortress Hill je to asi sedm zastávek, odtud ještě kousek pěšky, hostel najdu docela rychle a ubytuju se.

Okolí Fortress Hill

Jsou asi čtyři odpoledne a já jsem pořádně unavený. Nic se mi nechce, ale v noci bych rád vyběhl na Victoria Peak a odtud se podíval na světelnou show Symphony of Lights. Do té doby nějak nevím, co dělat, takže vzhledem k únavě se rozhoduju na dvě hodinky pospat. Smůla. Z nějakého důvodu mi nezazvonil budík a budím se přesně ve 20:00, kdy světelná show začíná. Jdu ven pro nějakou večeři a za dvě hodinky spát.

Další den mám celý den prázdný, mým cílem není ani tak chodit po městě, jako se sejít s kamarádkou Shan (která před rokem studovala v Brně) a s kamarády Oscarem a Manem, se kterými jsem se seznámil před dvěma lety v Praze, když se připojili k mé taiwanské kamarádce, která v té době cestovala po Evropě a já ji přijel provést po Praze. Shan má do dvou odpoledne školu, Man končí v práci až o půl jedenácté v noci (to mi nějak nevadí, další den mi stačí vstát v poledne na check-out) a Oscar pravděpodobně nemůže kvůli práci vůbec. Ráno se tedy vypravuju metrem na Central, odtud jdu na trajekt Star Ferry do Kowloonu. Tam jde velice snadno přejet i metrem, ale Star Ferry je něco, co k HK patří, výhledy z něj jsou super, takže volím tuto cestu, opět, abych si zavzpomínal.

Na Centralu

Star Ferry

I v Kowloonu se pohybuju po známých trasách, po nábřeží Avenue of Stars jdu po Nathan Road do Kowloon Parku, přes něj k místu, kde je pěkná vyhlídka na nové finanční centrum (IFC), nejvyšší mrakodrap Hong Kongu (484 m). Když jsem tu byl poprvé, ještě byl rozestavěný. Je na něm vyhlídka, ale asi neplánuju (drahá, navíc při pohledu na ostrov svítí velice silné slunce, takže by fotky nestály za moc), ale mám ještě asi hodinu času, takže bych k němu chtěl pěšky dojít. To není tak jednoduché, protože v okolí je jedno obrovské staveniště a několikrát se musím otáčet, abych našel průchozí cestu. Když dojdu na místo, jsou akorát dvě hodiny, takže hledám wifi síť (to není naštěstí tak složité, vláda HK poskytuje připojení zdarma ve stanicích metra, v parcích a dalších veřejných prostranstvích), abych kontaktoval Shan a zeptal se, kde a kdy se sejdem, bohužel mi místo toho přijde zpráva, že je jí špatně a jde domů. Tak smůla.

Na kowloonském nábřeží

Na kowloonském nábřeží

Nathan Road

Neblaze proslulé Chungking Mansions

Kowloon Park

Kowloon Park

Ptačí hnízda - cena zhruba 317 000 Kč/kg

Pod novým IFC

Než chci nasednout do metra, v hale si fotím velký plakát lakájící na návštěvu Guiyangu – pro mě velké překvapení, ani velká část Číňanů tohle město nezná… plakáty ale visí všude v hongkongském metru, jelikož místní aerolinky otevírají novou linku HK-Guiyang. Po vyfocení ke mně přichází jedna paní, která se mě anglicky ptá, jestli jsem fotil, řeknu že jo, prý ať jí ty fotky ukážu. Nějak předpokládám, že patří k nějaké ochrance, vím, že focení je v podobných prostorách často zakázané, tak nijak neprotestuju a na její žádost fotky mažu a ptám se, proč. Až po smazání mi to celé přijde podivné, po domazání se znovu dožaduje, ať jí ukážu foťák, což už mě vytáčí a podmiňuju to tím, když mi to nějak zdůvodní. Když odmítá, kašlu na ni a jdu na WC, ale jde celou dobu za mnou a začíná vyšilovat, ať jí foťák znovu ukážu, navíc mi zastoupí cestu na WC. Stále odmítám až do té doby, co přijde chlapík z ochranky v reflexní vestě. Paní hned ustupuje, ptám se ho, co to má znamenat (evidentně je tu paní známá firma). Odpovídá, že prý paní má nějaký… “disorder”, na což ona hned reaguje, že ne “disorder”, ale “issue”. Konečně se dostanu na WC, chlapík tam za mnou pak přijde a jen s úsměvem dovysvětluje, že si z ní nemám nic dělat, a gestikuluje něco ve smyslu, že paní je holt mimo. Jen co vyjdu ven, se mě paní znovu chytne a zase začíná škemrat, ale už ji ignoruju po další stometrové cestě k automatu na lístky (který mi taky zastoupí, takže rychle se přesouvám k vedlejšímu) a turniketu při vstupu do metra, kde se jí konečně nadobro zbavím. Uff o_O A plakát lákající do Guiyangu si fotím pak na jiné stanici, no.

Upoutávka na Guiyang

Metrem se vracím zpátky na ostrov. Chci vylézt na Victoria Peak, kde uvidím světelnou show Symphony of Lights, kterou jsem nestihl včera. A vzhledem k tomu, že mám hromadu času, tak si říkám, že můžu jít dřív a stihnout i pohled za světla (který jsem doteď shora neviděl). Na Peak jezdí zubačka, která je ale docela drahá. Platit se mi nechce, navíc když mám hromadu času, vyjdu to pěšky. Po cestě metrem si teprve uvědomuju, že bych mohl vystoupit o zastávku dřív na Centralu a odtud se nechat eskalátory vyvézt až do čtvrti Mid-Levels. Odsud právě jezdí eskalátory, které tvoří prý nejdelší systém eskalátorů na světě, navíc jsou zdarma (co víc, pro majitele karet Octopus Card jsou zde umístěny senzory, při přiložení karty mají pak držitelé slevu na příští jízdu metrem). Zastavuju se v Subway na bagetu (nebyl jsem v Subway asi rok a půl), kterou si dám o kousek výše u mešity Jamia, kde už to taky znám (a posledně jsem tam taky svačil). Pak vyjedu poslední úsek eskalátoru a podle mapy, kterou jsem si ráno vyfotil, mířím na Victoria Peak. Asi po půlhodině se mě skupinka Britů ptá na cestu a dodává, že prý na zubačce jsou fronty tak na hodinu, takže jsem znovu rád, že jsem zvolil pěší výstup. Když už jsem skoro nahoře, špatně odbočím a kvůli tomu se moje procházka prodlužuje skoro o hodinu, než najdu správnou cestu, ale aspoň si obejdu ubytovací komplexy, které se na Peaku nachází. Zajímalo by mě, kolik takový byt s výhledem na Victoria Harbour stojí a kdo si to tady může dovolit…

Zpátky na ostrově

Pěšky na Peak

Pěšky na Peak

Peak Tower

Když jsem tady byl poprvé, pozoroval jsem noční Hong Kong z jedné vyhlídky zdarma, ale vím, že je velmi malá a na delší dobu bych tam místo se stativem neobsadil. Chtěl jsem najít něco jiného, jiné místo s pěkným výhledem, ale nedaří se – všude výhledu brání vzrostlé stromy. Nakonec se rozhoduju vylézt na Peak Tower (díky svému tvaru přezdívaná “wok”), vstupné 30 HKD není zase taková hrůza (a ušetřil jsem je tím, že jsem šel nahoru pěšky). Nahoře samozřejmě hromada lidí. Fotím ještě denní výhled, ale slunce pomalu zapadá (na druhé straně). Do Symphony of Lights je ještě hodina a půl času, takže sedím na lavičce a lezu po netu (i tady je wifi zdarma). Asi 15 minut před show se vydávám shánět místo, kam bych postavil stativ, a už je to velice problematické.

Výhled na HK ještě za světla

Začíná se stmívat...

A za chvíli je tma.

Světelná show je sama o sobě velice krásná, někdo mi však tvrdil, že z Peaku nic moc. Když už jsem ji viděl zespoda, říkal jsem si, že to nevadí, aspoň uvidím změnu. Ale opravdu je to hloupost, jelikož všechny efekty směřují na druhou stranu, směrem ke Kowloonu (odkud je výhled opravdu pěkný). Takže ze světelné show nevidím fakt nic. Dokonce se mi ani nedaří naladit hudbu k show na rádiu (možná jsem měl informace s neaktuální frekvencí). Velké zklamání, měl jsem radši jet do Kowloonu nebo na jiné místo s pěkným výhledem. Jediné, co šlo vidět, byly efekty na budově The Centre (na jejíchž zachycení by ale bylo třeba video) a slabá záře reflektorů, Z nějakého důvodu vůbec nebyly použity lasery (které dříve byly a z velké části utvářely můj pozitivní dojem), právě aspoň ty jsem čekal.

Cesta dolů mi trvá asi hodinu, chystám se na stanici metra Admiralty, odtud zpátky na Fortress Hill. Po cestě ještě fotím pár mrakodrapů a pár pokusů o fotek light tracks, když už mám ten stativ a v HK je na tyto fotky tolik krásných příležitostí. Okolo půl jedenácté se vracím zpátky na hostel a spojuju se s Manem. Domlouváme sraz v Causeway Bay a nečekaně přijde i Oscar. Scházíme se akorát o půlnoci. Prý mají teď oba v práci šíleně napilno, takže každý den ráno pracují až takhle dlouho, nezávidím. Jdeme na Hoegaarden do baru a asi dvě hodiny sedíme do zavíračky. Připadám si jako bych mluvil s téměř jinými lidmi, před dvěma lety mladí cestovatelé, dnes vytížení businessmani v obleku… škoda, že nemáme na sebe více času, ale už jsme se domluvili, že se sejdeme znovu v dubnu. Nasedáme do taxíku, odvezou mě na Fortress Hill a pokračují domů do Nových Teritorií.

Můj oblíbený mrakodrap

Můj oblíbený mrakodrap

Někde u Admiralty

Další den už nikam nespěchám. Vzhledem k tomu, že jdu spát někdy o půl páté, jsem rád, že se mi podaří vyhrabat z postele před jedenáctou. Po check-outu zajdu naproti hostelu k Indovi na vynikající vindaloo, o půl hodiny později chytám autobus na letiště. Mám sice časovou rezervu, ale když je doprava na ostrově pěkně ucpaná, začínám mít trochu starosti. Půl hodiny trvá jenom dojet na Causeway Bay, který je dvě zastávky metrem. Okolo Wan Chai se to naštěstí rozjíždí a jakmile přejedem tunelem do Kowloonu, už to jde plynule, na letišti jsem zhruba dvě hodiny před odletem.

Loučení s HK - vjezd do tunelu na Kowloon

Odbavení trvá asi deset minut. Právě kvůli tomu, jak byla moje letenka měněna, ji nemůžou jaksi najít v systému, self check-in nefunguje vůbec a na přepážce po mě požadují vytištěný itinerář (nestačí ani číslo letenky), po delší době ho někde najdu. Dále se mě dost vyptávají na to, kam letím po Singapuru, nevím jestli je to z důvodu kontroly výjezdu, ale musím vysvětlovat, že odtud jedu do Malajsie, odtud do Indonésie a odtud ještě nevím kam. Naštěstí mám vytištěnou letenku z Kuala Lumpur do Jakarty, takže je vše ok, takhle přísná kontrola mě dost zaskočila. Místa u okénka už jsou však plná, smůla, čeká mě čtyřhodinový let v uličce…

This entry was posted in Cestování, Hong Kong, Macao. Bookmark the permalink.

One Response to Zase jednou v Macau a Hong Kongu – zastávka po cestě do Singapuru

  1. Pingback: Hong Kong, Macao a Taiwan | zennie.cz

Leave a Reply

Your email address will not be published.

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>