Most a 100 druhů zmrzliny v Iwakuni a poslední dny v Japonsku

Do odletu zpátky do Evropy zbývají poslední čtyři dny. Do té doby se musíme vrátit do Ōsaky, odkud odlétáme. Máme na to dva dny, protože pak nám končí JR Passy. Jednu noc tedy rezervuju v Hiroshimě, zbylé dvě noci bychom chtěli spát v Ōsace, ale opět jsem to nevyřešil dřív a rozumné hotely jsou všechny plné. Nevadí, místo toho beru Kōbe, hotel kousek od nádraží Sannomiya (centrum města), levnější než Ōsaka a hlavně se znovu podívám do svého oblíbeného města, nikdy jsem tam nebyl přes noc.

Vyjíždíme z Kumamota asi v 10 ráno, v Hiroshimě se ubytováváme a pak se stavujeme na Itsukushimě. Tentokrát nám počasí vyšlo, slunečno, ale nahoru na Misen stejně nakonec nejedeme.

Konečně pěkné počasí v itsukushimské svatyni

Večer v Hiroshimě na okonomiyaki

Další den ráno se nakonec rozhodujeme jet do Iwakuni. Město, ve kterém jsem nikdy nebyl, je známé dvěma zajímavostmi – most Kintaikyō a zmrzlina. Most se spolu s mostem Shinkyō v Nikkō, o kterém jsem psal, tradičně považuje za jeden ze tří nejkrásnějších japonských mostů. Má za sebou už nějakou historii, poprvé byl postaven v roce 1673, avšak krátce po druhé světové válce byl stržen velkou vodou, mimo jiné i proto, že nebyly peníze na jeho údržbu, rekonstruován byl roku 1953.

Pohled na most Kintaikyō

Všech pět oblouků mostu

Druhá věc, která proslavila Iwakuni, je tedy zmrzlina. Je tu spoustu zmrzlináren s velice rozsáhlou nabídkou. Věděl jsem, že je tady jedna konkrétní známá, která nabízí 100 druhů zmrzliny. Zrovna když jsem vyprávěl o tom, že tady něco podobného je, ale nevím kde, tak jsme na ni narazili.

Známá zmrzlinárna

Úplný seznam v angličtině

Zmrzlina se dá koupit opravdu v nejrůznějších příchutích. Kromě různých klasických “normálních” je tam z těch zajímavějších např. česnek, nattō (hnusné fermentované sojové boby), sojová omáčka (to jsem teda měl i v Kanazawě), červená paprička, habanero, kari, rāmen (nudle na čínský způsob), kari, ochazuke (rýže s řasami a čajem), wasabi, ume (něco mezi švestkou a broskví), sůl (tu mají na více místech, prý není špatná), bifidus bacillus (ne, neptejte se mě na detaily), lotosový kořen, sezam, rýžový cracker, ječmen, hōjicha (pražený zelený čaj) nebo limonáda.

Mimochodem, při objednávání česnekové zmrzliny mě slečna upozorňuje, že má poměrně výrazný odér, jestli je to pro mě v pořádku. A není vůbec špatná.

Odpoledne zastávka v Hiroshimě, večer se přesouváme do Kōbe a ubytováváme se, nakonec není tak jednoduché hotel najít, ale když se s Japonci člověk domluví, tak pomůžou snad se vším a naráz nic není problém. Pak klasicky cesta do přístavu, chtěl jsem i do čínské čtvrti, ale není na to energie. V přístavu jsem poprvé v noci, je stejně působivý jako ve dne.

Přístavní věž

Noční výhled na Kōbe

Hlavní dominanty přístavu, Námořní muzeum a Přístavní věž

V přístavu se nachází jistá konstrukce (vzhledem k tomu, že je z drátu, zdráhám se použít slovo “socha”), kterou má na svědomí Frank Gehry. Nikdy se mi nepodařilo na ni narazit, až teď jsem ji tedy záměrně dohledal. Je to velká ryba (patří to k rybí restauraci) s názvem Fishdance. Právě to, že není z žádného kamene nebo ničeho podobného, jak to vypadá na fotkách, co jsem do té doby viděl, mě překvapilo. Uvnitř je světlo a rostou tam stromy.

Fishdance

Předposlední den trávíme v Kyōtu, poslední den v Ōsace, z mezinárodního letiště Kansai odlétáme ve 22:50 nočním letem do Istanbulu. Sbohem Japonsko, byl to skvěle strávený měsíc a zase snad příští rok, tentokrát na jaře…