Soutěska Taroko – přírodní div Taiwanu

Repost z fóra asiantitulky.cz

Dneska to bude méně vyprávění a více fotek ;)

Desátý den svého pobytu na Taiwanu jsem celý věnoval návštěvě národního parku Taroko. Dominantou tohoto parku (ale současně také jednou z přírodních dominant celého ostrova) je jednoznačně necelých 20 kilometrů dlouhá stejnojmenná soutěska táhnoucí se z centrální části ostrova až téměř k moři. Nejlepším výchozím bodem pro tento národní park je právě město Hualien, kde jsem předchozí noc spal.

Při vycházení z hostelu cca v 8:20 ráno jsem potkal Němku, která měla stejnou cestu jako já, tak jsme povyměňovali zkušenosti s cestováním po Taiwanu (evidentně měla v předchozích dnech podobný plán jako já, ve stejném hostelu v Kaohsiungu jsme se o den minuli a v Kentingu jsme byli stejný den). Byla už v Hualienu druhý den, přičemž ten první byla taky v soutěsce Taroko, takže mi trochu pověděla co a jak. První den viděla západní a střední část soutěsky, což vyžadovalo přesun taxi, a druhý den měla v plánu se porozhlédnout po západní části. Já zaprvé neměl čas trávit v soutěsce dva dny, zadruhé místo volání a placení taxi na 10 km se mnohem radši projdu, takže můj plán byl jednoduchý, prostě celou soutěsku za den projít ze západu na východ. Autobusem se dalo dostat právě buď na východní okraj, nebo do vesničky Tiansiang v západní části, přesuny mezi těmito místy byly realizovatelné jen buď pomocí taxi nebo jednoduše pěšky. Soutěskou přímo prochází silnice zvaná “central cross-island highway” (jedna z pouhých tří silnic, které spojují východ ostrova se západem skrze hornatý střed). A pod pojmem “highway” jsem si mylně představoval něco honosnějšího. Cesta má dva úzké pruhy (které občas splývají jen v jeden), je šíleně klikatá atd, při tom, jakou jel autobusák rychlostí a ještě předjížděl, jsem měl chvílemi docela strach.

První pohled z busu na řeku

Někdy v 10 hodin jsem dojel do vesničky Tiansiang a nakoupil si zásoby vody na cestu. Na to, abych se dostal na druhou stranu soutěsky, jsem měl 8 a půl hodiny, takže jsem se rozhodl ještě před tím vypravit na druhou stranu – asi 3 km západně od vesnice měl být nějaký vodopád.

Cesta k vodopádu vedla přes několik tunelů ve skále. Některé kromě toho, že byly dlouhé, se i klikatily (není případ tohoto), takže když jsem neměl baterku, jsem musel několikrát použít blesk, abych aspoň trochu viděl, kam jdu ;)

Po cestě k vodopádu Baiyang

Po cestě k vodopádu Baiyang

Po cestě k vodopádu Baiyang

Po cestě k vodopádu Baiyang

Po cestě k vodopádu Baiyang

Vodopád Baiyang... čekal jsem teda něco většího, málem jsem jej přehlédl. Každopádně stezka pokračovala dál, za dalším tunelem se měly nacházet nějaké další pěkné vodopády, bohužel trasa byla kvůli sesuvům půdy zavřená.

Zpět v Tiansiangu

Krátce po vyjítí z Tiansiangu

Krátce po vyjítí z Tiansiangu

Central cross-island highway

No a takto nějak vypadá slavná central cross-island highway. Pro lidi, kteří chtějí celou soutěskou projít, nezbývá jiná možnost než jít po silnici, protože (kromě dvou nejznámějších míst) žádná zvláštní stezka pro chodce není. On to teda nikdo nedělá, nepotkal jsem žádného jiného blázna, co to šel pěšky, všichni měli buď auta, motorky nebo se vozili taxíkem.

Makak

Pavilon s informacemi o central cross-island highway

Pavilon s informacemi o central cross-island highway

Pavilon s informacemi o central cross-island highway

Cesta soutěskou

Cesta soutěskou

Cesta soutěskou

Cesta soutěskou

Cesta soutěskou

Cesta soutěskou

Cesta soutěskou

Cesta soutěskou

Cesta soutěskou

Cesta soutěskou

Cesta soutěskou

Cesta soutěskou

A tady začíná “Tunnel of Nine Turns”, nejznámější a nejužší část soutěsky. Úsek je asi 2 km dlouhý a cesta pro chodce vede zvlášť (silnice je vedena tunelem).

Tunnel of Nine Turns

Tunnel of Nine Turns

Tunnel of Nine Turns

Tunnel of Nine Turns

Tunnel of Nine Turns

Tunnel of Nine Turns

Tunnel of Nine Turns

Pohled dolů na řeku v nejužším bodě

A nahoru

Tunnel of Nine Turns

Tunnel of Nine Turns

Tunnel of Nine Turns

Konec "nine turns"

Cesta soutěskou

Doprava byla natěsno nejen v rovině horizontální, ale i ve vertikální... :)

Cesta soutěskou

Cesta soutěskou

Cesta soutěskou

Ten útes naproti je vysoký přes 1000 m

Cesta soutěskou

Cesta soutěskou

Další část soutěsky ("Swallow Grotto"), kde byla zvlášť vedena cesta pro chodce, takže zde zastavovala auta a autobusy - organizované zájezdy. Snažil jsem se vyfotit výšku útesu vzhledem k lidem, ale marně :)

Swallow Grotto

Swallow Grotto

Swallow Grotto

Swallow Grotto

Swallow Grotto

Swallow Grotto

Swallow Grotto

Swallow Grotto

Swallow Grotto

Celou dobu jsem si říkal, jak je možné, že se tam doprava nezaseká, nikdo se nemusí extra vyhýbat... a hle, první komplikace, čekal jsem asi 5 min na odblokování tunelu.

Prý "aboriginal statue". Národní park je taky domovem jednoho z taiwanských domorodých kmenů.

Blížím se ke konci

Cesta dále k pobřeží

Cesta dále k pobřeží

A toto je Eternal Spring Shrine - svatyně věnovaná obětem při stavbě silnice (viz jednu z fotek z pavilonu s informacemi dříve)

Cesta ke svatyni byla odbočka z mé trasy, ale vzhledem k tomu, že na autobusovou zastávku to bylo zhruba 2 km, měl jsem hodinu čas a cítil jsem se, že pořád nemám dost, tak jsem ještě odbočil na vedlejší trasu a o pár kilometrů si cestu prodloužil stezkou přes dva chrámy.

Eternal Spring Shrine

Což se mi vymstilo, nečekal jsem, že povede celou dobu po takovýchto schodech a ty budou sakra dlouhé.

Na odbočce přes chrámy

Na odbočce přes chrámy

Na odbočce přes chrámy

Na odbočce přes chrámy

Na odbočce přes chrámy

Na odbočce přes chrámy

Na odbočce přes chrámy

Zpět na hlavní cestě téměř u pobřeží

A další dopravní komplikace, které vedly k tomu, že to takhle asi minutu stálo, pak vylezlo pár řidičů a šli si to zřejmě vyříkat.

Nakonec jsem došel, respektive spíš doběhl, protože jsem se tou prodlouženou trasou dost zdržel a zjistil jsem, že když nepoběžím, tak mi ujede poslední autobus do civilizace. No po nasednutí do autobusu jsem byl unavený značně.

Hualien

Po příjezdu jsem pozjišťoval spoje a rozhodoval se, jestli jet hned to Taipeie, nebo zůstat přes noc v Hualienu. Pro cestu do Taipeie hned mluvilo to, že tam budu mít celý následující den volno a nebudu muset platit hostel v Hualienu (který byl relativně drahý), pro nocleh v Hualienu mluvilo zase to, že bych si hned odpočinul, mohl bych jet i levnějším vlakem (takhle nezbývalo, než zaplatit ten nejdražší, abych byl v Taipei ještě v rozumnou dobu) a taky to, že výhled z vlaku na téhle trase je velice krásný (což mě mrzí, že jsem neviděl). Nakonec jsem se rozhodnul se přesunout hned do Taipeie, takže jsem se vrátil na hostel, vyzvedl si věci, zarezervoval nejlevnější ubytování v centru Taipeie a jel jsem. Cesta nejrychlejším vlakem trvala 2 h (jinak 3-4 h).

Nádraží ve Hualienu

Nejnovější vlak v provozu na taiwanských železnicích

Jízdenka

No dojel jsem, z posledních sil jsem se v Taipei dobelhal do hostelu (to byl taky boj… daleko od metra, do hostelu se chodilo přes nějaké bylinkářství, jehož personál anglicky neuměl a vždy jen volal majitelku hostelu, jejíž angličtině jsem přes ten telefon sotva rozuměl). No po sprše jsem skočil do postele a padl únavou.