Repost z fóra asiantitulky.cz
Na tento den jsem měl plán docela jednoduchý. Jediné, co jsem potřeboval splnit, bylo přesunout se z Kaohsiungu do Hualienu – Hualien je největší město na východním pobřeží, které je hornaté a nepříliš obydlené. Cesta z Kaohsiungu trvá podle třídy vlaku od pěti do sedmi hodin. Takže předchozí den večer jsem zarezervoval hostel v Hualienu a zjistil spoje, stačilo mi vyjet okolo druhé hodiny odpolední, tím pádem jsem měl čas se ráno věnovat samotnému Kaohsiungu, na který mi do té doby nezbyl téměř žádný čas, ačkoli už jsem tam spal několik dní.
Toto byl sice plán vymyšlený den předem, jenže po pozdním příjezdu a námaze z předchozího dne se vstávání na zvonění budíku v 9 ráno ukázalo býti nemožným. Nakonec se mi nepodařilo vstát dřív než někdy v 11 – pořád mi zbývaly tři hodiny.
U Love River ve dne
U Love River ve dne
U Love River ve dne
V Kaohsiungu toho tolik k vidění není, spíš jsou jednotlivá zajímavá místa na všemožných periferiích města. Já měl v plánu navštívit ostrov Cijin, který se nachází přímo kousek od centra a je proslulý především trhy s mořskými plody. Bohužel cesta tam se ukázala značně delší, než se zdála, stejně tak jako únava. Takže jsem se unaven doloudal do přístavu, odkud se dalo přeplout na ostrov (přeplutí trvá asi dvě minuty), a měl jsem akorát čas se pomalu otočit a jít vyzvednout věci do hostelu a spěchat na nádraží. Metro ze zastávky, která náhodou byla poblíž, odjíždělo až za půl hodiny (takový interval mě překvapil, na to že byl všední den okolo poledne), to bych nestíhal, tak jsem se vydal zpátky pěšky a ještě se mi podařilo zabloudit. Takže když jsem konečně dorazil do hostelu, pobral jsem všechna zavazadla a spěchal na nádraží.
Brána do přístaviště
Přístav
Hlídka přístavu...?
Ze zvědavosti jsem koukl na ceny benzinu... Vychází okolo 13 Kč ;)
Asi poprvé jsem byl donucen promluvit pár slov čínsky, když jsem dostal chuť na nějaké pití a nebyl nikdo, kdo by mi ho koupil :) Zase jsem vyzkoušel něco zajímavého - opět čaj s mlékem, ale s kokosovým mlékem, ve kterém plavaly kousky čerstvého kokosu. Super.
Z vlaku
Náhodně z vlaku. Cesta mi trvala asi 6 hodin včetně jednoho přestupu. Webový systém pro hledání spojů s přestupy ani dokonce počítat neumí, hledal jsem spoj nadvakrát… protože asi není běžné přestupovat. Systém tratí na Taiwanu je totiž velice primitivní – když odečtu vysokorychlostní trať HSR (která je vedena na vlastních kolejích a patří jinému vlastníkovi než “obyčejné” tratě) a pár slepých krátkých “branch lines” tak… jediná trať, která na Taiwanu je, je okružní linka kolem ostrova. Tudíž stačí sednout do nějakého vlaku a dostane se člověk dřív nebo později kamkoli ;)
Z vlaku
Po dvou hodinách jízdy se začaly objevovat hory. Výhled byl opravdu pěkný, občas se mihly vodopády, které jsem bohužel nestíhal fotit, na druhé straně moře.
Z vlaku
Z vlaku
Z vlaku
Z vlaku
Škoda byla, že se stmívalo relativně brzy, takže asi polovinu hornatého pobřeží jsem projel za tmy. Stejně to bylo druhý den, kdy jsem projel zbytek pobřeží taktéž až v noci :(
Po příjezdu do Hualienu.
Můj hostel se naštěstí nacházel jen asi 200 m od nádraží, i tak mi ale chvíli trvalo ho najít. Spal jsem v “dorm” pro 12 lidí úplně sám, nikde nikdo. Dorazil jsem někdy po osmé hodině, bohužel jsem byl natolik unavený, že jsem akorát poseděl u internetu, vymyslel program na následující den a šel spát. V samotném Hualienu je k vidění jen pár věcí – nejznámější atrakcí je Ocean Park – kromě obrovského akvária je možné zde zhlédnout skvělá představení cvičených ryb, tuleňů a dalších – viděl jsem na videu od kamaráda, působivé; nicméně kromě nedostatku času mě od toho odradilo vstupné ve výši v přepočtu přes 500 Kč, takže jsem si to nechal ujít.
Pingback: Hong Kong, Macao a Taiwan |