Přírodní rezervace Alishan

Repost z fóra asiantitulky.cz

Jak jsem dříve, tohoto dne jsem se odpojil od svých známých a vypravil se dále na jih na vlastní pěst. Mým cílem na tento den bylo dojet do přírodní rezervace Alishan, trochu se projít a dostat se na jih do města Kaohsiung, což je druhé největší město na ostrově. Alishan se nachází ve vnitrozemí, asi 80 kilometrů od pobřeží, a existuje několik způsobů, jak se tam dostat. Když vyloučíme auto/taxi, tak zbývá autobus nebo horský vláček. A jelikož “Alishan Forest Railway” je známá jako taková atrakce sama o sobě, rozhodl jsem se pro tuto variantu, třebaže je dražší, delší a jezdí jen dvakrát denně v ne úplně vyhovujících časech. A zpátky jsem se pro změnu rozhodl pro autobus. Jelikož je tato trať proslulá mezi turisty (hlavně teda místními, ačkoli já jel s nějakým Američanem a bandou holek z Malajsie) a v tu dobu zrovna začínalo nejoblíbenější období (=kdy kvetou ovocné stromy), je vhodné rezervovat lístky předem – pro mne to udělala kamarádka den předem – a chytl jsem poslední místo.

Nádraží v Changhua. Výchozí bod pro cesty do rezervace Alishan je město Chiayi ležící asi hodinu a půl cesty jižně od Changhua.

Ve vlaku

Takto to vypadá v taiwanském vlaku střední třídy – kromě rychlovlaků HSR jsou třídy tři, podle rychlosti a ceny. Systém vlaků na Taiwanu je úžasně jednoduchý; vzhledem k tomu, že pobřeží je obydlené a uprostřed ostrova jsou vysoké hory, existuje v podstatě jedna okružní linka okolo ostrova :) Pouze v jednom místě (v blízkosti města Hsinchu na severozápadním pobřeží) je tato linka rozbočena na dvě a pak existují asi 3 krátké “branch lines”. A pak teda ještě vysokorychlostní HSR trať Taipei-Kaohsiung.

Stejně jako v Japonsku se magnetické lístky při vystupování odevzdávají (a recyklují se), takže jsem si je aspoň vyfotil na památku ;)

Vlak japonské výroby, který byl nedávno uveden do provozu, pojmenovaný Taroko podle soutěsky nacházející se na východě ostrova. Prý je to "tilting train", s jeho zavedením se cesta mezi městy Taipei a Hualien (kde tento vlak jezdí) zkrátila ze tří hodin na dvě.

Nástupiště pro Forest Railway

Vlak jezdící na Forest Railway

Vlak jezdící na Forest Railway

No a takto to vypadá uvnitř. Trať je úzkokolejná, její stavba začala už v roce 1899, cestující přepravuje od roku 1916. Celková délka tratě je 72 km, jízda trvá za normálních okolností tři a půl hodiny. V současné době však trať podléhá v jednom místě rekonstrukci, což znamená, že se musí ujít asi 500 m pěšky a přestoupit do druhého vlaku. A aby to stihli ujít i američtí turisté, tak se čeká dlouho a celková doba se prodlužuje na čtyři hodiny a deset minut. Hlavní trať oplývá 47 tunely a 72 mosty a vlak během několikahodinové jízdy překoná převýšení téměř 2200 metrů (horní stanice se nachází v nadmořské výšce 2216 m. n. m.) a prochází třemi různými klimatickými zónami. Z horní stanice vycházejí ještě další dvě tratě, jedna je mimo provoz, druhá vede na horu Jhushan, každé ráno tam vyjíždí dva vlaky před svítáním, aby stihli lidi pozorovat nádherný úsvit nad horou Yushan (3952 m. n. m., nejvyšší hora SV Asie). Doteď mne mrzí, že jsem tuto záležitost nezahrnul do svého plánu.

Výhled z vlaku

V ceně jízdenky je i zásoba pitné vody ;)

Výhled z vlaku

Výhled z vlaku

Výhled z vlaku

Výhled z vlaku

Vystupování a přesun do druhého vlaku (kvůli opravě trati)

Přesun do druhého vlaku

Asi v půlce vběhla do vlaku babička a začala nabízet balené obědy za 100 NTD (cca 60 Kč). Než jsem však od spolucestujících byl schopen zjistit, co v tom je a kolik to stojí, tak byla babička pryč a zbytek cesty mi kručelo v břiše a mračil jsem se a prskal na ostatní, kteří vedle mě požírali skvěle připravený a levný oběd (maso, rýže, zelenina, ale vypadalo to velmi chutně).

Přesun do druhého vlaku

Přesun do druhého vlaku

Čajové plantáže dole na fotce. Alishan je také známý produkcí čaje ("high-mountain oolong").

Výhled z vlaku

Výhled z vlaku

Dorazili jsme.

Čtyři hodiny ve vlaku uběhly rychle, ale… byl jsem trošku zklamán. Když se zpětně dívám na fotografie, tak si říkám, že to bylo pěkné, ale když jsem tam tehdy byl… tak mi to vychvalování “Forest Railway” přišlo trochu (trochu hodně) nadnesené. Většinu cesty není vidět naprosto nic, jen málokdy se naskytne pěkný výhled. Samozřejmě teda nelituju, z autobusu bych toho viděl ještě méně.

Nahoře ve vesničce

Vystoupil jsem a přemýšlel, co teď. Problém byl, že jsem měl jen necelé tři hodiny času (z nichž jednu jsem zabil zorientováváním se ve vesnici a obědem, protože mi to tam přišlo tak zmatené, že mi nepomohl Rough Guide, Lonely Planet ani mapy pro turisty na místě). Tak málo času jsem měl proto, že jsem neplánoval strávit zde noc… a jel jsem sice prvním ranním vláčkem, ale právě ony necelé tři hodiny zbývaly do odjezdu posledního autobusu zpět do Chiayi. Někdo se mě dříve ptal, jestli to má cenu, ale mělo, já chtěl totiž hlavně vidět ten vlak (když je to tak vychvalované) a zbytek zabít nějakou procházkou. A přestože v Alishanu se dá chodit po vyznačených stezkách celé dny, já si udělal hodinu a půl dlouhý okruh, který byl sice trošku uspěchaný (holt jinak to nešlo), ale velmi pěkný.

To, co prosvítá na úbočí kopce, je právě ona železnice vedoucí na Jhushan (který je vlevo od záběru).

Tržiště. V blízkosti nádraží se nachází pouze malá vesnička, jinak nikde nic.

Obchody

... hlavně teda, že mají Starbucks Coffee ;)

Jídlo

No a oběd, sice je to asi nejhorší a nejlevnější podoba jídla, co se dá sehnat, přesto bych takové věci mohl jíst denně ;) Stejně jako v Japonsku se zde dá ve všudypřítomných obchodních sítích koupit veliká škála jídel (obvykle nudle nebo rýže s masem, ale na tisíc způsobů), která jsou hotová, pouze vám je ohřejí v mikrovlnce a může se jíst. Rychlé, dobré a levné. Vlevo hroznový džus a “melounový chleba”, který pochází z Japonska a taky jsem si ho nostalgicky dal právě poprvé od návratu z Japonska… ale tak dobrý jako ten v Japonsku nebyl.

Ve vesničce

Všechny stromy kvetly

Hurá na procházku do přírody

Zmiňoval jsem, že právě březen je oblíbené období kvůli tomu, že kvetou ovocné stromy.

A vypadalo to pěkně.

Taky mě překvapilo množství stromů, které měly různým způsobem zajímavé kořeny - často u nich byly cedule s popisem.

Zajímavé kořeny

Zajímavé kořeny

Z procházky

Kvetoucí stromy

Všude bylo nezměrné množství turistů a hlavně fotografů.

Kvetoucí stromy

A má nejoblíbenější fotka už v upravené verzi (až na výjimky sem házím pouze originální, neupravené fotografie).

Na procházce

Další podivné stromové kreace

Jezero mladší sestry

Jezero starší sestry

Proč toto pojmenování? Pověst říká, že dvě sestry náležící k domorodým kmenům, které zde kdysi žily, se zamilovaly do stejného muže. Žádná z nich nechtěla ani zlomit srdce své druhé sestry, ani se zříct lásky k onomu muži, takže každá z nich se dobrovolně utopila v jednom z těchto jezer. Lidé byli tímto příběhem dotčeni a pojmenovali jezera podle nich.

Jezero starší sestry

"Zlaté prase"

"Drak a fénix"

Na tenhle úkol je má představivost moc slabá :)

"Forever one heart"

Pařez-sopka

... netuším, co by tohle mělo připomínat

Zpět v civilizaci

Chrám opodál

V chrámu

Zase nějaká podivná přírodní kreace...

Kdyby někoho zajímalo, jak vypadají taiwanské drobné ;)

Zpět ve vesničce.

Vrátil jsem se do informačního centra, abych se přeptal, kde je autobusová zastávka. A také, že ověřím jízdní řády, ačkoli jsem se na ně díval předem na netu. A co jsem zjistil? Že autobus, který měl za 15 minut jet, nejede a jede poslední autobus za hodinu a půl (což pro mě znamenalo problém, měl jsem krosnu v úschovně v Chiayi, o které jsem měl pocit, že zavírá v 6, a taky jsem se musel dostat v rozumném čase do Kaohsiungu) a kromě toho, lístky se kupují předem a jsou vyprodané, je možné pouze stát a stát vyčerpaný v buse, který jede 2 hodiny z hor po serpentinách, není úplně příjemné. Takže jsem si nakoupil další jídlo a seděl jsem hodinu na lavičce… na víc už jsem nenasbíral dostatek energie. No nakonec všechno dopadlo dobře, protože úschovna zavírala až v 8 (přijel jsem o půl osmé) a navíc v autobuse zbylo pár volných míst na sezení (a ještě vedle mne seděla Japonka, takže jsem měl příležitost prohodit pár slov).

Konečně v buse

Místní známé "Sea of clouds" (takovéto mraky jsou k vidění pravidelně každé odpoledne). Řidič autobusu na chvíli zastavil a nechal nás vystoupit.

"Sky of clouds"

Takže jsem úspešně dojel do Chiayi, úspěšně si sám koupil lístek (úroveň angličtiny je zde bídná, takže jsem byl vděčný za svou znalost čínských znaků a řešil jsem většinu věcí pomocí papírků ;) ) a nasednul do prvního vlaku směr Kaohsiung (na okružní lince jezdí vlaky každou chvíli, takže nebylo třeba čekat déle než pár minut). Cesta nejrychlejším vlakem do Kaohsiungu trvala hodinu a půl.

Konečně v Kaohsiungu

Před nádražím.

Kaohsiung byl dále mou základnou pro pár dalších dnů, rezervoval jsem si ubytování v hostelu na 3 noci. Majitel hostelu doporučuje jízdu autobusem (to než bych našel…) nebo metrem (což nezkrátí cestu o tolik, protože zastávka je pořád kus cesty od hostelu) nebo pěšky, že to trvá od nádraží asi 20 minut, tak jsem vybral poslední variantu. Bohužel to bylo tak třikrát dál než jsem čekal z mapy, táhl jsem krosnu a v ruce ještě batoh a nakonec jsem bloudil a nemohl hostel najít, tím pádem mi cesta z nádraží trvala asi hodinu, takže únava značná. Dorazil jsem po desáté hodině a ještě jsem musel půl hodiny čekat na majitele hostelu (který si prý odskočil na večeři na trh), tak jsem aspoň poseděl a pokecal s jeho přáteli, kteří seděli a popíjeli před hostelem.

Stanice metra po cestě

Další stanice metra ;)

Chrám po cestě ;)

A mé stanoviště na další tři noci. Malá ale útulná místnost, vlastně jedinkrát na celé cestě, kdy jsem se rozšoupl a dovolil si single room - proč ne, vyšla totiž levněji než dorm v ostatních hostelech, kde jsem během cesty spal.