Repost z fóra asiantitulky.cz
Okolo poledne jsme s kamarádkou vyrazili do Taipeie a následně směr městečko Jiufen (Jioufen, Chiufen…). Toto městečko se nachází asi hodinu cesty z Taipeie směrem na severovýchod, v těsné blízkosti pobřeží. Stejně jako sousední městečko Jinguashi (ve kterém jsem teda nebyl) je to město, které se v minulosti proslavilo těžbou zlata. Doly už jsou sice roky zavřené, v Jinguashi se ale nachází velké muzeum týkající se právě těžby zlata. Teď jsou však obě městečka (a hlavně Jiufen) známá úzkými klikatými uličkami, které jsou posety různými obchůdky a tradičními čajovnami. Takže náš program zase vypadal tak, že jsme půl dne téměř jenom jedli ^^ Mimochodem, právě podle uliček tohoto města byl natočen známý Ghibli film Cesta do Fantazie.
Centrum městečka Rueifang. Posloužilo jen jako přestupní stanice, sem se dá dostat z Taipeie vlakem, dále je třeba pokračovat autobusem. Mimochodem, jízda autobusem na Taiwanu je také docela zážitek. Uličky jsou všude strašně úzké a klikaté (ok, kromě velkoměst), na cestách je plno hrbolů a kanálů, což řidiče (soudě podle rychlosti jejich jízdy) evidentně vůbec neštve. I v sedě to mnou docela házelo, natož když jsem v buse stál. A to se týkalo všech busů, kterými jsem na Taiwanu jel, s výjimkou jediného – dálničního.
Sice to vypadá jako pěší zóna, ale to není pravda. Sem tam projede motorka (a rozhodně nijak pomalu, často jsem se lekl) a párkrát projelo i auto (lidi byli nuceni se nacpat do krámků nebo se přitlačit ke zdem po okrajích).
Právě Jiufen je další místo (zmiňoval jsem v povídání o Taipei), kde člověk narazí na ohromné množství Japonců. Několikrát jsme potkali i celé skupiny Japonců s průvodcem. Také hodně nápisů zde je v japonštině, dokonce i v korejštině, ačkoli mluvenou korejštinu jsem nepostřehl ani jednou (ale nemám na ni teda ale tak vytrénované uši jako na japonštinu).
Posype a polije se to ještě několika dalšími věcmi a ve výsledku to vypadá takto. Chuť? Při prvním soustu mi to teda rozhodně nebylo moc příjemné, při dalších… jsem si začal říkat, že to není zas tak špatné (navzdory tomu, že většina cizinců to prý nesnese). “Smrad” už je zde znatelnější, trochu jiný, než tomu bylo v případě tofu v polévce. Ale zase naopak, tentokrát mi smrad vůbec nevadil, ale když jsem procházel okolo stánků s tofu dále na Taiwanu později, tak už mi to tak příjemné nebylo. Ale rozhodně to podle mě žádný příšerný smrad není (na rozdíl od toho, co jsem slyšel dříve od známých a četl na netu).
Počasí se začlo kazit a my, s plnými žaludky, se rozhodujeme pokračovat dále – do města Keelung.
Pingback: Hong Kong, Macao a Taiwan | zennie.cz