20. červenec 2015
Poslední den výpravy nás čeká v podstatě jen cesta domů, ale vzhledem ke vzdálenosti, stavu cest a zajímavé krajině je i toto nadlouho. Jen dostat se z Valbonë hornatým severem Albánie k pobřeží, což je vzduchem několik desítek kilometrů, je záležitostí mnoha hodin.
Vyjíždíme brzo, musíme totiž stihnout být po osmé ve městečku Fierzë, a tam je to více než hodinu cesty. Fierzë se totiž nachází na východním konci jezera Komani a v devět hodin ráno vyplouvá trajekt na západní cíp jezera. Přejezd jezera trajektem cestu podstatně zkracuje – trvá dvě hodiny, zatímco jezero po horských cestách objet trvá okolo šesti hodin. Ještě podstatnější důvod je ale to, že plavba po jezeře je krásná a nejeden zdroj ji uvádí jako nejkrásnější plavbu v Evropě.
O čtvrt na devět tedy i s autem najíždíme na trajekt, v celou vyplouváme.
Cesta trvá dvě hodiny a musím říct, že ocenění nejkrásnější plavby v Evropě jí není přisuzováno náhodou. Jezero je po celou dobu velice úzké a často lemováno strmými skalami, čímž připomíná fjordy. V klidné vodě se zrcadlí okolní krajina.
Po cestě ještě velice brzo zjišťujeme, že tu nejsme jako Češi sami – ne že by to bylo překvapivé. Při nástupu totiž zahlédneme červenou dodávku s brněnskou registrační značkou. Na majitele narážíme brzo, jedná se o postarší manželský pár pravidelně cestující s dodávkou v úpravě, ve které se dá v pohodě bydlet.
Po dvou hodinách dojíždíme na konec jezera. Vyjíždíme a na pobřeží nás čeká ještě dlouhá cesta. Ne vzdálenostně, ale časově, moc se tady totiž spěchat nedá.
Už od včerejška se rozhodujeme, kde se po cestě zastavíme. Chceme navštívit jedno město. Původní plán byl Sarajevo, případně Mostar, ale tam budeme moc pozdě. A Podgorica je prý špinavá hnusná díra, tak nakonec si zastávku vybíráme ještě v Albánii – ve Skhodëru. Od jezera to trvá zhruba hodinku a půl.
Ve Shkodëru nakonec netrávíme moc času – cesta domů bude trvat dýl, než bychom si přáli. Takže se procházíme po hlavní třídě, dáváme si oběd v restauraci, děláme poslední nákupy, dáváme si na cestu zmrzlinu a hurá do auta.
Pak už nás čeká jen cesta domů s několika krátkými zastávkami v Bosně a v Maďarsku. Chorvatsko prospím úplně. Naivně jsme odhadovali, že bychom kolem čtvrté až páté mohli být v Brně, místo toho totálně vyřízení dojíždíme v devět ráno. Loučíme se a jdu se domů odměnit zaslouženým spánkem. Albánské hory jsou krásné a Expedition Clubu patří jako vždy palec nahoru za vydařenou akci!
Pingback: Balkán | zennie.cz