24. srpen 2015
Ráno se budím brzo, okolo půl sedmé. Doufám v nízkou či nulovou oblačnost, aby byly dobře vidět hory na protější straně jezera. Bohužel je naprosto zataženo, což ve výsledku není vůbec na škodu, protože ranní barvy jsou úžasné. Procházím se tedy chvíli s foťákem po venku a pak jdu ještě na hodinku spát.
Ranní barvy
Ranní barvy
K snídani se podává těžko identifikovatelná kaše. Upřímně žádný zázrak. Pak se zase vyrážíme projít podél jezera. Začíná se vyjasňovat.
Snídaně
Ranní procházka
Ranní procházka
Ranní procházka
Ranní procházka
Předchozí večer jsme se s Markusem radili, co podniknout. Možností je tady dost a CBT zorganizuje leccos na přání. Asi jsou tu populární vyjížďky na koních, ale stojí to šílené prachy a mně se do toho ani nechce. Nakonec volíme možnost nechat se odvézt do “pohádkového kaňonu” Skazka. Doprava nevyjde draho a zní to zajímavě.
Cesta ke Skazce
Takže zhruba v 11 pro nás přijíždí auto. Cesta trvá okolo půl hodiny, nejprve dále na východ podél jezera a pak odbočujeme na poslední 2 km jižně po prašné cestě. Na místě se platí vstupné asi 10 Kč nebo něco podobného. Velice příjemné, po roce v Číně jsem totiž stále zvyklý na tamní přemrštěné ceny. Na parkovišti stojí pár aut, v kopcích v okruhu 200 metrů od parkoviště se pohybuje pár desítek lidí, ale s každými pár dalšími minutami chůze se počet lidí zásadně snižuje, až snadno docházíme k místům, kde vůbec nikdo není.
Cesta ke Skazce
Skazku jsem před cestou sem vůbec neznal – tudíž jsem vůbec netušil, co si mám představit, když mi tvrdili, že je to “pohádkový kaňon”. Takže jedno velké překvapení (ostatně to ani není kaňon), nicméně jednoznačně pozitivní. Krásné místo, které stojí za to navštívit. Více na fotkách.
Skazka
Skazka
Skazka
Skazka
Skazka
Skazka
Skazka
Skazka
Procházíme se tady asi hodinu a půl, pak už musíme mizet. Necháváme se vyhodit v Bokonbayevu, já se totiž musím vracet do Bishkeku, v noci mi letí letadlo. V Bokonbayevu teda ještě zajdeme na oběd a pak sháním zase sdíleného taxíka do Bishkeku.
Na obědě. Ptal jsem se, jestli mají pivo. Byli muslimové, takže prý neprodávají. Za chvíli ho ale stejně přinesla, že mi pro něj zašla do obchodu :)
Cesta do Bishkeku zase trvá okolo čtyř hodin, z nichž velkou část prospím.
Cesta do Bishkeku
Před příjezdem do Bishkeku se nás řidič ptá, kam chceme hodit… odpovídám, že je mi to jedno, klidně na autobusové nádraží. Velká chyba, nádraží je na opačné straně města, než odkud jedeme… a všichni ostatní se nechávají odvézt na konkrétní místa, takže nádraží vyjde až nakonec. Takže i když dojedeme do Bishkeku, objíždíme všechna předměstí, což trvá více než hodinu. Na jednu stranu je to příjemné, objet město dokola, překvapila mě sídliště, ke kterým vůbec nevedla asfaltová cesta. Nicméně jsem byl domluvený se Samarou, že se ještě večer uvidíme, a tudíž mi dvě hodiny ježdění po městě moc nesedly, navíc, když nemám kyrgyzský mobil a nemám ji jak kontaktovat. Nakonec, když řidič zaveze posledního, se domlouváme, že mě za drobný příplatek odveze zpátky až na hostel. Už se mi nechce ztrácet další čas.
Kdesi na předměstí Bishkeku
Dojedu tedy na hostel, připojuju se na wifi a volám Samaře. Akorát se dneska vrátila z Oshe. Dáváme si sraz na rohu dvou ulic, to se ukazuje trochu záludnější, protože “Sovětskaja” už dneska neexistuje, přejmenovali ji, ale všichni to používají dál, takže není problém se doptat. Jdeme spolu na shawarmu, pak pešky na Ala-Too. V noci to tu vypadá úplně jinak než přes den. Šedá barva není vidět a naopak všechno je nasvětleno různobarevnými světly. A je tu velice živo, sedí tady spoustu lidí… stejně jako my, povídáme si zhruba dvě hodiny, a pak je čas jít. Doprovázím Samaru na taxi a jdu zase pěšky zpátky na hostel. Vyzvedávám věci, dávám si pivo s kolegou ze Slovenska, na kterého jsem na hostelu narazil, a na jednu ráno jdu dolů na taxíka. Po čtvrté ranní odlétám do Ulaanbaataru.
Noční Ala-Too
Čtyři dny v Kyrgyzstánu jsem, myslím, využil optimálně. A i když času bylo málo, rozhodně to stálo za to. Určitě bych se do Kyrgyzstánu hned vrátil, tentokrát na delší dobu…
Dobrý večer! :)
Na vašem blogu mám přečtené snad veškeré příspěvky, co jste kdy zveřejnil. Musím říct, že máte neuvěřitelné zážitky a strašně ráda o nich z vašich vyprávění čtu. Když jste po svém příspěvku o Íránu dlouho nic nezveřejnil, bála jsem se, že se vám něco stalo, nebo jste s tím nadobro skončil. Ale jsem opravdu ráda, že si vždy najdete čas a pokračujete ve psaní i nadále. Zpříjemňujete mi dlouhé večery a směny v práci! Přeji vám jen samé parádní zážitky a budu se těšit na další články. :)
Pingback: Kyrgyzstán | zennie.cz