Hirosaki – rozkvetlé sakury pod zasněženou horou Iwaki

26. duben 2014

Po poradě z babičkou z minshuku jsme na dnešek naplánovali výlet do Hirosaki. Tam jsme tak jako tak chtěli, ale dneska to vypadá na nejlepší počasí a sakury jsou v plném rozkvětu. Právě na jejich pozorování je Hirosaki jedno z nejvyhlášenějších míst v celém Japonsku. Kromě toho nás babička navnadila na “jablečný” onsen v městečku Ōwani po cestě a taky na to, ať se v Hirosaki zdržíme až do noci na noční pohled na sakury, které jsou osvětlené, o čemž jsem neměl tušení a ani jsme to neměli v plánu, protože přece jen je to do Hirosaki skoro dvě hodiny cesty. Cestu si po dohodě zkracujeme po dálnici. Přestože je rychlostní limit na dálnici jen o málo vyšší než mimo (70 km/h), cesta je dobrá, takže se tu dá jet o kus rychleji, klidně dvojnásobkem (dokud vás nechytí policie, ehm), takže časová úspora nám za těch 1000 yenů mýtného (cca 40km úsek) stojí.

Okolo půl jedenácté sjíždíme z dálnice nedaleko Hirosaki a rozhodujeme se pokračovat k národnímu parku Shirakami-Sanchi, který je ještě o 40 km dál. Shirakami-Sanchi je nepříliš známý UNESCO park s velice pěknými scenériemi, problém je, že jsme tady na něj příliš brzo. Počítáme s tím, že většina NP bude ještě zavřená, stejně tak se nedostaneme do západní části parku (která by měla být mnohem hezčí, ale nezpevněná cesta, která tam od východu vede, otvírá až v polovině června, a objet celý NP je na půl dne. Doufáme však, že se dostaneme k vodopádům Anmon, které jsou nedaleko pěšky od vstupu do parku.

Zhruba 20 km před vstupem do parku je Visitor Centre, tak tam zastavujeme a zjišťujeme, že úplně všechny silnice projíždějící parkem jsou zavřené, stejně tak všechny pěší trasy, s výjimkou nějakého okruhu po bukovém lese, a i u toho je zpřístupněná jen část. Konkrétně kratší 15min okruh, jak nás vzápětí informuje slečna u přepážky, která se asi musí hodně divit, co tady v tuto roční dobu chceme. Prý je všechno kompletně pod sněhem. No, když už jsme tady, tak se na ten bukový les zajedeme podívat, čas na to máme.

Dorážíme k začátku stezky, která jde do kopce a je pod hromadou ztvrdlého sněhu. Vzhledem k tomu, že (minimálně v nížíně) bylo 15-20 stupňů, jsem v kraťasech a sandálech, což rozhodně není ideální oblečení do metr hlubokého sněhu, do kterého se občas až po pás propadáme. Po prvním kopci nepříliš zajímavé stezky tedy otáčíme a uznáváme, že Shirakami-sanchi není úplně nejlepší místo pro návštěvu koncem dubna, stejně tak i myšlenka, že by se třeba k vodopádům dalo projít zavřenou trasou, nás velice rychle opouští.

Vzhledem k tomu, že jsme ušetřili nějaký čas, ještě zajíždíme k hoře Iwaki, která je symbolem města Hirosaki a celé oblasti. Často se připodobňuje k hoře Fuji, které podle mě rozhodně moc podobná není, ale pěkná je rozhodně. Na úpatí hory vede sjezdovka, kde vidíme pár bláznů sjíždět zmrzlý tvrdý sníh, který střídají pole trávy.

Pak už nastává čas vyrazit do Hirosaki. Město je úplně ucpané a všechna parkoviště jsou plná. Není divu, jsme tady v nejrušnějším týdnu za celý rok. Vzhledem k tomu, že kolony aut se posunují velice pomalu, vždy na chvíli někdo vyběhne z auta a projde okolní parkoviště, jestli není někde nějaké schované místo, až na třetí pokus nakonec jedno nacházíme, takže se otáčím a za 500 yenů parkujeme do půlnoci.

A vyrážíme vstříc hradnímu parku a veškeré nádheře. Sakur jsem v životě už pár viděl, ale nikdy ne tak moc na jednom místě a nikdy ne tak nádherné, všichni jsme naprosto fascinováni.

Procházíme do areálu hradu, nabíráme hromadu jídla a pití a děláme si piknik po Japonsku. Najít volné místo na travnaté ploše je dost náročné.

Pak je čas na výlet k hradu. Dovnitř hlavní budovy nejdeme, je maličká a je před ní ohromná fronta.

Okolo páté vyrážíme na jih do městečka Ōwani, kde se nachází hotel s příznačným názvem Appleland. Už jsem zmiňoval, že prefektura Aomori je proslulá pěstováním velkých a chutných jablek, které jsou cpány do všeho, obvykle do jídla, tady ale…do onsenu. Návštěvu tohoto ringoburo, tedy “jablečných” koupelí, nám doporučuje babička z našeho ubytování, takže to jedeme ve zbývajícím čase vyzkoušet.

Bohužel se na místě dozvídáme, že jablečná koupel je otevřená jen odpoledne, což jsme prošvihli. Ale mají normální onsen za pár korun, tak když už jsme tu, tak do toho jdeme. Koupel je pěkná, nakonec venku objevujeme ještě ashiyu, sedací koupel na nohy, tentokrát opravdu s jablky.

Venku je už tma, čas se vrátit zpátky do Hirosaki na noční sakury. S parkováním je to ještě horší, daleko od centra je parkování plné, na místě, kde jsme parkovali předtím, se nám podařilo domluvit, že pokud bude volné místo, nechají nás tam za polovinu parkovného (místo nám pochopitelně držet nechtějí), ale nakonec máme to štěstí a přímo před námi vidíme v centru města vyjíždět auto z plného parkoviště, takže jeho pozici hned obsazujeme a znovu se vydáváme do hradního parku.

Nasvětlené sakury mi přijdou trochu nezvyklá věc a zní to dost kýčovitě, ale na místě uznávám, že to vypadá dost pěkně.

Okolo desáté noční všechno zavírá (jak je v Japonsku zvykem), přestože je to tady jedna velká party. Vracíme se do auta a po dálnici upalujeme zpátky domů k jezeru Towada, kam dojíždíme krátce před půlnocí.