Taketomi – tradiční vesnička na malém ostrově

18. červenec 2013

Z Yoshihary se jedním z mála autobusů, které tady za den projedou, přesouvám do městečka, kde strávím další dvě noci. JJ totiž má jiného hosta, se kterým byl domluvený dřív než se mnou, nicméně to není ke škodě, protože následující dva dny chci strávit na okolních ostrovech a přístav je právě ve městečku, takže nemusím nikam dojíždět. Po příjezdu do městečka tedy jdu podle instrukcí od JJ do jednoho guesthousu, kde platím dorm za 1 000 yenů, což je nejlevnější ubytování, co jsem kdy v Japonsku sehnal. Dosud jsem měl rekord v Ōsace v neblaze proslavené čtvrti okolo nádraží Shin-Imamiya, a to něco okolo 2 000, v jiných částech Japonska ještě víc, byl jsem i v oblastech, kde se pod 7 000 vyspat nedalo. No ne že by to tady byl kvalitou nějaký zázrak, ale taky už jsem byl na mnohem horších místech.

Po vybalení rovnou odcházím pěšky do přístavu. Mířím na malý ostrov Taketomi, který je od Ishigaki jenom asi čtyři kilometry. Ostrov Taketomi je maličký, má po obvodu asi 9 km a bydlí na něm okolo 300 lidí.

Čím je Taketomi proslulé, je stará shūraku, tradiční ryūkyūská vesnička, která je dobře zachovalá. Z přístavu jdu asi jediný pěšky, většina lidí čeká na taxíka nebo si půjčuje nějaký dopravní prostředek, což mi při rozměrech ostrova nepřijde úplně pochopitelné. Na okraj vesnice je to asi 1 km.

Na ostrově je vidět značné množství vodních buvolů, kteří jsou na Ryūkyū tradičně používáni jako tažná zvířata. Na Taketomi už fungují především jen jako atrakce pro turisty. Buvol táhne přes vesnici povoz s turisty, vepředu sedí vypravěč, který hraje na místní tradiční hudební nástroj sanshin a vypráví místní lidové příběhy. Ačkoli mě tahle atrakce úplně nebere a o téhle projížďce ani neuvažuju, buvolí povozy vypadají stylově a především zvuk sanshinu rozléhající se celou vesnicí tvoří nádhernou atmosféru.

Během návštěvy ostrova narážím na několik utaki – svatyní. Náboženství na Ryūkyū je tradičně komplikovaná záležitost, největší vliv zde má japonské shintō, které ale bylo ovlivněno čínskými naukami, protože Ryūkyū je na tradiční obchodní stezce mezi Japonskem, Taiwanem, Čínou a jihovýchodní Asií. Dnes už se moc utaki nevidí, jen na menších ostrovech. Nijak zajímavé stavby to (pro mě) nejsou, většinou jsou velice prázdné.

Procházím vesnicí směrem k moři. Na západním pobřeží ostrova se nacházejí dvě pláže. Jedna je proslulá tím, že jsou na ni z nějakého důvodu vyplavovány schránky drobných mořských živočichů ve tvaru hvězdy, takovéto pláže jsou v Japonsku jen tři – dvě na Taketomi, jedna na sousedním Iriomote. Především tam je “hvězdný písek” prodáván v lahvičkách v obchodech se suvenýry. Z “hvězdné pláže” Kaiji, kde je mrtvo, se přesouvám kousek na sever na pláž Koinu, která je populární na koupání (taky je tam o dost živěji). Pláž je pěkná, taky si na chvíli skočím do vody, i když dnes není úplně plážové počasí.

Po obědě se vracím do vesničky a nacházím věž Nagomi no tō, na kterou chvíli musím stát frontu, protože se tam víc než dva drobní lidi nevejdou. Samotná věž je dost nevkusný kus betonu trčící do krajiny, ale výhled na vesničku, ze které se ozývají struny sanshinu, je super.