Už jsem v dřívějších postech zmiňoval, že jsem do Japonska přiletěl několik dní před celou skupinou a odletěl několik dní po ní. Čas ze začátku jsem chtěl využít k aklimatizaci, procházce po Tōkyu, navštívení kamaráda v Hamamatsu a nějaké vyřizování, čas na konci jsem plánoval věnovat nějakému výletu na místo, kde jsem ještě nebyl, a na návštěvu města Okazaki v prefektuře Aichi, kde jsem v roce 2008 studoval, abych po letech navštívil svou školu, své učitele, hostitelskou rodinu i kamaráda v nedalekém městě Toyohashi. Tyto plány mi bohužel nevyšly, kromě toho, že kamarád odjížděl zrovna pryč, tak mi docházely peníze. Do Aichi je to sice jen necelých 300 kilometrů, ale doprava je v Japonsku jednou z těch nejdražších věcí.
Proto jsem se nakonec rozhodl zůstat v Ōsace a návštěvy si nechat na příště, až bude více času (a peněz). Původně jsem chtěl během posledních tří dnů město trochu více pěšky prochodit, což mi moc nevyšlo kvůli únavě, špatnému počasí a také státním státkům, takže než abych tuto dobu nějak pořádně prožíval, jsem ji spíš přežíval. Většinu času jsem strávil odpočinkem na pokoji, nákupy a bezcílným bloumáním ulicemi jižní Ōsaky.
Večer po odjezdu skupiny na letiště jsem sedl na metro a dojel na stanici Dōbutsuenmae v jižní části města. V její blízkosti je čtvrť, kterou už znám z dřívějška – nachází se tam plno levného ubytování. I když to japonštině nazývají “hotelem”, tohle označení se dost zdráhám použít, sám bych to nazval jakousi “ubytovnou”. Budovy, které mají okolo deseti pater a stovky pokojů. Pokoje však většinou mají rozlohu pouze tří tatami, vybaveny jsou malou ledničkou a televizí. WC a koupelny jsou společné. Jak se dá čekat, hlavním důvodem, proč vůbec v podobném podniku spát, je cena.
Hostely totiž v Japonsku stojí běžně od 3000 yenů (pro přepočet na koruny dělit cca pěti), hotely, ve kterých jsem spal předchozí dny, tedy tři hvězdičky, stojí mezi 10 000 a 20 000 yeny za noc za pokoj pro jednoho. Noc v ōsacké ubytovně stojí od 1200 yenů výše :) Druhý důvod, proč si to vybrat, by teoreticky byl to, že byl víkend, po kterém následovaly dva svátky, tedy celkově čtyřdenní volno. To je období, kdy všichni Japonci cestují a je problém sehnat volné rozumné ubytování. Další důvod, proč jsem nešel do hostelu, byl, že jsem přece jen raději chtěl zůstat mezi Japonci než bydlet s cizinci. Za čtyři noci tady jsem nepotkal žádného cizince, obsluha neuměla anglicky a jediné, co bylo v celém hotelu v angličtině, byl informační pamflet, co mi dali na recepci.
Takto nějak vypadá pokoj o třech tatami v ōsacké ubytovně za pár korun.
Docela rozdíl oproti předcházejícím třem týdnům strávených v hotelech. Přesto jsou mi levné podniky nějak bližší, jsem na ně zvyklý, při svých cestách spím teměř výhradně v hostelech, takže jsem neměl problém. Akorát teda futon na tatami mi poslední noc už začínal být trochu tvrdý :)
Na recepci mají bohatou nabídku DVD k zapůjčení, dvě skříňky. Celá tato jedna skříňka je plná porna.
Výhled z okna přes den, vzadu ční věž Tsūtenkaku.
A večerní černobílý pohled na město
Jedna věc, která je v podobných podnicích naopak skvělá, jsou společné koupele. V hotelech západního typu je nenajdeme, ale narazíme na ně běžně i v ryokanech a jiných tradičních japonských ubytovnách. Koupele jsou buďto pro muže a ženy v oddělených prostorách, nebo na jednom místě v jiný čas, a to obvykle jen pár hodin denně. Skvělé místo pro odpočinek. V tomhle podniku byl pocit ještě umocněn tím, že koupel byla v prosklené budce na střeše, tedy s úžasným výhledem na večerní Ōsaku. Dlouhý relax v této koupeli jsem si dopřál každý den svého pobytu.
Takto nějak vypadala koupel, za ní je vidět sklo a noční Ōsaka. Pořád tam někdo byl, takže jsem nemohl bohužel vyfotit lépe.
Pár fotek z procházek po okolí. Asi nic extra zajímavého, neprocházel jsem památky. Nejdelší lítání po městě jsem měl třetí den pobytu, kdy mi došly peníze, což byl větší problém, než jsem čekal. Nepřipravil jsem se na výše zmiňované svátky a tím pádem mě ani nenapadlo, jaký problém mi to může způsobit. Ubytování jsem naštěstí mohl zaplatit kartou, ale v běžném japonském obchodě nebo restauraci se kartou platit obvykle nedá. Měl jsem u sebe jak eura, tak i českou kartu. Peníze se dají měnit jen v bankách. Na banku nebylo těžké se doptat, v nedalekém Tennōji jich nakonec bylo dost. Jak se dalo očekávat, ani jedna otevřená. Druhá možnost byla vybrat peníze z karty, většina bank měla ATM corner, který fungoval, i když banka byla zavřená. Po návštěvě asi čtvrtého ATM corneru jsem se přesvědčil, že to, co znám z doby své první návštěvy Japonska, se stále nezměnilo – jediné bankomaty, které berou české karty, jsou na poštách. Které byly taky zavřené.
Asi třetí pošta, kterou jsem našel, měla ATM corner. Zavřený. Prostě smůla ze všech stran. Další možnost byla zkusit směnit peníze v nějakém větším hotelu, těch v okolí teda moc nebylo, kdybych k tomu přičetl dost nevýhodný kurz a možnost, že pokud tam nebydlím, tak mi nevymění… to mě taky netěšilo. Trvalo asi čtyři hodiny, než jsem došel až na velké nádraží Namba, kde jsem úspěšně našel poštu, která měla otevřený ATM corner. Poučení pro příště, sledovat, kdy jsou svátky a hlídat si hotovost :) V běžné dny není problém peníze vyměnit nebo vybrat, bank i pošt je dost i na menších městech.
Počasí během posledních dvou dní bylo opakem toho předtím. Celou dobu počasí nekleslo pod 30 stupňů (s výjimkou výšlapu na Fuji, ehm) a vlhkost se taky držela vysoko. Naráz se ze dne na den zatáhlo a dva dny v kuse pršelo.
Zamračená Ōsaka
Zamračená Ōsaka
U nádraží Namba
Cesta zpět na "hotel"
Skládka?
Toto místo mě překvapilo, Japonci jsou velice pořádní a ulice jsou čisté. Kromě toho Japonci velice dbají pravidel, přesto je tady skládka přímo pod cedulí která odrazuje od nelegálního vyhazování odpadu a vyhrožuje vysokými pokutami. Jak to vysvětlit? Po příletu do ČR se mě rodiče ptali, jestli jsem neviděl nelegální skládky, že se někde v novinách psalo, že Japonsko přestává vysílat analogový TV signál a Japonci se ve velkém zbavují analogových televizorů na nelegálních skládkách. Zajímavé… Tohle místo bylo první, na co jsem si vzpomněl.
Skládka
Nějaké dobroty - mochi (sladká rýžová pasta) plněná pudinkem
Další pohled z okna, tentokrát na jinou stranu (po dvou dnech jsem se přestěhoval do jiného pokoje) na pochmurnou atmosféru venku
V blízkosti "hotelu"
Tsūtenkaku zachyceno při procházce do Shinsekai
Shinsekai a Tsūtenkaku
Do Shinsekai jsem se vydal den před odletem s tím, že si dám poslední japonské jídlo, než se vrátím do Evropy. Měl jsem velkou chuť na takoyaki (popisoval jsem v minulém postu) a právě v Shinsekai jsem dříve viděl spoustu stánků. Bohužel jsem měl smůlu, vyšel jsem až někdy v 6 večer a přes očekávání, že večer to tam právě bude žít, už byly všechny stánky s takoyaki dávno zavřené. Prošel jsem to až dál do Den Den Town, ani tam jsem žádný nenašel, pršelo postupně více a více, takže jsem se zklamaně rozhodl vrátit. A právě při zpáteční cestě jsem si náhodou všiml malé cedule s nápisem takoyaki směřující do zapadlé uličky, kde jsem si je nakonec dal a ještě jsem si skvěle popovídal se srandovním prodavačem. Počasí komentoval, že je sice hrozné, ale od zítřka bude ještě horší…
Prodavač takoyaki
Příprava takoyaki
Hotové takoyaki - vynikající
Poslední nákupy a dárky před cestou domů
Následující ráno se okolo šesté balím a vyrážím na letiště na let po jedenácté hodině. Nádraží JR, odkud každou chvíli jezdí lokální spoje na nové mezinárodní letiště Kansai, přiléhá hned k jedné stěně “hotelu”, takže to nemám daleko. Cesta trvá okolo hodiny. Ráno už sice neprší, ale na letišti se dozvídám, že všechny lety do Koreji jsou zrušeny kvůli tajfunu. Při nástupu do letadla beru japonské noviny, kde se dozvídám, že na Japonsko se z jihozápadu řítí tajfun, předchozí den bylo několik obětí a desítky zraněných na Shikoku, dnes se má dostat nad Ōsaku. Po příletu do ČR zjišťuju, že pár hodin po mém odletu bylo letiště Kansai uzavřeno.
Zajímavé je, že o tajfunu mnohem víc věděli lidi v ČR než já, přestože jsem byl na “místě činu”. Několik dní jsem téměř nebyl na (českém) internetu, a proto mě tato zpráva minula. Prodavač takoyaki jen říkal, že počasí bude ještě horší, o “hrozivém tajfunu” nic, přesto už tři dny před tím v českých médiích kolovaly zprávy s nadpisy jako “Japonsko se bojí: tajfun velký jako celé Japonsko se řítí přímo na Fukušimu!”. Co na to říct? Když pominu jedno veliké WTF, tedy jak se může tajfun velký jako celé Japonsko řítit “přímo” na malé městečko (??), a taky to, že se nakonec odklonil směrem k oceánu a v Ōsace už žádnou větší škodu nenapáchal… tak jsem opět pocítil stejné zhusení médii jako v dubnu, kdy se přehnaně nepsalo o ničem jiném než o “největší jaderné katastrofě od dob Černobylu”… ach jo.
Běžné japonské nádraží... vypadají všechna skoro stejně.
Vlak na letiště
Budova, která mě zaujala, téměř hodinu cesty od Ōsaky. Na netu jsem pak dohledal, že to je druhý nejvyšší mrakodrap v Japonsku (256 m).
Oznámení o zrušených letech do Koreje
Čajový KitKat :)
Letiště Kansai bylo otevřeno v roce 1994, kdy staré letiště Itami přestalo stačit. Dnes z Itami létají vnitrostátní lety. Letiště Kansai je vybudováno na umělém ostrově, které s pevninou spojuje tři kilometry dlouhý most.
Celé letiště Kansai z výšky
Pohled na Ōsaku z výšky. Marně jsem zkoušel najít Umeda Sky Building, nicméně najít Ōsacký hrad se mi podařilo (ale fotka za moc nestojí, takže tu nebude).
A to je vlastně asi všechno. 12hodinový let do Evropy jsem nějak přežil, přípoj do ČR byl zpožděný kvůli hodně hnusnému počasí nad střední Evropou (a taky to pro mě bylo poprvé, co nás sejmul blesk). Celou cestu do Japonska jsem si užil, Japonsko mám pořád stejně rád a doufám, že se mi tam v blízké době podaří dostat znovu :)
Děkuji všem, co to dočetli až do konce :)
Pingback: Japonsko | zennie.cz