Gori – Stalinův rodný dům a skalní město Uplistsikhe

10. listopad 2013

V okolí Tbilisi nám zbývá ještě jeden den času. Přestože mě mrzí, že nestíháme výlet do jeskyní Davit Gareja, jsem nakonec rád, když se vydáme do Gori, které jsme plánovali už dřív, a k tomu si přidáme nedaleké skalní město Uplistsikhe, které je, věřím, dostatečná náhrada za Davit Gareja.

Gori je asi 80 km západně od Tbilisi. Ráno se vydáváme metrem na maršrutkové nádraží Didube, kde už to známe (maršrutková nádraží jsou většinou tak nejhnusnější a nejzmatenější částí města). Sehnat odvoz do Gori není nic těžkého. Maršrutky to prý jezdí za 4 lari, ty sice nemůžeme najít, ale když se zeptáme taxikářů, nabízejí to za 5 lari na osobu při plném autě, což není zlé. Taxikáři ale pohotově nabízí kombinaci Gori s Uplistsikhe, kde by na nás počkali. S tím ale začínají na zcela odlišné ceně, 80 lari, takže je posíláme někam. U jednoho se nám nakonec podaří dostat na 30, za což nakonec souhlasíme, ale po rozjetí zjišťujeme, že jsme se špatně dohodli. Zatímco já předpokládal, že si tímto taxíka charterujeme (a tedy platíme za auto) a cenu jsem schválil jako dobrou (protože Uplistsikhe je sice asi 15 km od Gori, ale veřejná doprava je tam dost omezená, takže bychom dost možná stejně museli smlouvat taxíka), Pavel, který to rusky s taxikářem vyřizoval, si tohle nemyslel a nakonec tedy byla cena opravdu 30 na osobu. Cenu evidentně zvedalo čekání na nás v Uplistsikhe. No co, na místní poměry je to peněz hodně, ale nezblázníme se, vezmeme to tak, že 350 Kč na osobu na taxíka na 110 km včetně hodiny a půl čekání na západní poměry není špatné vůbec.

Nádraží Didube

Takže asi za hodinku a čtvrt dojíždíme k Uplistsikhe. Co nás zaráží ještě po cestě, je řidičův volant na pravé straně. Zarážíme se nad tím, odkud to auto vzal, teprv pak si všímáme, že to je Honda a při důslednějším rozhlédnutí se nacházíme v autě japonské nápisy, takže je to jasné. Zajímavé je ale to, že v následujících dnech v Gruzii narážíme ještě na několik takových aut. Kde se tam berou? Nemyslím si, že někdo, kdo se živí jako taxikář v Gruzii, by si mohl dovolit importovat auto z Japonska. Kradené a vyvezené? Samozřejmě první, co člověka napadne, ale že by se přímo v Japonsku auta hromadně kradla, se říct nedá, a exportovat kradené auto z Japonska taky asi není sranda. Kdyby někdo tušil, nechť napíše komentář :) Jinak zjevně kradených aut z Evropy je v Gruzii i v Arménii dost, věřím, že tady už je nikdy nikdo nenajde. V Jerevanu jsme narazili na auto s rakouskou dočasnou SPZ (která byla asi 10 dní propadlá), tam je to asi docela jasné.

Volant vpravo

Uplistsikhe je město vytesané do skály, které začlo být budováno zhruba před 3 000 lety, což jej dělá jedno z nejstarších osídlených míst na území Gruzie. Nachází se tu architektonické prvky různých kultur a už několik let čeká Uplistsikhe na zapsání na seznam UNESCO. Kupujeme studentskou vstupenku za jedno lari a jdem to trochu prozkoumat.

Uplistsikhe

Uplistsikhe

Uplistsikhe

Jen teda ten beton... a ta hromada dětí na školním výletě.

Uplistisikhe

Uplistisikhe

Uplistisikhe

Výhled na okolí

Výhled na okolí

Kostelík v Uplistsikhe

Kostelík v Uplistsikhe

Zhruba po hodinové prohlídce se vracíme do auta a jedem zpět do Gori, kde se necháme vyhodit před jeho hlavní atrakcí. Gori je totiž Stalinovo rodné město. A ačkoli Gruzínci už toto většinou překonali, říká se, že obyvatelé Gori jsou na něj stále velice hrdí a považují ho za svého největšího hrdinu. Chm. Před radnicí se dlouho tyčila velká Stalinova socha, nicméně roku 2010 byla přes noc “potichu” autoritami odstraněna. No a největší atrakcí města Gori je dneska Stalinovo muzeum a rodný dům. Vystupujeme tedy před muzeem, taxikář se loučí a dává nám číslo, kdybychom potřebovali odvoz zpátky, ale že by to stálo na osobu 30 lari (takže doufáme, že od něj odvoz potřebovat nebudeme a kontakt schováváme pro případ nouze).

Při vstupu do muzea je obchůdek se suvenýry (kde se cítím jako zpátky v Číně…), pak kupujem za 10 lari studentské vstupenky a je nám oznámeno, že zrovna bude začínat prohlídka s anglicky mluvícím průvodcem (na které je kromě nás jen jeden Asiat), tak proč ne. Vyprávění většinou docela nuda, celkově muzeum nic extra.

Socha před muzeem

Suvenýry

Suvenýry

Suvenýry

V muzeu

V muzeu

Kde všude byl Stalin zatčen a kde následně vězněn

S Leninem

Věděli jste, že známá automobilka Zil se původně jmenovala Zis (kde S je Stalin)?

A tak různě...

Dárky z celého světa

I z Československa

Poláci byli ale nápaditější.

Zajímavé je, že v celém muzeu je Stalin oslavován a nepadá vůbec nic negativního. Až nakonec se přesuneme do patra, kde je Stalinova pracovna a je ukázána cela, kde byli vyslýcháni odpůrci. Prý tato část byla otevřena až před dvěma lety. Trochu rozdíl v celé náladě místa oproti celému muzeu.

Cela

Pak se jdem podívat na rodný domek, který je před muzeem, zastřešen vtipnou konstrukcí.

Rodný domek

Rodný domek

To vpředu je onen zastřešený rodný domek, vzadu muzeum.

Nakonec nás čeká ještě prohlídka Stalinova osobního vagonu. Pěkné, ale žádný luxus.

Stalinův osobní vagon

Stalinova ložnice

Koupelna

Velká pracovna

Po prohlídce areálu se jdeme ještě projít po městě. Víme, že tu má být pevnost, ale netušíme kde, nicméně za chvilku prosvitne mezi domy a když vidíme, že je to kousek, tak tam vyběhneme.

Hlavní ulice

Pěkný kostelík

Strašně divný monument

Strašně divný monument

Gorijská pevnost

Akorát nám zapadá slunce

Gori

Na pevnosti

Od pevnosti jdeme zpátky dolů a přemýšlíme, jak se dostaneme zpět do Tbilisi. Někde tu je maršrutkové nádraží, ale nevíme, kde. Pak víme, že jezdí vlaky, ale netušíme, kdy jezdí. Ale zato víme, kde je nádraží, tak si říkáme, že tam zkusíme dojít, ať vyzkoušíme i jiný dopravní prostředek. Nádraží je však dál, než to vypadá, asi 3 km. Když už tam dojdeme a Pavel najde rusky mluvící babušku, vysvětluje, že vlak jede až za dvě a půl hodiny a cesta do Tbilisi trvá další dvě hodiny. Ale zato to stojí jedno jediné lari. Chvíli váháme, co teda teď, zpátky do města se nám nechce, ale zabít 5 hodin cestou do Tbilisi (včetně čekání) taky ne, takže chytáme první maršrutku, co projede, a ptáme se na autobusové nádraží. Za 80 tetri nás tam sveze a najít někoho, kdo nás odveze do Tbilisi, už je hračka, tentokrát je to taxík za 5 lari (který ještě objíždí půlku města, aby nabral lidi).

Radnice - něco tady chybí :)

Řeka Mtkvari v Gori

Nádraží

Zajímavá budova u maršrutkového nádraží, mění barvu každých pár sekund.

Za hodinku a něco jsme v Tbilisi, metrem jedeme na Avlabari, Pavel schvaluje můj návrh zajít na večeři zase do Samikitna, kde jsme byli včera. Tentokrát volíme jako předkrm fazole s brambory, masový koláč kubdari, smažené khinkali a kuře se sýrem, oříškovou omáčkou a něčím, co se jmenuje gomi a chutná to jako rozvařená rozdrcená rýže.

Pevnost Narikala v noci

Tetrisové parkoviště jako vždy plné

Titanic!

Předkrm

Kubdari

Smažené khinkali

Kuře s gomi