5. – 6. březen 2013
Melaka je malé přístavní městečko na západním pobřeží poloostrovní Malajsie. Před 14. stoletím zde byla jen rybářská vesnička, pak byl vystavěn přístav s velice strategickou polohou. Na půl cesty mezi Čínou a Indií, ale s dobrou dostupností i na indonézské Moluky, odkud bylo importováno koření. V roce 1511 přístav dobyli Portugalci, následkem čehož se však arabští a indičtí obchodníci stáhli do jiných přístavů. Význam přístavu dále upadl s velkým rozvojem holandského přístavu v Batavii (dnešní Jakarta). V roce 1641 Melaku dobývají Holanďané a ovládají dalších 150 let, během nichž znovu obchod vzkvétá. V roce 1824 přebíraji vládu nad Melakou Britové.
Melaka je tedy (jako spoustu dalších míst v Malajsii) místem, kde se vystřídalo několik kultur, z nichž každá z nich něco zanechala. Ačkoli je to malé městečko, je tam indická, čínská i koloniální čtvrť. Kromě toho se nedaleko nacházejí malé rybářské vesničky, kde dodnes existuje katolická menšina mluvící kristang, kreolským jazykem založeným na staré portugalštině.
Melaku jsme chtěli navštívit už při cestě ze Singapuru, ale kvůli problémům z opožděným zavazadlem jsme výlet několikrát odložili, až nám zbyl na den před odletem. Ráno popojíždíme dvě stanice monorailem, pak přestupujeme na LRT a jedeme na jižní předměstí KL, odkud odjíždějí autobusy do Melaky. Jezdí to každou chvíli, kupujeme lístek na bus, co jede přesně za 15 minut, což je akorát dojít si na záchod, koupit pití a hurá odjet (kdyby neměl bus na příjezdu 15min zpoždění, ehm). Za dvě hodinky jsme na nádraží Melaka Sentral, které je od centra ještě kus, zjišťujeme, že nás tam za ringgit a půl doveze bus č. 17, který posléze najdeme. Vystupujeme na rozhraní mezi indickou a koloniální čtvrtí. Procházíme koloniální čtvrť, ve které je mimochodem také spousta muzeí, zabloudíme jen do muzea islámu a do rekonstruovaného Sultánova paláce.
Kostel Františka Xaverského (o kterém jsem se tady na blogu rozepisoval u Japonska)
Jedním ze symbolů Melaky jsou šíleně zdobené rikši. Je jich tady hromada a jsou natolik šílené, že nějak nevím, co si o tom mám myslet.
Parkoviště rikš
Hlavní náměstí před starou radnicí
o_O
Radnice
Muzeum islámu
Muzeum islámu
Jakýsi parčík se starým letadlem a vlakem
Nedaleko řeky byla nedávno postavena vyhlídková věž. Nejsem si úplně jistý, jestli se sem hodí, nicméně je zajímavá, po středovém sloupu vyjíždí jakýsi otočný vyhlídkový talíř. Technicky by to mohlo být zajímavé, zjišťujeme cenu, ale když vidíme 20 ringgitů, jdeme zase pryč.
Vyhlídková věž - talíř se při vzestupu/sestupu otáčí.
Zbytky starého opevnění
Rekonstrukce Sultánova paláce
Řeka oddělující koloniální čtvrť od čínské
A za mostem to vypadá úplně jinak. Procházíme se asi hodinu, zabloudíme do obchodů s pohledy a do čínského chrámu (ne že bych jich já osobně neměl dost).
Čínská čtvrť
O_O
Čínská čtvrť
Na autobusové nádraží se tentokrát vracíme pěšky, v autobusech se nevyznáme, ale hlavně máme dost času a je to asi jen 3 km (a ještě se nám hodí zastavit v Tescu, o kterém víme, že je po cestě). Na nádraží jsme někdy o půl páté, říkáme si, že by bylo ideální chytit bus nejpozději o půl šesté, protože v 8 musíme být v KL. Autobus firmy s poetickým názvem “Jebat Ekspress” odjíždí až v 18:30, obcházíme další prodejce a sháníme až přesně na 17:30. Nevadí. Ale až pak zjišťujeme, že jede na autobusové nádraží Puduraya, tedy to, co je v centru města kousek od našeho hostelu, my čekali lístek na jižní nádraží. Moc radost z toho nemáme, protože ve 20:00 máme sraz se známými na Bukit Jalil, kousek od jižního nádraží, kus od centra. To by se dalo pořád stíhat, nebýt toho, že se na autobusu vyskytl v půlce cesty nějaký problém, který řidičovi trvalo 50 minut vyřešit. Informuju známého, nakonec ještě nemůžeme najít stanici LRT v okolí Puduraye, takže když se dostaneme na Bukit Jalil, je skoro půl desáté. S rodinou nás vyzvedávají a jedeme do nedalekého města Sri Petaling na večeři do německé hospody s příznačným názvem Bavarian Beergarden. Po nějaké době zase nějaké lepší evropské pivo a jídlo.
Na večeři
Známí nás autem odvážejí až na Bukit Bintang, což nám dost pomůže. Je po půlnoci, jdeme akorát spát. Další den odlétáme, ráno se chceme ještě jít podívat na Petronas Twin Towers. Když jsem v KL byl před dvěma lety, každý den se rozdávaly za 10 ringgitů (a ještě krátkou dobu předtím to bylo zdarma) vstupenky na Skybridge mezi věžemi. Tehdy však byl víkend, což je doba, kdy se o lístky hlásí spoustu lidí, když jsme přišli hodinu po otevření, byla hala naprosto plná, vzhledem k tomu, že jsme měli na KL jen jeden den, jsme se na to vykašlali, protože bychom celý den zabili čekáním zde s nejistotou, jestli se vůbec nahoru dostaneme. Teď jsem doufal, že budeme úspěšnější, byli jsme tam ještě před začátkem prodeje lístků (08:30), navíc ve všední den. Ani tentokrát nevyšlo. Už se evidentně nedá sehnat lístek jen na Skybridge, ale je kombinovaný se vstupným na vyhlídku v jedné z věží (dříve nepřístupná) za 80 ringgitů. Na to už se můžu vykašlat… Kuba to taky vzdává, takže jdeme ven udělat pár fotek, pak k Menaře (televizní věž), na oběd, zpátky na hostel a hurá na letiště. Po odbavení se v odletové hale loučíme, Kuba letí z vnitrostátních odletů v 16:20 na Langkawi, já z mezinárodních v 16:40 do Jakarty…
Petronas Twin Towers
Petronas Twin Towers
Menara KL