V Shizuoce se mi po včerejší noci vstává dost blbě. Nekdy v 10:40 musím být na letišti Narita, které je ze Shizuoky asi 250 km. V 7 se mi teda nějak povede vyhrabat z postele a vycházím z hotelu směrem na nádraží. Sice jsem se den předtím ptal své japonské kamarádky studující v Shizuoce (ale toho času v ČR), jestli mi doporučí nějaké místo, kam by stálo za to ráno zajít, nakonec na to stejně kašlu, protože prší a nechce se mi ani na to nádraží.
Zamračená ranní Shizuoka
Hodinku shinkansenem na Shinagawu v Tōkyu, Narita Expressem na letiště. Tím normálně nejezdím, je drahý, ale ještě mi platí JR Pass, takže využívám. Vlak je ještě pohodlnější než i tak skvělý Skyliner, kterým jezdím normálně. V Tōkyu jsme pak na tři noci, prohlídkou města strávíme den a půl. Pro mě je nový jenom výlet na Tokyo Sky Tree, momentálně druhá nejvyšší stavba na planetě. Ačkoli už byla minulý rok téměř dokončena, zpřístupněna byla až letos a k ní jsem se poprvé podíval právě až teď. Lístky se ještě začátkem července daly koupit jenom na internetu, teď už i na místě. Na internetu nekupujeme, protože je nejisté počasí, nejisté to, jestli tam vůbec chceme atd. Když se k věži dostaneme (jdeme pěšky z Asakusy), už je tam pořádná fronta, stojíme zhruba hodinu a čtvrt, a to je všední den dopoledne. Vyjíždíme do první vyhlídky. Do druhé vyhlídky, která je ještě 100 m výše, nejdeme, zaprvé je tam další fronta tak na půl hodiny (lístky se nedají koupit dole), zadruhé je to dost dalších peněz navíc, zatřetí výhled tady prostě nic moc, navíc je smog. Tokyo Sky Tree je dost mimo centrum dění a výhled z radnice stále považuju za mnohem lepší, i když je mnohem nižší. Když sjedeme dolů, fronta je ještě mnohem delší.
Ginza
Večerní Sensōji v Asakuse
Tokyo Sky Tree
Jedna z místností, kde čekáme frontu na lístek (tyhle místnosti musíme "projít" dvě)
Výhled na město. V pravé dolní části je vidět Asakusa, vpravo vzadu park Ueno, Tokyo Dome, vzadu se ve smogu schovávají mrakodrapy v Shinjuku.
Na večeři do indické restaurace v Shiodome. Jakkoli mám japonské jídlo rád, změnu vítám, indickou kuchyni mám rád.
Jezírko v zahradách Hamarikyū, které jsem objevil až teď...
Miyazakiho hodiny v Shiodome, které jsem taky vždycky dříve minul.
Večerní shon v Shibuyi
Shibuya
Večer nám na recepci hotelu dochází FedExem voucher na JR Pass, na který jsme čekali. Kvůli nějakým komplikacím se nám jeden nepodařil sehnat v Evropě a proto nám ho britský distributor za částku podobnou poštovnému do ČR expresně poslal do Japonska. Tleskám, povedlo se, skvělý servis (takže opravdu nevidím důvod kupovat JRP u vyděračů, co jej distribuují v ČR). Až ráno tedy na Uenu měním vouchery za samotné JRP a pořizuju místenky do Sendaie. Jezdí zhruba tři vlaky za hodinu, bohužel v žádném nejsou místa vedle sebe, takže bereme vlak za půl hodiny (abychom stihli sehnat ještě snídani) a dostáváme tři místa v prostřední řadě za sebou. Nedá se nic dělat, neměli jsme bez JRP kdy dřív lístky vyřídit.
Sendai je největším městem nepříliš navštěvované oblasti Tōhoku, severního Honshu, které bylo v minulém roce zasaženo zemětřesením a vlnou tsunami. I samotné město bylo poškozeno, sendaiské letiště bylo vytopeno a zprovozněno asi o měsíc později. Třísetpadesátikilometrová trasa trvá jenom něco přes hodinu a půl.
Jedeme se podívat k souostroví Matsushima. Spolu s ostrůvkem Itsukushima/Miyajima u Hiroshimy a písečnou kosou Amanohashidate na sever od Ōsaky (zatím jsem nenavštívil) je jednou ze tří scenérií tradičně zvaných tzv. nihon sankei, “tři malebné pohledy na Japonsko”. Jedná se o záliv plný malých ostrůvků porostlých borovicemi.
Ze Sendaie jedeme ještě půl hodiny lokálním vlakem na sever do městečka Shiogama, kde se přesouváme do přístavu. Bohužel začíná pršet. Kupujeme lístek na hodinovou plavbu po zálivu mezi ostrovy. Výhledy jsou velice pěkné, ale ošklivé počasí to kazí.
Všude okolo je spoustu racků (jelikož se na lodi prodává žrádlo pro ně a lidi krmí).
Ostrůvky v Matsushimském zálivu
Ostrůvky v Matsushimském zálivu
Ostrůvky v Matsushimském zálivu
Ostrůvky v Matsushimském zálivu
Racek v letu
Ve výsledku sice pěkné, ale příště v lepším počasí. Šedá obloha kazila výhled i fotky.
Plavba končí v městečku Matsushima, kde je několik známých chrámů, kromě toho se dá pěšky dojít na dva z blízkých ostrovů. Máme čas, vlak zpátky ze Sendaie nám jede až asi za čtyři hodiny, procházíme se i po chrámech, i se vydáváme na jeden z ostrovů.
Síň Godaidō
Pěšky na ostrov Fukuura
Na ostrově Fukuura
Jeskyně u chrámu Zuiganji
U chrámu Zuiganji
Zahrada v chrámu Entsūin
Vlakem se vracíme do Sendaie (mimochodem, trať po které jedeme, je hned na sever odsud stále v neopraveném stavu po tsunami a doprava je nahrazována autobusy), shinkansen do Tokya, večeře.
Uličky Ameyayokochō v Uenu, kousek od hotelu
Pingback: Japonsko | zennie.cz