Taipei – hlavní město ostrova

Repost z fóra asiantitulky.cz

Zhruba v 9 ráno se konalo vstávání a následná snídaně, čímž se dostávám k jedné zajímavosti. Na Taiwanu málokdo běžně snídá doma. Existují zde jakési “snídaňové bufety”, kde vám rychle snídani udělají. Výběr je dostatečně široký a ceny jsou přijatelné. Až po návratu do ČR (takže jsem se nestihl zeptat) mě napadla otázka, jestli vůbec někdy jí doma, když se snídá v těchto obchodech a večeří na nočních trzích ;) Nevím.

Takto to v takovém “snídaňovém bufetě” vypadá. Obchody jsou otevřené přímo do ulice (není to na fotce vidět, ale hned vlevo je ulice). Menu v takovýchto bufetech jsou ale výhradně v čínštině (alespoň co jsem viděl), takže bez dostatečných znalostí si člověk těžko vybere.

Obyčejné řadovky ve městě. Upřímně mě zaskočila jedna věc, když vím, jak malé bydlení je zvykem v Japonsku, čekal jsem, že tady to bude podobně. Taiwan je zalidněn podobným způsobem jako Japonsko (= většina populace se soustřeďuje v aglomeracích na pobřeží, zbytek země je pokryt horami a řídce osídlený), hustota zalidnění je mnohem vyšší (ale to je teda proto, že Taiwan opravdu není velký, na rozdíl od Japonska). No ale byl jsem nakonec doma u tří lidí a jejich domy mi přišly velké až obrovské. Tady ty řadovky na téhle fotce – plocha “bytu” kamarádčiny rodiny byla odhadem stejná jako průměrná “česká 2+1″, jenomže… tam byla čtyři patra.

Náš plán na tento den bylo navštívit Taipei, takže po snídani jsme šli rovnou na nádraží, cesta nejpomalejším lokálním vlakem trvala necelou hodinu. Chvíli jsme procházeli obchody okolo nádraží, zatímco jsme čekali na příjezd druhé kamarádky. Pak jsme se vydali k Chiang Kai-Shek Memorial Hall.

Nápis na bráně hlásá něco jako “náměstí svobody”, nicméně tento nápis je relativně nový, změnil se asi rok zpátky. Proč? Protože nový prezident má jiný pohled na věc :) Až bude nový prezident, nápis se asi zase změní… Taková samozřejmost prý. Co jsem se pak díval na pohledy, asi na polovině z nich je ještě starý nápis.

Nechali jsme vyfotit nějakými Japonci, co se motali okolo. Předtím nás požádali o vyfocení, protože nás slyšeli mluvit japonsky – a tímto narážím na fakt, že v Taipei je Japonců strašně moc. Myslím v blízkosti turistických atrakcí, takže třeba tady, ale suverénně nejvíc jich bylo na Taipei 101. Tam si troufám říct, že jich bylo značně více než místních. Na druhou stranu, mimo Taipei a přilehlá města na Japonce narazí člověk stěží (to se mi stalo jen jednou). Před návratem domů jsem v Taipei ještě potkal jednoho Japonce, který byl na Taiwanu na 4 dny, a říkal že to je prý běžná jejich doba dovolené na Taiwanu (tzn. proto jsou jen v Taipei a v okolí). Mají problém si vzít delší dovolenou ;)

Jedná se o zábavní čtvrť, kde se scházejí mladí lidé, je zde plno obchodů s oblečením (a samozřejmě s jídlem). V průvodci bylo popsáno jako takové “Taipeiské Harajuku”.

Další jídlo ^^ Bílá celistvá hmota je 豆花 (douhua), podobné tofu, ale měkké a sladké. Tmavé kuličky jsou ty “perly” (tapioca balls), které plavaly v tom včerejším čaji. No a to všechno v ledové sladké “polévce”.

Taipei 101 je současně nejvyšším mrakodrapem planety, ačkoli zbývají řádově měsíce, než mu tento titul sebere Burj Dubai. Také se pyšní nejrychlejším výtahem na světě, který dosahuje rychlosti zhruba 60 km/h.

A toto je největší “mass tuned damper” na světě. Jedná se o těleso vážící 660 tun zavěšené na ocelových lanech přes 4 patra. Slouží k vyrovnávání otřesů vyvolanách větrem nebo případným zemětřesením.