21. – 22. srpen 2015
O spoustě hlavních měst světa se říká, že člověk nejlépe udělá, když sem přiletí a hned vypadne někam jinam do klidnějších, zajímavějších míst. Nejinak je tomu s Bishkekem, přece jen je Kyrgyzstán zemí, kam se jezdí za fascinující přírodou a ne za sovětskou architekturou. Mě však města zajímají a cítil bych se podstatně ochuzen, kdybych si město aspoň trochu neprošel, ať už ve skutečnosti je nebo není zajímavé.
Cesta z letiště do města
Vzhledem k tomu, že přilétám pozdě odpoledne a jsem zničený, beru do města taxíka. Bydlím v hostelu USSR, který se nachází v sovětském paneláku a chlubí se odpovídající výzdobou :) Alespoň na internetu, upřímně, přijde mi, že se až na visící portrét Stalina příliš neliší od českých panelákových bytů. Na pokoji se seznamuju s Němcem Markusem, který je na několikaměsíční cestě po Asii, a jdeme si koupit do krámku naproti pivo a pokecat. Mezitím se vrací norsko-americký pár Eskil a Kym, s kterými se předtím dohodli, že zajdou na večeři, tak se přidávám. Sedíme asi dvě hodiny nad jídlem a následně pivem a radíme se o zbytku programu v Kyrgyzstánu, pak se odpojuju, protože z nočního letu a ještě celodenním lítání po Oshi už jsem fakt totálně vyřízený. Každopádně jak Markus, tak zbylí dva plánují (nezávisle na sobě) výlet do kempu Bel-Tam u jezera Issyk-kul, kam chci taky, takže se s Markusem dohodnem, že to ještě dojednáme, pojede se pozítří.
Na večeři
Další den už není tak pěkně. Je zataženo, temno a chvílemi prší. Kvůli vší únavě se vyhrabávám z postele docela pozdě, když už se dokopu někam jít, potkávám se s Markusem a navrhuje, že bychom zašli na oběd. Za rohem viděl nějaký stánek s grilovanými kuřaty. Proč ne. Stánek najdeme, kuře kupujeme napůl, až při placení zjišťujeme, že jsme si to nějak blbě spočítali a je to vlastně pěkně předražené… a když paní poprosím, jestli by nám to mohla rozpůlit (dívaje se na ohromný nůž, co tam má položený), začne po mě opravdu dost nepříjemným způsobem ječet, že jsem to měl říct dřív (a samozřejmě to neudělá), čímž se mi jaksi utvrzují všechny (dosud nepříliš vyzkoušené) předsudky o postsovětských státech. No aspoň je to docela dobré.
Výhled z hostelu
Po obědě se rozhoduju vyjít do města. Musím především zařídit onen výlet na zítra. Kemp, do kterého se Markus chystá, patří agentuře CBT (community based tourism), která se snaží návštěvníkům zařídit autentické zážitky a zprostředkovává ubytování u místních a další věci. Noc v kempu Bel-Tam vyjde na 1000 kyrgyzských somů, což je zhruba 350 Kč. Není to málo, na druhou stranu je v tom zahrnuté i jídlo.
Kancelář CBT se nachází jižně od centra, Markus mi poradí, kterou maršrutkou tam dojet. Čekám na hlavním prospektu asi 20 minut a furt nejede, tak se na to vykašlu a jdu pěšky. Taxík by mě nezruinoval, ale čas mám a proč se neprojít. Není to úplně blízko, podle mapy jdu zhruba hodinu nezajímavými a šedými ulicemi Bishkeku. Jiné tady ale asi ani nejsou.
Chuy Prospekt – hlavní ulice Bishkeku
Šedými ulicemi Bishkeku
Šedými ulicemi Bishkeku
CBT konečně najdu, dá to trochu zabrat, a… zavřeno. Neděle. Vůbec mě nenapadlo se zamyslet nad tím, jaký je den, a že by mohlo být zavřeno. No co. Tak se vracím do města. Mířím směrem k nádraží Bishkek-2 a pak parkem až na hlavní náměstí Ala-Too.
Šedými ulicemi Bishkeku
Šedými ulicemi Bishkeku
Nádraží
Nezvykle barevno :)
Náměstí Ala-Too je rozlehlé. A docela se mi i líbí, přestože tady opět silně převládá šedá barva (i když snaha o vyvážení barevnými květinami tady vidět je). Po náměstí se procházím asi hodinu, vždycky někde na chvíli sednu a pozoruju.
Náměstí Ala-Too
Náměstí Ala-Too
Náměstí Ala-Too
Náměstí Ala-Too
Náměstí Ala-Too
Náměstí Ala-Too
Náměstí Ala-Too
Náměstí Ala-Too
Náměstí Ala-Too
Pak popojdu k dalšímu náměstí. Název si nepamatuju, ale je hned vedle a zajímavostí je socha Lenina, která sem byla přesunutá právě z Ala-Too.
Vedlejší náměstí
Vedlejší náměstí
Pak už se vydávám směrem zpět k hostelu. Je to tak 2 km. Po cestě se snažím opět kličkovat ulicemi a užívám si šedé architektury. A užívám myslím vážně. Takto šedé město jsem asi ještě neviděl a přijde mi to fascinující. To, že je zataženo a chvílemi prší, té drsné atmosféře pochopitelně ještě přidává.
Fascinující architektura
Fascinující architektura
Fascinující architektura
Fascinující architektura
Po cestě se ještě zastavuju u Vítězného monumentu, který byl postaven při 40. výročí konce 2. světové války. Má velice zajímavý tvar – tři oblouky se nahoře spojují do prstence, který reprezentuje vrchol jurty, jak je ostatně zobrazen na kyrgyzské vlajce. Pod ním hoří věčný oheň a ve chvíli, kdy tady jsem, tu zrovna probíhá nějaké svatební focení. Spouští se pěkný liják, takže moc dlouho se nezdržuju.
Vítězný monument
Vítězný monument
Vítězný monument
Vracím se na hostel, usuším se, nakonec skončíme znovu s Markusem na pivu. Eskil a Kym už tu nejsou, brzo ráno zmizeli, nevíme kam, takže předpokládáme, že se uvidíme zítra u jezera. S Markusem se dohodnem tak, že pojedem brzo ráno. Já si sice svůj pobyt v kempu nestihl vyřídit, ale věříme, že to půjde domluvit u CBT v Bokonbayevu (městečko, přes které musíme jet) a nějak to vyřešíme za běhu.
Pingback: Kyrgyzstán | zennie.cz