18. srpen 2013
Zatímco včera jsme do Varmahlíðu přijeli z Akureyri vnitrozemím po RR1, dneska to máme v plánu projet severem. První zastávkou je vesnička Glaumbær s krásnými tradičními domky. A potkáváme tu slovinský zájezd.
Z Glaumbæru jedeme dále na sever do Hólaru. I když je to vesnička o sotva 100 obyvatelích, je docela významná. Sídlilo zde totiž druhé ze dvou islandských biskupství (první na jihu ve Skálholtu). Dnes je tu dokonce univerzita, kde se dá studovat nauka o koních. Vedle je právě muzeum věnované pozoruhodnému islandskému koňskému plemeni. A kostel a pár pěkných domků okolo. A v centru toho všeho je budova, která slouží zároveň jako obecní úřad, obchod, univerzita, bazén a kdo ví co ještě. Nejvíce mě ale dostává, že se mi v té budově podaří chytnout eduroam.
Další zastávku máme ve vesnici Hofsós. Kromě toho, že jsou tu pěkné čedičové sloupy, se tu nachází muzeum emigrace do severní Ameriky. Muzeum nakonec nevypadá moc zajímavě a je drahé, tak se na něj vykašleme a místo toho jdem vyzkoušet místní doporučovanou restauraci (přičemž počet našich návštěv restaurací stále zůstává spočitatelný na prstech jedné ruky) na polévku a palačinku.
Pak okolo útvaru Þórðarhöfði, který vypadá jako ostrov, ale s pevninou ho spojují dvě kosy, jedeme do Siglufjörðuru, městečka, které proslavil lov a zpracování sleďů ve 40. a 50. letech. Sledi se tady ale po čase přestali vyskytovat a jediné, co tady po nich dodnes zůstalo, je muzeum věnováno právě jejich lovu a zpracování.
Předposlední zastávkou na naší dnešní cestě je Ólafsfjörður, taktéž zapadlá díra kdysi žijící z rybolovu, která má pár stovek obyvatel.
Nakonec míříme do Dalvíku, což je náš dnešní cíl, chceme tu nocovat, protože nám odsud ráno odjíždí trajekt. Jelikož den byl docela krátký, jsme tu už v pět hodin, tak si jdeme městečko projít. I když tu bydlí asi 1 400 obyvatel, moc to tu nežije, všechno zavřeno. V kempu by po nás ani nikdo nechtěl platit, kdybychom sami nevyhledali personál v nedalekém bazénu.