Itsukushima, častěji známá pod názvem Miyajima (“ostrov chrámů”), je malý ostrůvek ve Vnitřním moři zhruba 25 kilometrů od Hiroshimy, odkud je velice populární destinací pro půldenní až celodenní výlet. Kdo už někdy viděl nějakou fotogalerii z Japonska, určitě viděl i tento ostrov, protože pohled na plovoucí bránu svatyně Itsukushima patří ke klasickým tzv. “třem scénickým pohledům na Japonsko”. A vzhledem ke své snadné dostupnosti je ze všech tří nejnavštěvovanější. Zbylá dvě proslavená místa jsou souostroví Matsushima porostlé borovicemi v oblasti Tōhoku (v těsné blízkosti epicentra březnového zemětřesení) a písečná kosa Amanohashidate v regionu Kansai.
Přístav ve městě Hatsukaichi, odkud odjíždění trajekty na Itsukushimu
Stejně jako v Naře tady běhá spoustu divokých srnek zvyklých na lidi. Před pár lety tady ale byl vydán zákaz jejich krmení, proto jsou hladovější a značně otravnější než v Naře. Jak při mé první návštěvě, tak i letos se lidem v mém okolí stalo, že jim během chvilky nepozornosti byla z kapsy vytáhnuta čouhající mapa a velice rychle zlikvidována.
Srnky na ostrově
Srnky na ostrově
Srnky na ostrově
Srnky na ostrově
Srnky na ostrově
Nedaleko přístavu na kopečku leží Senjōkaku – doslova “pavilon tisíce rohoží”, což se odkazuje na jeho rozlehlost. Rohož (tatami) je v Japonsku používána jako jednotka plochy a např. velikost bytů se dodnes měří právě na rohože. Rozměr rohože se během let měnil, jedna rohož měla mít takovou velikost, aby se na ní vyspal jeden člověk. Délka byla pak dvojnásobkem šířky, aby se daly pohodlně skládat. Dnes je rozměr rohože ustanoven pevně na 180 x 90 centimetrů.
Senjōkaku byl stavěn od roku 1587 a nechal jej vystavět Toyotomi Hideyoshi, jeden ze tří sjednotitelů Japonska, aby zde byla uctívána památka vojáků padlých v neklidném období v 16 století. Sám se však nedožil dokončení stavby a po jeho smrti práce ustaly, takže pavilon je dodnes neúplný.
Senjōkaku
Senjōkaku
Pětipatrová pagoda vedle Senjōkaku
Tokkuri - nádoby, ze kterých se servíruje sake. Tady v obchodě jsem se u nich zastavil proto, že jsem si jednu z nich před lety přesně tady koupil :)
Plovoucí brána svatyně Itsukushima
Právě tato brána je jedním z nejčastěji focených míst v Japonsku. Je to vstupní brána torii do komplexu svatyně Itsukushima. Ostrov, kde leží, je totiž odedávna považován za posvátný a původní svatyně byla založena už v šestém století, svatyně v dnešní podobě pochází z konce 12. století. Kromě toho, že brána plave ve vodě, je i celá svatyně vybudována na dřevěných pilířích, které jsou při přílivu zatopeny vodou. Proč? Právě proto, že byl ostrov vždy považován za svatý. Aby mohli obyčejní lidé navštívit svatyni aniž by znesvětili ostrov.
Denně se zde zhruba dvakrát vystřídá příliv a odliv, při odlivu je možné dojít přímo až k bráně. Fotka výše je z neúplného odlivu.
Svatyně Itsukushima za odlivu
Svatyně Itsukushima
Svatyně Itsukushima
Svatyně Itsukushima
Medová Fanta
Srnky na ostrově
Ještěrka
Prohlídkou svatyně a Senjōkaku trávíme několik hodin, pak míříme na lanovku. Většina ostrova je pokryta kopci a lesy, nejvyšší hora Misen dosahuje nadmořské výšky 535 metrů a nejsnazší způsob, jak se na ni dostat, je právě lanovka.
Z lanovky na Misen
Na ostrově žije velké množství japonských makaků, jedno z jejich nejoblíbenějších míst je skála Shishiiwa přímo u horní zastávky lanovky. Bohužel zrovna ten den byly zalezlé...
Chrám po cestě na vrchol. Ten je z horní stanice ještě asi třicet minut pěšky.
Výhled z vrcholu Misenu. O mnoho pěknější než při mé první návštěvě, už jen kvůli tomu, že poprvé jsme nahoru šli (pěšky, žádná lanovka) za šera a dolů za úplné tmy :)
Panoramatický výhled na okolní ostrovy ve Vnitřním moři
Večerní pohled na torii, pomalu přichází příliv
Nákupní uličky po cestě do přístavu
Tenhle byl obzvláště otravný a poté, co jsme si koupili oříšky, nás nenechal na pokoji :)
V přístavu si dáváme volno, pak se vracíme do Hiroshimy, opět volno na večeři a večerním shinkansenem mizíme do Ōsaky, kde později pokračuje náš program.
Noční Ōsaka
Pingback: Japonsko | zennie.cz