Jméno Hiroshima u nás slyšel téměř každý. A proslavila ji ne zrovna radostná událost, když 6. srpna 1945 nad městem explodovala historicky první použitá atomová bomba Little Boy. Přestože dnes zde stojí nově vybudované moderní město, tento okamžik se do historie navždy zapsal a navždy město i jeho obyvatele změnil.
Hiroshima je z Kyota, odkud přijíždíme, vzdálena necelých 400 kilometrů, cesta shinkansenem trvá necelé dvě hodiny.
Deštníky jsou jednou ze dvou věcí, co se v Japonsku pravidelně krade. Proto se před některými obchody či hotely dají najít podobné zamykací stojany.
Shinkansen zepředu
Jedeme nejnovějším modelem shinkansenu - Sakura. V provozu byl teprve asi měsíc. Byl uveden do provozu spolu s dokončením trati Kyūshū shinkansen vedoucí do Kagoshimy, města na jížním cípu ostrova Kyūshū. Vzdálenost 911 kilometrů zvládá Sakura překonat za 4 hodiny a 21 minut.
Interiér shinkansenu
Na trati San'yō (z Osaky do Fukuoky) jezdí shinkanseny maximální rychlostí 300 km/h.
Hiroshimská šalina. Tramvaje v Japonsku nejsou běžné a Hiroshima je jedno z mála měst, kde jezdí.
Systém tramvají byl vybudován relativně pozdě, proto jsou nástupiště hodně úzká a nepraktická.
Ve městě toho k vidění zase tolik není. Nejčastějším důvodem, proč lidi město navštěvují, je návštěva památníků a muzea, které připomínají tragickou událost. Dalším navštěvovaným místem je Hiroshimský hrad. Ten byl ale také srovnán ze zemí a postaven byl znovu z betonu, proto jsem v něm sám nikdy nebyl. A konečně zahrada Shukkeien a přilehlá prefekturální galerie. Shukkeien není moc známý, ale pro mě je to jedna z nejoblíbenějších zahrad, které jsem viděl.
V prefekturální galerii najdeme hromadu obrazů, co mně naprosto nic neříkají, takže bez většího komentáře :) Pěkný byl ale velký obraz od S. Dalího – Venušin sen, který je propagován jako hlavní zajímavost.
Vstup do zahrady Shukkeien. Její název by se dal přeložit jako "zahrada zmenšených scenérií", což znamená, že zde najdeme od každého něco: kopec, údolíčko, háj i jezírko.
Shukkeien
Shukkeien
Shukkeien
Další zajímavostí nedaleko Mírového parku je Atomový dóm.
Atomový dóm
Atomový dóm
Atomový dóm je budovou, kterou má ve svém povědomí i dost Čechů. Je to proto, že ho navrhl český architekt Jan Letzel. Budova byla původně postavena roku 1915 jako místo pro obchodní výstavy. Proč se proslavila? Atomová bomba měla být svržena na nedaleký most Aioi. Vybuchla o několik set metrů vedle, ve výšce 600 metrů, velice blízko právě této budově. Jelikož detonační síla šla téměř kolmo shora, betonové stěny budovy přežily. Téměř všechny ostatní budovy v okolí byly zdemolovány. Proto byla budova přejmenována na Atomový dóm a ponechána v původním stavu. V roce 1996 byla zapsána na seznam UNESCO.
Hiroshima leží v deltě řeky. Vlevo je ostrov, na kterém je vybudovaný Mírový park a muzeum. S pevninou je spojen zmiňovaným mostem Aioi v popředí. Vpravo Atomový dóm.
Mírové muzeum
Mírové muzeum
Hodinky, které se zastavily v 8:15, v době výbuchu.
Model Hiroshimy před výbuchem. Vpravo dole most Aioi ve tvaru T, křižovatka na něm byla cílem pro atomovou bombu.
Situace po výbuchu atomové bomby. Zničeno téměř vše. V pravé části Atomový dóm.
Mírové muzeum
Vyjádření Václava Havla v Mírovém muzeu
Celá prohlídka muzea zabere něco okolo dvou hodin. Najdeme tam spoustu vyprávění o válce, důvodu svržení atomových bomb na Japonsko, o jaderných zbraních obecně, ale také spoustu fotografií po katastrofě. A je to hodně smutná záležitost. Byl jsem tam už dřív, teď jsem si řekl, že si návštěvu zopakuju, ale… když jsem vstoupil, tak mě chytla silná úzkost a jenom jsem ho hodně rychle proletěl. Je to tak děsivé, že mi bude ještě pár roků trvat, než si muzeum budu chtít projít znovu. Pro zájemce o podrobnější dokumentaci muzea galerie zde.
Mírový park
Tento zajímavý památník v Mírovém parku je nasměrován přímo na Atomový dóm. Je na něm nápis “安らかに眠って下さい 過ちは繰返しませぬから”, tedy volným překladem: “Odpočívejte v pokoji. Taková chyba už se už nikdy nebude opakovat.” Pod památníkem jsou zakopány svitky se všemi známými jmény obětí. Těch se odhaduje až ke dvěma stům tisícům. Za památníkem je ještě vidět věčný plamen, který hoří od roku 1964 a bude hořet do té doby, než budou všechny jaderné zbraně na zemi zničeny. Při vstupu do samotného muzea pak stojí hodiny, které jsou resetovány vždy, když dojde k jadernému výbuchu. V červenci na nich byl asi měsíc – před takovou dobou proběhla poslední jaderná zkouška v KLDR.
Památníků v Mírovém parku je víc, hodně známý je památník věnovaný dětským obětem výbuchu. Ten je svázán s legendou, že kdo poskládá tisíc papírových jeřábů, tomu se splní přání. Jeřáb je totiž v japonské kultuře symbolem dlouhověkosti. V době výbuchu žila v blízkosti Hiroshimy se svou rodinou tehdy dvouletá holčička Sadako. O deset let později jí byla diagnostikována leukémie. Když se doslechla o legendě, rozhodla se tisíc jeřábů poskládat. Bohužel jich poskládala jen 644, poté nemoci podlehla. Zbytek za ni doskládala její rodina a přátelé. Tento příběh se rozšířil a ve školách po celém Japonsku se uskutečnily sbírky na vystavění památníku dětem zahynulým při katastrofě.
Na památníku je psáno: “これはぼくらの叫びです これは私たちの祈りです 世界に平和をきずくための”. Volným překladem “Toto je náš nářek. Toto je naše modlitba. Aby byl ve světě nastolen mír.”
Socha Sadako zvedající jeřába - památník dětským obětem katastrofy
Pokud jsem správně vyměřil v mapě, místo, kde jsou na fotce dva automaty, jsou přibližně místem, nad kterým vybuchla bomba. Tady jsem byl poprvé, chtěl jsem to místo najít a čekal jsem, že tam bude aspoň nějaký nápis, památník. Nic.
Pingback: Japonsko | zennie.cz