Suwon – korejský skanzen a pevnost

5. – 6. duben 2013

Do Koreje jsem se také původně nechystal, vlastně celý způsob, jak jsem se tam dostal, je docela komplikovaný. Když jsem letěl do Indonésie, očekával jsem, že budu muset v dubnu pracovně do Japonska, ale potvrzeno jsem to měl až ve chvíli, kdy jsem byl v Jogjakartě, tedy zhruba dva týdny před odletem z Indonésie. A počítal jsem, že mi práce v Japonsku bude začínat 4. dubna, tomu jsem přizpůsobil koupi letenky do Indonésie, aby mi vyšlo 30denní vízum. Až když jsem řešil práci a s ní spojenou letenku, zjistil jsem, že jsem se přepočítal a práce mi začíná až 8. Indonéské vízum mi ale končí už 4. a musím zmizet. Jedna varianta by byla letět do Japonska dřív. Tam bych se sice snadno zabavil, kamarádů tam mám dost, bohužel peněz tolik ne – tři dny navíc v Japonsku by mě stály tolik, co dva týdny v Indonésii. Nejlevnější letenky do Japonska však vedly buďto přes Malajsii nebo přes Koreu. A vzhledem k tomu, že v Koreji jsem nikdy nebyl, je tam o dost levněji než v Japonsku a přerušení cesty nijak nenavýšilo cenu letenky, bylo rozhodnuto.

I v Koreji jsem se rozhodl využít Couchsurfing, možná ze zvyku z Indonésie. Sehnat někoho bylo těžší. nakonec jsem dostal pozvánku sám. Zpětně to hodnotím jako chybu, sice mě celý čtyřdenní pobyt v Koreji se vším všudy vyšel na 600 Kč, ale neviděl jsem téměř nic a ještě mě můj hostitel neustále štval. Poučení pro příště.

Na mezinárodní letiště v Incheonu přilétám po sedmihodinovém letu z indonéského Denpasaru 5. dubna v 07:30 ráno. Na letišti mě čeká můj korejský hostitel, který si nechává říkat Amigo. Seznamujeme se a vydáváme se do metra, do Suwonu, kde bydlí, jedeme skoro tři hodiny s několika přestupy, takže než dojíždíme, je skoro 12. Amigo mě ubytuje, rozvaluju se na gauči a jelikož jsem se v letadle moc nevyspal, okamžitě mě začíná přepadat spánek. Tak nakonec asi dvě hodinky prospím, pak Amigo navrhuje, že se projdeme po okolí a pak vymyslíme plány na další dny.

Amigo bydlí na předměstí Suwonu v docela velkém sídlišti. Musím říct, že sídliště na mě působí dost dobrým dojmem. Takové město ve městě. Vše velice moderní a čisté. Kromě obchodů je tu dostatek věcí jako dětské koutky nebo také posilovna. Hned vedle je velký park, kde trávíme asi dvě hodiny.

Sídliště na předměstí Suwonu

Park na předměstí Suwonu

Park a sídliště na předměstí Suwonu

Trh s jídlem na sídlišti

Na večeři samozřejmě nesmí chybět kimchi.

Zatímco předchozí měsíc jsem strávil v tropické Indonésii, teď jsem náhle poskočil do mírného pásma, kde stále nestihlo pořádně začít jaro. I když jsem si na vedra v Indonésii stěžoval a těšil se do příjemného jarního Japonska, deště a teploty pohybující se okolo 3-6 stupňů mě trochu zaskočily a moc příjemné to není…

Každopádně s Amigem po večeři dlouze domlouváme plány na zítřek. Podíváme se po Suwonu, Soul až další den.

Deštivý Suwon

Ráno nasedáme na místní autobus a asi půl hodiny jedeme k místnímu skanzenu. Tam se Amigo stihne zhádat se slečnou prodávající lístky, ale každopádně se dohaduju, že se za hodinku a půl sejdeme. Vstupné 15 000 wonů (něco přes 250 Kč) mi po měsíci v Indonésii vyráží dech, ale aspoň to nebude moc velký šok, až se přesunu do Japonska. Náhle spouští pěkný liják, takže si skanzen moc neužívám, brodím se v blátě a přebíhám mezi jednotlivými domky. Celkově docela pěkné, ale počasí dost dojem (a fotky) kazí.

Internet zdarma v každém MHD buse samozřejmostí. V metru je wifi taky, ale přístup je placený.

Řádně označené místo, kde se natáčela nějaká scéna z korejského seriálu Jewel in the Palace, na který jsou zde zjevně patřičně hrdí. Shodou okolností je to jeden z mála korejských seriálů, které jsem zhlédnul. Tedy přesněji jen prvních 30 dílů, když se tam stále nic nedělo, vzdal jsem to.

Folk Village

Ze skanzenu míříme do pevnosti Hwaseong – opevnění v centru Suwonu a hlavní zdejší pamětihodnost, která je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.