7. – 8. duben 2013
Na předposlední den mého kratičkého pobytu v Jižní Koreji je konečně naplánován výlet do Soulu. Program nechávám v Amigově režii, s tím, že na jeho dotazy vyjádřím, že by mě zajímal nějaký mix moderny a nějakých historických budov (samozřejmě ve spojení s něčím dobrým k jídlu). Vyrážíme až okolo poledne, cesta do Soulu busem a metrem trvá docela dlouho.
Soul je domovem několika velkolepých historických paláců. Plánujeme navštívit tak dva, ale jelikož jsme vyrazili později a docela dost času trávím focením, nestíháme více než jeden. Vybrali jsme palác Gyeongbokgung. Musím říct, že je moc pěkný, ale hodně dělá hlavně krásné počasí, na rozdíl od toho šedého hnusu, co tu byl dva předchozí dny.
Jen kousek pěšky odsud je pěší třída Insadong-gil lemována různými kavárničkami a menšími obchody.
Po projítí Insadongu je už docela pozdě odpoledne a začíná se ozývat žaludek, takže mě Amigo vede na jakýsi jídelní trh. Je tu pořádně živo, voní to tu skvěle a z chutně vypadajícího jídla na každém rohu přechází zrak. Amigo vybírá něco, co vypadá (a trochu i chutná) jako naše bramboráky. Vůbec to není špatné.
Po jídle se stáčíme trochu zpět na západ, podél kanálu absolvujeme delší procházku přes jednu rušnou pěší třídu (jejíž název nejsem schopen dohledat) až na trhy Namdaemun (“Velká jižní brána”) pojmenované podle stejnojmenné brány, která je jakýmsi symbolem města (a která byla před pár lety úmyslně podpálena a zničena). Na tomto trhu je nejen spoustu stánků s jídlem, ale i různé oblečení a podobné věci. Zaráží mě všudypřítomná japonština, ať už v podobě nápisů (občas podobně směšných jako čínská či japonská Engrish) nebo naháněčů do krámků řvoucích japonsky. Evidentně je tu dost japonských turistů a fakt, že když si začnu všímat, opravdu tu jsou. No, aspoň bych se tady domluvil.
Končíme u samotné brány Namdaemun. Pak sedáme na metro a míříme zpátky do Suwonu, na večeři bereme pizzu ve food courtu v nákupním centru.
Další den odlétám do Japonska sice až v šest večer, ale shodujeme se, že nemá cenu hrotit nějaký program. Suwon jsme zběžně prošli, do Soulu už se mi třepat nechce (abych se vracel pak pro zavazadla), i když to byl můj původní plán. Ráno se procházíme po okolí sídliště, což Amigo provozuje každodenně pro udržování svého zdraví.
Znovu mě fascinuje celé sídliště, kde Amigo bydlí. Sice hromada betonu, ale jak už jsem psal, vybaveno je několika fit centry, obchody, dětskými koutky a kromě toho teď pozoruju, že je to kousek do přírody, kde jsou vybudovány různé stezky.
Po návratu se ještě stavuju v obchodě pro nějaké pivo na ochutnání a pro tři flašky soju jako suvenýr (více alkoholu se bohužel do Japonska nedá převézt), k tomu se Amigo vyptává, odkud jezdí busy na letiště Incheon. Všichni ví, že odněkud jo, ale nikdo neví, odkud přesně. Nakonec se doptáme, když už je akorát čas rychle letět pro krosnu, zpátky na zastávku a hurá do Japonska…
Pingback: Jižní Korea | zennie.cz
Make sure to take a course from Dr McCurdy. That's my father-in-law!He's been teaching at Acadia for the past few years while continuing his ministry at Bayer's Road Baptist in Halifax. A wonderful man who is really truly moved by the Holy Spirit. Also, as I'm heading back to Hfx myself, I might hitch a ride to Wolfville with him to come and visit you. It would be great to see you again… it's been way too long!