24. březen 2013
Pokud bych měl hádat, které je nejčastěji focené místo na celé Jávě, rozhodně bych tipoval Bromo. Národní park rozkládající se okolo sopky Bromo je jedním z nejčastějších cílů turistů v Indonésii. Velice populární je pozorovat východ slunce z hrany kráteru, vylézt na samotné kouřící Bromo či si z vyhlídky Penanjakan užít pohled na celou scenérii včetně každou půlhodinu soptící Semeru, což je nejvyšší hora na Jávě.
Výchozích bodů pro návštěvu Broma je více, nejsnazší přístup je však z městečka Probolinggo, které leží na hlavní trase ze Surabayi na východ směrem k Bali. Vzhledem k tomu, že Probolinggo je malé město, plánoval jsem celou návštěvu spáchat ze Surabayi, do té doby, než mě jistý Couchsurfer Indra z Probolingga pozval ke své rodině, což jsem přijel a v Jogjakartě jsme se domluvili na detailech, protože sám v této době doma nebyl. Po příjezdu do Probolingga jsem angkotem popojel do města (vzhledem k turističnosti Broma má autobusové nádraží v Probolinggu velice špatnou pověst a na základě toho, že se se mnou všichni strašně chtěli bavit do té doby, než jsem jim třikrát zopakoval, že opravdu nechci předražený odvoz na Bromo, to chápu), kde mě vyzvedl Indrův táta a odvezl domů. Probolinggo je evidentně opravdu malé městečko a bydlí přímo v centru, což je příjemné.
Voláme Indrovi, že jsem úspěšně dojel, pak mi začíná tatínek velice lámanou angličtinou vysvětlovat, jak se dostat na Bromo. Buďto můžu jet veřejnou dopravou, což je neproveditelné na východ slunce, a stojí to: 3 000 rupií angkot na nádraží, 50 000 bus do Sukapury, 50 000 bus do Cemoro Lewangu na okraji kráteru, 100 000 jeep k samotnému Bromu, takže 406 000 za zpáteční cestu. Když slyším tu cenu, úplně se děsím, přeci jen víkendový výlet na Krakatou stál asi 450 000, tohle je na pár hodin. Ale že prý si místo toho můžu najmout ojek za 350 000 (700 Kč), což je mnohem lepší, protože může odjet ve 3 ráno a přece jen je to charterová doprava, takže mi kdykoli může zastavit na focení atd. No jelikož jsem hlavně k Couchsurferům přespříliš důvěřivý, tak na to nakonec kývnu, ostatně mi nic jiného nezbývá, věřil jsem jim tak, že jsem si ani sám nezjišťoval možnosti dopravy.
Asi o dvě hodiny, zrovna když si uvědomuju, jak je to drahé, za mnou do pokoje přijde Indrův táta a oznamuje mi, že v “ojek centre” už žádný volný ojek nebyl, ale že mě tedy může zavézt sám, protože náhodou má zítra čas. Ale bude to za stejné peníze, protože pak totiž potřebuje “opravit motorku” kvůli terénu, kterým to jede. Vzhledem k tomu, že právě k tomu, že mě Indra tolik urgoval, abych přijel o den dřív, protože jeho táta má prý ten den čas, už je mi jasné, že jsem naletěl (a byl jsem moc naivní kvůli tomu, že má Indra velice dobré hodnocení na CS). Pozdě něco hrotit, protože nemám ani přístup na net, už nevymyslím, jak se na Bromo dostat rozumněji. A peněz to v absolutním měřítku zase tak moc není (v relativním jsou to ale kompletní náklady na tři dny v Indonésii), víc mě štve to, že jsem se nechal nachytat a to, že jsem kvůli tomu ještě přišel o výlet na Maduru s Martinem.
Každopádně, následující den okolo třetí hodiny ranní vyjíždíme z Probolingga směr Bromo. Prvních asi 20 kilometrů rovinka a ve 100 km/h v noci na motorce mám docela i strach, pak se cesta začne zvedat a po zbytek cesty stoupáme od mořské hladiny až zhruba do 2 200 m n. m. Okolo 5:45 jsme na hraně kráteru a asi hodinu pozoruju východ slunce.
Východ slunce
Nějak automaticky jsem čekal, že výhled na východ slunce bude vidět nad kráterem, ale je mimo. V kráteru je dlouho tma, ale za chvíli se objevuje řada motorkářů, co projíždí “Sea o Sand” v kráteru, což tvoří pěkné světelné efekty.
Motorkáři přejíždějící Sea of Sand
Východ slunce na druhé straně pokračuje.
Semeru vzadu je nejvyšší hora Jávy a má erupci zhruba každou půlhodinu.
Do kráteru začíná svítit slunce.
Kouřící Bromo
I na druhé straně už je světlo.
Po východu slunce sjíždíme dolů do kráteru, projíždíme kráterem (což je v měkkém písku na motorce dost nepříjemné) až k chrámu, odkud se dá vylézt na Bromo.
Vesnice Cemoro Lawang na hraně kráteru
V kráteru
V kráteru
Výstup na Bromo
Výstup na Bromo
Výstup na Bromo
Pohled do kouřícího kráteru
Procházka po hraně kráteru
Procházka po hraně kráteru
Sousední kopeček
Zpátky do Cemoro Lawangu
Chrám v kráteru
Před devátou ranní už máme scenérii prohlédnutou, tak mi Indrův táta nabízí, jestli se chci podívat do vesničky za příbuznými – souhlasím. Bydlí asi hodinu cesty na motorce odsud, v malé vesničce v džungli. Také velice starý barák. Provádí mě po domě, když vidí, že jsem pěkně nevyspaný, řeknou mi, že si klidně můžu na chvíli lehnout. Stane se a budím se o pět hodin později… pak se vracíme do Probolingga.
Z kuchyně vedou dveře přímo sem.
Kuchyně
Vesnice
V Probolinggu se pak jdu projít a sehnat večeři, volím nasi ayam goreng, tedy smažené kuře s rýží. Druhý den ráno chytám autobus do Banyuwangi, kde mě čeká poslední část výletu na Jávu…
Večeře
Great post! Have nice day ! :) nvjwp